Zdál se mi přímo hororový sen. Parta dětí šla s dospělým mužem na tajemné nebezpečné místo. Nikdo se nebál. Muž děti ujišťoval, že se jim nic nemůže stát, že dají zločincům, kteří na ně číhají na frak. Tak se děti smáli a odvážně se vrhaly do chřtánu smrti. Když jedno z nich zmizelo a dospělák je opustil, ničeho si nevšimly a pokračovaly dál. Narazily na dřevěný sud s vodou, kde si umyly ruce a snad z něj i pily. Nedocházelo jim, že na dně leží uťatá hlava jejch kamaráda, zasypaná v písku. Jeho tvář byla pod vrstvou sotva viditelná, ale čeření hladiny ukázalo otevřené oči a jemné rysy. Děti nevěřily, že je mrtvý, přesto si uvědomovaly, že je s ním asi konec, když se nevrátil.

Muž se mezitím setkal s partičkou přátel, samými chlapy v cawboyském. Veselil se s nimi a popíjel.

 

Byla jsem bezcitně opuštěna, a proto se mi zdál další sen. Kopíroval realitu. Ve snu se odehrávalo divadelní představení. Herci byli mí přátelé. Na vznik této akce měl podíl náš někdejší profesor DVK. Byl zde přítomen a hlasitě upozorňoval, že měl hrát hlavní postavu ve žlutém hábitu. Seděla jsem na lavici. Najednou koukám, že je po mé levici ON. Směje se na mě, lichotí mi. Chová se tak mile. Jenže potom, jako kdybych sama ze sebe vystoupila a zanechala po sobě nějakou dívku v zeleném. Byla tichá, trochu se usmívala, měla černé oči a tmavě kaštanové culíky.

Vím, že jsem něco pila a neuvědomila si, že jsme někam šli. Octli jsme se na náměstí. ON mi vysvětloval, že se mu tahe holka líbí natolik, aby s ní začal chodt. Jenže počasí bylo nějak ledové. Kousky ledu byly napadány mezi mnou a JÍM na lavičce. Přemlouval mě, ať s NÍM jdu ještě někam, ale já jsem se probudila. Sama pro sebe jsem si říkala, že nikam nejdu.