j.i.r.k.a

Čím míň toho vím, tím víc se učím.
Čím víc se učím, tím víc toho vím.
Čím víc toho vím, tím víc toho zapomenu.
Čím víc toho zapomenu, tím míň toho vím.

Když večer oči zavíráš
a chystáš se jít spát,
to jméno stále v mysli máš,
jméno toho, jež tě má tak rád.

Když slunce vítá nový den,
tvé sny jsou naráz pryč,
to jméno tolik magické jen,
jméno toho, jež dal ti od srdce klíč.

Každou minutou je slyšet víc,
zjevila se první vráska,
to jméno bez kterého by nebylo nic,
to jméno zní LÁSKA.

Pošlu ti po vodě lodičku,
která děravá je,
v ní bolest schovanou v srdíčku,
která mě jinak zabije.

Srdce se ve vodě utopí,
šlo to tak rychle a snadno,
snad přátelé jednou pochopí,
že jsem si sáhl až na dno.

Pošlu ti po zemi autíčko,
které je jen z jedním kolem,
v autíčku střepy z srdíčko,
jinak mě přikryje černá zem.

Srdce na cestě zůstane,
usedne na něj prach,
nikdo si už nevzpomene,
a nebudu mít už strach.

Pošlu ti vzduchem raketu,
která za chvilinku vzplane,
v raketě srdce - jen maketu,
nemám již srdce žádné.

Srdce mé mi ukradli,
rozbili na tisíc střípků,
už nikdy víc nepotkám,
tu milovanou dívku.