Když vítr začal spřádat nitky , ty nitky kouzelné, ty co ovládají kytky , ty city nádherné,
ty nitky kde nikde nekončí a začátek je tam ,kde jen ona ví, však co to dalo práce, spřádat kouzla noci , trochu z hvězd a špetku luny,to moc nestačí, přidej ještě trochu srdce, prvek nejsladší, a ted míchat dlouhé roky, dokud to však jde, potom dlouho držet spolu a udržovat cit, aby nestalo se to, co v pohádkách vám nepoví, však je to tak prosté když nitky, nevydrží to co všichni ví a nepoví.