Zeny

Zeny krasne rozmile ,proc tvarite se nevine,
Nevine jak bile roucho ,bozi niti vysite,
Vsak dab lice jste obcas preci,
to vam nikdo nevezme.

Krasne je to pokuseni ,
co po krucku k nam prichazi,
jen cekame na rozuzleni,
co dovede nas k extazi.

Na vrchol hory Bozi dar,
ked kvetiny jsou krasne ,
Prochazet se po loukach ,
A zdravit slunce krasne.

Zeny vy vsak uzasne jste ,
at tluste ci hubene,
Co vsak nosis uvni tr v srdci ,
nadevse je posvatne.

Tato basen je venovana vsem milujicim zenam in the world.


Anděl
Drive nez se vsechno stalo ,andel byl tak prekrasny,
letal ,zpival ,radoval se ,no pohled to byl uzasny .
Skoda ze jsi spatne vybral,svoje srdce daroval,
dabel ho vsak s chuti prijal ,tezky boj tak zapocal .


Smutny andel v kopce sedi s bilou pasku pres oci ,
neco zleho se mu stalo jeho srdce krvaci .
Stako se to nekdy davno ,kdyz svoje srdce daroval ,
ted uz je to,ale jedno ,krvaci a umira !!!

Jedno male pouceni co nam andel ukazal ,
pokud nase laska skonci ,postav se a bez dal !!!!
Jestli to vsak neudelas ,trapiti se budes ,
dopadnes jak tento andel ,co predchvili umrel :(

LASKA

Laska je jak slunecni svit,co dopada hreje,
Laska je i velky dar co pohlti i tebe..
Laska je jak pavucina co se leskne,trpiti,
Laska je jak bila vila co odhazuje kviti

Laska je jak trpke vino,
vsichni jsme se napili,
touhle bidnou prasnou cestou,
trnim ruze probili.


Nechci byt jen krasna panna,
zahalena do roucha,chci si uzit svoji lasku,
tomu srdce nasloucha.
Rozbehnout se pohladine jako kapka vody,
kdyz mas v srdci velkou lasku, nejsi nikdy chudy.

Princezna

Na schodech je sedici,v ruce ruzi drzi,
pohledem vsak na manzel,co se na ni smeje,
zvonky stesti cinklaj v dali,slunecko se smeje.

V ruce velky kosik stesti,naplneny po okraj,
je tam male ditko preci,spinak svetu nasloucha.
U doma vsak na zahradce, vesele se smeje,
dava radost jejim srdcim,s pejskem si tam hraje.

Tuto basen upredl jsem ,lasky plnou niti,
preji vam jen radost,stesti a nadharne ziti.

....tato basen je venovana moji sestricce...

Andel
Sedim takhle u lesa a premyslim o svete,
jak moc lide pomahaji,
cele teto planete?
V tom jsem spatril siluetu v ruce luk a sip,
nepoznal jsem kdo to je,
byl slunecni svit.

Slunko zprudka do oci,
ted mi primo bije,
co je to za osobu,
ona me snad zabije.
Co vam budu povidat,
mel jsem hrozny strach,
v tom pred slunko predstoupil preveliky mrak.

Ted uz vidim nadherne kdo predemnou stoji,
zaslechl jsem nekde v dali,
rozeznivat zvony.
Je to andel lasky co drzi luk a sip,
sestoupil k nam z nebes a chtel mi neco rict.

Laska patri k zivotu jako treba smrt,
svemu srdci naslouchej a najdes svou slecnu.
Do oci se ji podivej a rekni to co citis,
I love you lasko ma,
bez tebe neni ziti.

Zeme
Koukam vzhuru do nebe jak se ten svet meni,
mraky plujou kolem sebe zaslechl jsem hrmeni.
Kapky deste padaj k zemi proc se ten svet zmeni,
je to kvuli rozvernostem co lidi prinaseji.

