Taxe opět setkáváme. Promiň, ale nemám ne tebe tedˇmoc času, to víš, "období neklidu". Nějaxem to s tím učením zatím nepřeháněl kvůli chorobě, ale od zítřka se na to vrhnu, vážně (Kde už jsem to slyšel). Měl jsem třetí antibiotika za tři měsíce - to je hnus, velebnosti... No a dneska se snad přišlo, co mi je... původně to měla být jen chřipkóza, potom bronchitida, pak astma (fuj, to se nedá vyléčit) a teď.. tramtadadááááá "Klinicky jednoznačná chronická tonzilitida". A to to dneska vypadalo tak mírumilovně... jen jsem Dr. nesl kartu... a ona se mi jen tak z nenadání strčila větev (nebo co) do krku, zeptala se mě" "jak se ti dýchá?" ...jenže zapomněla tu věc vyndat, když čekala na odpověď :-). Naštěstí si toto drobné nedopatření uvědomila dřív, než jsem začal kuckat moc nahlas a já jí už bez špejlí na mandlích odpověděl, že když se mi zrovna nekouká do krku, tak to vcelku ujde... No... a poslala mě na pohotovost na krční ve FNKV (nebo tak nějak)... Doktůrek vypadal dost unaveně... zeptal se mě, jestli mě něco bolí, já řekl, že ne... "Tak proč chodíte na ambulanci?" povídal "Protože mi to řekla paní doktorka", odpověděl jsem s výrazem prvňáčka, kterému ukradli kornout. Bylo vidět, že je to specialista - nespokojil se s obyčejným dřívkem od nanuku a během několika málo okamžiků mi vložil do úst kovový předmět rafinovaného tvaru a mně naprosto naznámé funkce... "Ty mandle musí ven"... po několika vteřinách se mě zeptal, kolikrát jsem se v posledním roce trápil s angínou... hrozně se divil, když jsem mu s kovovou špachtlí v krku neodpověděl dostatečně pohotově... uvažoval jsem o tom, zda je to tím akademickým titulem... nebo jestli se to učí pouze na medicíně... a doufal, že se mě v nejbližší době žádný lékař nebude na nic ptát, jelikož jsem právě pochopil, co to znamená "opavdu nepříjemná otázka"... Nakonec to dopadlo tak, že se po mém prohlášení, že mám své mandle rád, že je znám od narození a že už jsme si hráli jako děti, slůvko "musí" změnilo na !měly by"... Po několika vteřinách přemýšlení jsem se, patrně naivně, zeptal, zda-li to půjde urvat ambulantně (něco jako trhání zubů:). Obdržel jsem odpověď, že nikolivěk - že si budu muset poležet u nich v nemocnici týden+... Z mého výrazu bylo patrně poznat, že špitál nepatří k divadlům, které plánuji tento měsíc navštívit a byl jsem ujištěn, že se na to umírá pouze zřídka... a jestli se cítím teď, s tím co mám v krku, v pořádku, tak by nechtěl vidět tu spoušť, která nastane, až mi bude zle... Dohodli jsme se, že když se nebudu cítit hůř, tak až po zkouškovém... hmmmmmm.
--------------------------------------------------------------------------------
napsal/a: gavroche 11:55 Link komentáře (0)
