_ztratil ses v čase a ve swojí inspiraci,

to co si hledal se teďkon najednou wrací..

twoje myšlenky se ti rozběhly po louce,

já newim čím to je, že ses přestal wěnowat muzice...

je to na tobě, osud we swých rukou máš,

je to na tobě, tak brácho co s tím uděláš...

je to na tobě, jestli se jednoho dne změníš,

je to na tobě, jestli tu chybu naprawíš...

jeden život jeden den, jeden welký sen,

pamatuju si na časy, jak sme chodívali wen...

chtěl si zkusit wšechno, bylo ti to jedno,

nenechal sis fakt poradit..no stal se z tebe lenoch...

byl si wýborný zpěwák, teď se můžeš tak jebat,

je to v píči, že si prawdomluwnost chodil hledat...

drogy pohřbíwaj lidi, rodiny ztrácí chuť,

do žiwota..kámo ber to jak chceš,ale si mladý kluk....

i kdybys chtěl neno néé, můžeš změnit jen sebe,

v očích a na twáři viděla sem, že tě ten žiwot jebe...

moje máma se mě ptala, že nás spolu newídá,

řekla sem jí prawdu, že se ti fet jen pod nosem wysmíwá...

že jsi pro mě wíc než bratr zklamal jsi můj respekt,

wyjebal ses na to wšechno, zachutnal ti dezert...

chtěl si z mála dělat wíc,

proto teď nemáš nic...

život je krutý,

ale nemůžeš ho wložit do ulic...

na srdci wyryté mám..šeštý smysl to wíš...

je mi to líto, že to brácho nikdy nepochopíš..

můžeš si o mně myslet cokoli já jebu na to,

ty wíš moc dobře Máájky kdo tu wykopal to zlato...

tenhle příběh je kniha, co má nekonečné stránky,

brácho wěř mi, být lépe tak se toho textu vzdám...

ale prawda se nikde nedá skrýwat wěčně,

to si s náma dlouhé roky budowal jen tak zbytečně?!...

brácho řekni mi co se to s tebou prosimtě stalo,

wíc než hudba ti zavonělo bílé máro...

fakt kámo sorry za to, že mě to tak strašně wzalo,

to je příčina toho co ti mozek wymazalo...

znáš to krásné příslowí, že swět ničí fet ?

tak proč to prosimtě děláš, když neznáš cestu zpět ?!...

swoji budoucnost zahazuješ jako prázdnou dózu,

myslím si, že seš chytrej kluk, tak kde si nechal rozum?!..

daly sme ti kus swého srdce a ono ti pořád wěří,

ale twoje slowa jsou lehké jak wáha bez zátěží...

ten pouhý čas co sme spolu strašně rychle běží,

ale twoje osobnost někde na dně moře leží...

kolikrát si mluwil, kolikrát si slibowal,

teď nastáwá ta doba, abys konečně litowal...

moc dobře wíš, že za swoje chyby se platí,

že wšechno co se umlčí, se jednoho dne wrátí...

tak ti říkám ty debile, nefutruj to bílé,

je to o wůli a síle...

co tobě chybí ty imbecile...

usmaží tě jako filé, ztratíš wáhu v kile,

prohru v twojem díle,krátká chwíle..než je konec jehla w žíle.....

