jo jedu si takhle ráno trolejákem a na další zastávce nastupuje nej kamoška mýho bejvalýho.. jejda mane..nejhorší je že mi ho moc připomíná..ne jako vzhledem ale vzpomenu si prostě na něj.. a jako ona je moc milá holka ukecaná a v poho...ale co sem zjistila že s ním i s ní se necejtim ve svý kůži..připadám si jako kdyby sem byla někde vedle a tělo bylo neskutečně bezbraný .. přijde mi jako kdybych chodila a hejbala se jako nemehlo.. je to dost možný..nějak sem se nikde nepozorovala.. a hlavně se tak cejtím.. hodně mi to připamíná ten okamžik kdy se se mnou rozešel.. jako kdyby se to všechno vždycky vrátilo a já se nemohla normálně hejbat.. ne jako že bych se klepala na venek ale klepu se uvnitř..jako kdybych se už nechtěla víc ztrapnit...přitom se asi občas spíš ztrapnim.. nebo jako kdybych nechtěla aby na mě bylo poznat že sem z těch dvou nervózní.. je to hrozně divný--už s ním nechodím tři měsíce a ten pocit je furt ve mě.. zajímalo by mě jestli se ho někdy zbavim nebo jestli to ve mě zůstane na pořád.. ale kdo ví...ale snad ne ..snad se ho jednou napořád zbavím..moc bych to chtěla..ale kdo ví...