bolest..
Jak jinak popsat,ten pocit utrpení,ten pocit jako by ti zaživa rval srdce z těla,ten stísněný pocit pokaždé když si vzpomeneš,a ty vzpomínáš nepřetržitě-mužu to popsat dvěma slovy-neskutečná bolest.Cítím bolest.Ale můžu si za to sama.Nemůže za to ten člověk,svím způsobem vlastně nic špatného neudělal.A právě možná proto že nic neudělal tím mi bodl nůž do srdce.A mohla sem udělat jen jednu možnost.Odejít.Odejít z jeho života.Nebylo to snadné ale lepší než zapomenout.Protože nezapomenu nikdy.Hodně my pomohl,ale taky hodně ublížil.Každý máme svůj život.On už nepatří do mého.A já vlastně nikdy nepatřila do jeho.A tak to asi mělo být.Ale vždycky tu budu pro něj.Protože lidi odpouštěj ale nezapomínaj.Tak jak jinak než ukončit tyto slova než slůvkem ZBOHEM.