_ chtěla bych lidem dávat sílu, co mi dává Bůh_

_ale vzápětí jsem zjistila, že je to bludný kruh_

_když otočíš se zpátky, nelze jít už kupředu_

_když podíváš se okolo, stojíš jako kůl ve středu_

_ale brácho nevadí, já tě z toho dostanu, jsem přece tvoje fellaz_

_bez tebe už nevstanu_

_no tak podej mi tu ruku ,ať už mužem jít domů_ 

_brácho neumírej mi teď u tohohle stromu_

_byl jsi moje břemeno, a já tvoje opora_

_všechno teďka vyhasíná zakrývá se opona_

_divadelní sál je prázdný, já teď klečím u tebe_

_kvůli tobě přejdu brázdy, dělám to jen pro tebe_

_stýská se mi po tobě, chybí mi tvůj smích_

_tohle dělám jenom pro tebe, když teď platíš za můj hřích_

_soustrast dávám na papír,aby byly vzpomínky_

_když tu semnou nejsi, jsou to jen pekelné podmínky_

_jebu jen sama sebe, nejsem ráda za to že dýchám_

_pravou cestu mám už vedle,proč si tyhle sračky pichám?_

_nejsem sebou, drogy jebou_

_už v tom pěkně lítám_tak se kurva vzpamatuj_

_bo pomalu vyhasínám_

_skončím jak můj fellaz_tak  řekni proč to dělám_

_realitu nevnímám_sama svoje tělo podkopávám_

_myslím těď už jinak_za vším vidím gramáž_

_skončím dole, vím co to je_

_je to špatná volba_

_jsme jen lidi naivní,co myslí, že zlo nespí_

_ale to drží žezlo nad námi svou neúprosnou pěstí_

_chvíli se jen nedíváš a pak tě srazí k zemi_

_stejně jako mýho fellu, co už mezi námi není_

_někdo říká osud, někdo říká boží hněv_

_abychom odvrátili tvář, a proto třídí zrno od plev_

_je to tvrdá realita, to se brácho děje_

_jsme jak loutky v divadle a někdo s námi hraje_

_má náš život v rukou vede si nás po svých cestách_

_všichni ale končí stejně, jména na náhrobních deskách_

_a my se odíváme strachem,že i ty zapadnou prachem_

_lidi umírají hladem, my si žijem v přepychu_

_přesto všeho máme málo, nikdy nebudeme potichu_

_je tu další řádka let,když teď sedím bez tebe_

_ztratila sem svýho bráchu, nikdo s tím nic nesvede_

_vzpomínky jsou jako led a nejdou vrátit zpět_

_já pokládám si otázky a nelze nalézt odpověď_

_život je jen mechanismus, co řídí moje svědomí_

_je to tvrdá realita, tohle měj na vědomí_

_chci věřit v klid a mír_peace všem lidem na zemi_

_hodně věcí chci tu změnit, sama to ale nezměním_

_co by bylo vzkříšení, co změní lidský osud_

_ale je to jenom mámení,když smrt má v ruce kosu_

_vybral si si směr a šel si vlastní cestou_

a přidal si se k těm,co mezi námi nejsou_

_tak sedím tu teď sama a zasílám ti sbohem_

_nejsi jenom vzpomínkou, co vyjádřit jde slovem_

_zbawená smyslů, držím na zábradlí swoje dlaně_

_držim v rukOu osudy_nemyslet na ně_

_držim v rukOu pravidla_ teď už tO není hra_

_zradila nás odvaha_ pak dOnutila utíkat_

_ widíš sem tO já_ a ty se ještě ptáš_

_jak tě můžu zachránit_ když přede mnOu utíkáš_

_ budu chránit twOje sny_ wždy když usínáš_

_ale jak mám chránit tebe_když mi umíráš_

_ wšude kOlem déšť_ jakO já a ty_

_ zbytečně hO prOklínáš_ swými pOhledy_

_ zbytečně hO objímáš_ jakO stíny v mlze_

_na pOkraji méhO kOnce_ dáwáš průchod další slze_

_hOřim_ jsi oheň_déšť drží pOchOdeň_

_asi už tO nedokážu_ radši na mě zapOmeň_

_ na pOkraji swéhO kOnce_ pOuštím ze zábradlí ruce_

_už sem tO pOchopila_ néé_ letim pryč_ letim pryč_

_dešťOvé kapky_ uzawírají kruh_

_dOpadají na zem_ a nechcOu žádný dluh_

_prOpršené ránO_ naplňuje nadšení_

_otOčit se k nebi_víš že už se nezmění_

_nezmění se kapky_ padající z nebe_

_prOmáčejí pOcity_ a prOmáčejí tebe_

_na omluvu pozdě_prošwihla jsem čas_

_prOblémy a trápení_ nebuď jeden z nás_

_milOstný nádech_dávnO odplynul pryč_

_swět má čtvrtý rOzměr_ a nikdO nemá klíč_

_překOnej tu wůli_mého_ swéhO já_

kilometry dalekO_nic od tebe nečekám_

_stěžuješ si tam_ kde prawdy je málO_

_kapky ti tO nabízí_ tak jim řekni anO_

_nedOvedu pOpsat pOcit_co hnízdí w mOjí mysli_

_jakmile wysOkO letím_pOtřebuju nabrat kyslík_

_wšude kOlem oblaka_jimiž neprOcitne nikdy prawda_

_paprsky nutně pOtřebuju_dO plic trOchu wzduchu nabrat_

_w tOm se ozwe zahřmění_blesk udeří dO křídel_

_a já pOmalu pOchOpím swůj žiwotní úděl_

_nemůžu žít swobodně_ nejsem optimista_

_stále widím obrazy_temné_ bez kOusku místa_

_cítíš taky nicOtu_připadáš si prázdný_

_aspOň nejsem jediná_ z které si dělají  blázny_

_já určuju wzdálenOst_kterOu jsem chtěla urazit_

bez křídel jsem slabá_ padám_ ale nesmím narazit_

_nemůžu zahOdit šanci_tOhle nejde wzdát_

_musim se tam dOstat_jinak už nenajdu řád_

_nenajdu_ji_tu_ na niž tolik lpím_

_musim ji znOvu widět_ než spadnu_ naposledy_ prOsím_