Dneska ráno jsem vážně byla úplně nadšená, že musím jít do školy.. (A kdy se mi tam doopravdy chce, že jo?...) nemohla sem mluvit, bolelo mě v krku jak sviňa..(a ještě bolí), voči oteklý, kašel.. no prostě bestovní rýmička..
Jako to by nebylo nejhorší.. jen se prostě všichni ve škole vrací k tomu, jak mi je.. a jak To plánuju s "kamarádkou" X a se svým mladým a proč už ho dávno nekopnu do řiti, když se furt s někým cucá.. Já teda jako Chápu, že se mi snaží pomoct, ale vracet se furt dokola k tomu samýmu...:/
Jinak mě dneska můj mladej upozornil, že nejsem vhodná na to být v budoucnu matkou.. Omg... Všechno to začlo tak pitomě.. tohle téme vážně miluju, ale jako co s tím nadělám?? Jsem prostě strašněj srab, bojím se lidí a sem strašně stydlivá.. Jo přiznávám se.. Je to trapný a stokrát jsem se snažila s tím něco udělat, ale nikdy se mi to nepodařilo... Jako je to lepčí než dřív, ale i tak mám problém koupit si i blbej rohlík v obchodě.. omg..:-( A tak to vlastně začlo..Vybírali jsme dárky pro kámošky a on mi řekl, ať jdu prodavačce říct, že sme si vybrali.. Samozřejmě se mi hrozně chtělo.. a on mi tam před celým obchodem začal dělat přednášku, že na tom nic není a že neví, co bych dělala, kdybych tam byla sama.. (Kdyby tam nebyl ON, tak bych to asi zvládla, ne??) Tím mě tak nasral, že sem sbalila a šla sem.. Tohle nemám zapotřebí, fakt ne... Pak jsem se omlouvala, 
ale že prostě asi nejsem moc dobrá slečna pro něj, ale že prostě nedokážu být jako on..
A on mi odepsal, že si teda nedovede představit, kdybych měla dítě..:'( 
Chjo... Co mám dělat...? To prostě nezmáknu...