Pít nebo nepít?

Nepít, ale chlastat.

Ale abych splnila ten účel, proč tu vlastně jsem, tak musím psát o tom, o čem mi moje schizofrenní osobnost nedovolila psát. Možná je to tím, že sem ještě nějaká nalitá ze včerejšího dne.

Tohle mi doporučil můj psycholog (dobře, zas kecám), a vono to možná i trochu funguje. Dokážete si představit takovou typickou scénku z nějakýho trapnýho romantickýho slaďáku? Kdy zamilovaná ženská načape svýho chlapa v posteli s jinou? Nikdy bych si ani ve snu nepředstavila, že se to stane i mně.

Dobře, zamilovaná jsem už sice dávno po tak dlouhém "vztahu" nebyla a ten chlap už ani nebyl můj.

Že prý není co řešit? Tak to se pletete. Minulý týden v neděli jsem ho poslala do hajzlu, jak již jsem psala v prvním článku.. V úterý mi chodily esemesky, snad třicetkrát mi volal. Že prý ho to strašně mrzí a že prý mě miluje. Řekla jsem mu NE, už ne.

Chvilku mu sice trvalo, než to pochopil, ale pochopil. A vzal to po svém. Zřejmě si potřeboval zvýšit své EGO, a tak ošoustal první, která mu přišla do cesty. Nebo ji měl už dřív a mě podváděl?

Ve čtvrtek jsem si totiž šla pro své věci. Ještě jsem ukázněně zaklepala, protože jsem tam něco slyšela. Ležel tam v posteli s nějakou holčinou, která po mně hodila zděšený výraz, zřejmě čekala, že dostane pěstí. . Zapomněla jsem vám totiž říct, že se moje bývalé zlatíčko vyžívá v pomluvách. A to, že jsem párkrát dala po tlamě jemu, za to že mi docela dost sprostě nadával a vyhrožoval...pro něj znamenalo že jsem hysterka. Nechápu, čemu se kurva divil, když mě cíleně vytáčel a škodolibě se šklebil..

Stejně ho to ode mě skoro nebolelo.

A stejně mi to většinou vrátil.

Raději budu pokračovat dál. Zeptala jsem se ho tedy, kde mám ty zmiňované věci, řádně jak se patří jsem řekla "díky čau", což u mě znamená sbohem ty kryple, už mě v životě neuvidíš. On nejenže vylezl ze dveří s výrazem spokojenýho, vysemeněnýho samce, ale ještě do mě začal rejpat ubohýma kecama. To zřejmě proto, abych tam na něj začla štěkat a hádat se s ním, aby té holce pak mohl říct: "Vidíš? Já ti to říkal !". Tss. Za to mi už fakt nestál, těch zkurvených hádek za skoro tři roky bylo až až..

Odkázala jsem toho bezmozka do patřičných míst, hrdě zvedla hlavu, ironicky se usmála a odkráčela. Konečně a navždy. :o)

A poučení nakonec? Chlast je metla lidstva, ale zametat se musí obden :)