a jak tak píšu o tom že je fajn vůbec nic necítit..nedítit svý tělo..včerá sem se ale krásně vymlela na lyžích.. uplně ...tak ze dvou polovin kopce sem jela šusem... na jeden kopeček(abych vajelaa :D ) ... říkám si to bude pohoda..jedu si a jedu..jedu ...jedu...jeduuuuuuu.......a pak najednou vidím..že je tam takovej obrovskej rygóóól---a na boku už nebyl..chtěla sem se mu samože vyhnout.. jako.. fakt sem chtěla.. a co sem neudělala šoupla se, hohy trochu doprava..teda do leva...(neumím strany).. aaaaaaa..pak už si nic moc nepamatuju.. vím jenom že sem vjela do asi metru sněhu.. kerej byl nahoře pěkně zamrzlej.. jela sem ksichtem..po něm..a najdou sem byla obličejenm k obloze..teda tu sem neviděla..páč sem měla všude sníh.. čepicu někde metr odemě...ale lyže ty zůstayi..se mnou.. až sem se divila..ale ten..pocit..v tu chvilinku.. kdy sem ještě nebyla v tom šněhu...a vyhýbyla sem se.. ten byl krásnej..teda vůbec si ho nepamatuju..a možná proto si říkám že byl krásnej... ................................................ .................. ................ . . . . . . . . . . asi plácám.. hloupě a tupě..každej si řekne..to se mi stalo taky... rači končím...