Nase Zeme hezka byla system ji vsak pohltil,
Prinasi nam katastrochy aby se nam odvdecil.
Zato ze si nevazime vseho co je krasne,
Hlavne ze jsou penize to je preci spasne.
Vsak uz jsme asi zapomeli na to co se deje,
ze lide jen tak umiraji,ale o to nejde.

Vsechno co jsme napachali se nam tedka vraci,
Treba destne pralesy co zbytecne pokosi.
Nase krasne lesy,louky prinasi nam radosti,
Pojdme vsichni pomoci ji,at nemame uz starosti.

Zivot
Nevím co jsem udelal a nevím co se stalo,
ale trochu slzycky do oka se mi derou.
Proč jsou někdy okamžiky kdy člověk prostě neví,
aby jsme snad poznali jak láska v srdci zabolí.

Srdce s duší naříká a neví kudy kam,
těžké rány života ted občas potkavaj.
Za čas slunko vysvitne a mi zas muzem žít,
na tváři slzy usušit a úsměv rozzářit.

Je to jako den a noc co se stále mění,
na každém z nás závisí zda dojdem k naplněni.
Pujdem krůček po krůčku přeš pomyslný most,
až dojdeme tam nahoru kde začíná radost.


Slunce
Pluje slunce po obloze odhání nám mraky,
jeho dlouhé žluté ruce pomohopu nám taky.
Tyto teplé paprsky co se k zemi řítí,
pomáhají stromům loukám rozkvétají kvítí.
Voda,slunce,hojná půda pomáhá nám žit,
proto všichni tvorové můžou tady být.


Zármutek
Zahlédl jsme starou ženu,silné boky v očích žal,
byla smutná to vám řeknu,osud se sní nepáral.
Byla jak sněhová vločka co dopadá a taje,
její stará schránka těla na dobro svůj boj prohraje.

Teď už vidím pouze duši,co tou schránkou proplouvá,
a však pro ni další dějství života teď začíná.
Bude to snad lepší život,než co před tím prožila ,
jedna velká,krutá válka všechny děti zabila.

Její srdce dobré bylo a teď pláče-naříká,
smrt ji dala novou radost,ale to se neříká.


Strach
Zahlédl jsem anděla,pistoli měl v ruce,
černý kabát žádný úsměv v druhé ruce srdce.
Snažím se mu naslouchat skrze oba světy,
co má asi na mysli snad nebude to krutý.
Ted uz vidím pouze prášek co do té věci sype,
chci mu moc moc pomoci ale on už nechce.

Jeho krásná bílá křídla naposledy roztáhne,
slzy stekaj po mé tváři,černý příběh nastane.
Nevidí to utrpení co tu po něm zůstane,
že jsou kolem dušičky,tak přestaň!Prosim vzlykave.

Poučení
Podívej se na hodiny teď se náš čas zastavil,
na zdi obraz co tam visí,osudem se proslavil.
Stalo se to jednou cestou,když vítr slova rozsepal,
každý z nás snad věří čemu,jak osud mysl poslouchal.
A však v dáli za horama,ozyvaj se hlasy,
zkusme hledat další cestu nebo nové trasy.
Jaká cesta lepší bude,kolem řek a stromů,
nebo snad ta kamenitá co dovede tě dolů.

Rozhlédni se kolem sebe,neplivej si pod nohy,
vždy tu budou další kroky co ty špatné pohltí.
Tato cesta těžká bude,ale prosím nezoufej,
už jsi skoro na konci,tak se lépe rozkoukej.
Nebylo to jednoduché a však tě to změnilo,
novou tvář starému světu,poučení, o to šlo!


První okamžik
Když jsem tě poprvé zahlédl,okem k nebi jsem vzhlédl,
Byla jsi jak princezna,co nádherná je stále,
a však tvoje vlasy,oči přitáhli mě dále.
Nevedel jsme co mám dělat,byť byl jsme trochu zmatený,
a však ty jak spasná hvězda,dala jsi mi znamení.
Teď už víme oba dobře,že se to stát nemělo,
chtěl jsme ti dát všechno,více na tomhle tom to skončilo.

Nebyl jsme k tobě upřímný,moc dobře to vím,
zklamal jsme tvé srdce,duši,teď bych to chtěl napravit.
Prosím,prosím nezrazuj mě nebuď jako já,
přátelství nás obou by byl převeliký dar.
Udělal jsme zpousty chyb,ale čas už nevrátíš,
zkusme spolu otočit list,přátelstvím to napravím.

Bláhový sen

Když jsem ti poprvé pohlédl do tváře,
vůbec jsme netušil jak moc mi ukáže,
dlouhé vlasy temný zrak měl jsem z tebe trochu strach.
Byla jsi jako anděl co v ďáblíka se promnění,
malý záblesk v očích, snad ještě nejsme ztraceni,
A ty se ještě divíš co jsi měla udělat?
Vždyť mohla jsi jen jedinkrát říci… chtěla bych tě milovat…

První láska

Potkal jsem Vám ženu, upřímnou a krásnou,
daroval ji květinu na světě mou vzácnou.
Ta žena byla báječná, v očích měla třpyt,
zeptal jsme se nesměle zda smím ji políbit.
Přistoupila ke mně, polibek mi dala přišla vášeň-vzrušení...
Do nebe mě vzala. Byla jako anděl co přivítal mě vřele.
Líbala moc báječně a bylo to skvělé.

Maska

Lidé stojí na podiu a hrají tam divadlo,
škoda že jsou povrchní a jejich masky lákadlo.
Jsou to loutky v tomto světě ukryté bílým závojem,
tak sakra ,lidi, shoďte masky, pojďte s námi do boje!
Nebude to žádná sranda pouze dřina upřímná,
ale zkuste spasit duše ať bůh nás v nebi ohlídá.
Nejsme tu je kvůli slávě, úspěchům, penězům,
jsme tu přeci pro lásku v srdci pro pomoc bližnímu.
Náš život je pohár co po kapkách se plní,
tak kruci si uvědomte čím pohár se naplní.

Potěšení

Povídání s tebou je lehké jak vánek,
pokud budu moci pozvu tě na šálek.
Jsi prostě má holčička co ji to moc sluší,
když tě muži zahlédnou musí sklopit uši.
Tato báseň pro Tebe složená je dnes
přeji šťastný život i třeba bez peněz!

Láska, něha, vzrušení, to není jenom kec
když poznáš toho pravého smíš létat do nebes.
Moc krásné je milovat a naplno žít,
hlavně svoje přátelé nikdy neztratit!
Pokud se to stane je to smutné jen,
nebylo to přátelství ale pouhý sen.

Toto co jsem složil je směřováno Tobě,
doufám že to potěší a poví něco o mě.
Přeji krásný den a do duše jen kvítí
ať ti celý život slunce krásně svítí.


Tajemná příroda

Procházím se po pěšině kolem luk a hájů, narazím tam na palouček; tak si krásně hajnu.
Kolem sebe samé stromy, obloha je modrá v dáli slyším potůček jak protéká a bublá.
Poslouchám zvuky přírody, kochám se zpěvem ptáků, konečně jsme utekl z města smogu a prachu. Na obloze září luna prochází mnou mrazení, kapky deště padá hvězda, je to svaté znamení.


Slepá láska

Člověk může jedině poznat pravou lásku,
když si strhne z očí tu tmavočernou pásku.
Kolik už dívek jsme v životě potkali,
ale jen na chvíli tu pásku sundali...
Proč býti neštastní zhrzenou láskou?
Raději skoncujeme s tou černou páskou.

Anděl

Potkal jsem vám anděla, měl krásný bílý šat,
přiletěl k nám z daleka, prý z nebe; snad?
Tato bytost nadlidská střeží naši duši,
ať převozník posoudí zda máme čistou duši.
Každý si moh vybrat jakou cestu zvolí,
naše skutky v životě tě osloví či skolí.
Tato báseň nabádá, buďme k sobě milí,
ať ta naše dušička neupadne v zapomění....