14.Únor 2008
Nechápu, proč se vlastně rozčiluju. Valentýn není v české kotlině žádnýtypický svátek. Nikdo to tady ještě před 19ti lety neznal (nebo skoronikdo) a rozhodně nikdo neslavil. Nikde pitomá červená srdíčka vevýlohách, předražené růže, které uvadnou druhý den, tuny čokolád, kterésice většina ženských chce, ale vlastně "nesmí". Nebylo nám vtloukánodo hlavy, že kdo je uprostřed února single, tak je úplný looser (aťžije amerikanizace českého jazyka :) ).

Nějak jsme topřežili/y sMDŽ a svátkem matek. Šlo to. Červené karafiáty a hospody narvanézadanými chlapy, kteří tam dané svátky oslavovali bez svých drahýchpoloviček, které doma obstarávaly všechny ty zbytečné práce, jako jeúklid, vaření, praní a žehlení.

Tak proč mi teď tak vadí, že jetady 14. únor a já už jsem ZASE sama? Co takhle dámskájízda? Eeee... notak to nepůjde, zítra musím dopráce. Dobře, tak zítra. Zapijeme splín,zanadáváme na to nemožné mužské plémě, bez kterého to nejde, ale s nímtaky ne.

Myslím, že MDŽ v březnu přežiju s podstatně menšímsplínem - ženská jsem a budu a to my nikdo nevezme (no možná nějakýplastický chirurg, kdybych se rozhodla tozkusit na druhé straněbarikády, ale víte, jak to myslím...)