sem zjistila..že už to nemůžu vydržet... že přece to není normální... ale asi je.. je to strašný..ale asi tomu tak je... nevím jak dál....nevím co dál... moc mi chybí..a zároveň ho nenávidím... chci ho zpátky..ale nechci ho ani vidět...měl by napsat..ale nechci aby napsal..chci mu napsat..a neudělám to... nevím prostě jak dál..co dál... ... co udělám když napíše...co když to bude jak když napsal minule... co když si zas bude dělat ,,srandu,,..co když si bude chtít jenom užít.. co když ... co když ani on neví co chce.. co jak..a tak.. kdo to ví...já ne.. škoda to je.. stejně tohole nečte tak co..