kdyz zablesky prosvetluji serici se nebe

prsi jak ve sprse

obav a vzpominek na vsechna bezejmena zahrmneni

ptam se sama sebe

jak hloupe tazat se sebe

zdali být

je-li nebe cerne a ja

ja nevladnu blesky

jen piju

svuj pohar az do konce

bez konce je tohle putovani

snad nikdy neskonci

v case ....

napsal/a: hypokrit 22:05 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář