Temná část Erotiky

Probudil mě její horký dech. Vzpomínám si na ten pocit. Na zježené chlopky na zátylku, na husí kůži. V první chvíli jsem si ani neuvědomil, kdo je. Když na to vzpomínám, sám se divím, že jsem nevykřiknul.
Místo toho jsem jen otočil hlavu tak, abych viděl její tvář. Ležela vedle mě, v mé posteli, pod mou peřinou. Neměl jsem tušení, jak se tam dostala a bylo mi to jedno.
Přitiskla se kousek blíž. Její měkká ňadra se dotkla mé hrudi a bradavky mi jemně přejely po kůži. Ten pocit, ten krátký dotek jejího těla, mi zrychlil dech. Podívala se mi do očí a usmála se.
„Ahoj,“ zašeptala a její rty se lehce dotkly mé tváře. Pomalu sklouzla k mému uchu a jazykem jemně pohladila jeho okraj. „Tolik jsem čekala na tuhle chvíli.“
Její noha proklouzla mezi mými stehny a těsněji se ke mě přivinula. Špičkou jazyka lehce přejížděla po mé tváři. Byl jsem vzrušený. Nikdy dřív jsem nezažil takové vzrušní, nikdy dřív jsem nebyl tak blízko ženy. Nesměle jsem se dotknul jejích nahých zad. Ruce se mi téměř třásly.
Její tvář lehce sklouzla po mé, přitiskla se ke mě a vášnivě zapátrala jazykem mezi mými rty. Rozprostřel jsem prsty po jejích šíji a poddal se polibku. Cítil jsem horkost v rozkroku. Lehce se otřela podbřiškem o moje přirození.
„Tak už se neboj a sáhni na mě...“ sevřela moji ruku a přejela si s ní po svých ňadrech a nahém břiše. Pak sklouzla níž. Přerývaně jsem se nadechl. Lehce roztáhla nohy od sebe a vsunula mi ruku mezi svá stehna.
Roztouženě zavzdychala a zavřela oči.
Druhou rukou jsem jí hladil ňadra a málem ani nevěděl, co dělám. Všechno bylo tak neuvěřitelné.
„Víc... Prosím...“ jemně jsem kroužil rukou v jejím rozkroku a se zavřenýma očima poslouchal, jak tiše sténá.
Její ruce chvíli tápaly po mém těle až sklouzly dolů. Sevřela mé přirození v ruce a jemně stiskla.
„Líbí se ti to?“
Vydechnul jsem. Myslím, že jsem i něco odpověděl, ale nepamatuji si na to. Její ruka se ovinula kolem a začala se rytmicky pohybovat nahoru a dolů. Její rozkrok byl vlhký chtíčem. Kousek se posunula a opět vášnivě přitiskla svoje rty na moje. Líbala mě jak smyslů zbavená, kousala do rtů, olizovala mé tváře.
Zrychlovala pohyb svojí ruky i já té své. Roztouženě vzdychala a volnou rukou přejížděla po mém těla. Tiskla se ke mě a její horké bradavky drhly po mé hrudi.
„Ještě... Prosím...“ slyšel jsem sám sebe. Dost možná že jsem slyšel ji.
Moje vyvrcholení se blížilo. Nezadržitelné a nádherné. Vykřiknul jsem a ona se přitiskla ke mě, jak nejtěsněji to šlo. Několik vln rozkoše mě sevřelo jako mořský příboj. Chvíli jsem ležel na zádech, v tom prazvláštním stavu vteřinu po té, a těžce oddechoval.
„Elinko,“ zašeptal jsem její jméno a pak mě do své náruče vzal tichý spánek.

„Pojď dolů, musím Ti něco říct,“ matka má tichý, ustaraný hlas. Proč? Snad tehdy v noci nic neslyšela.
„Právě mi volala Elišky maminka...“ mluví opatrně a nedívá se mi do očí. Proč, co je špatně?
Pak ke mě moje matka konečně zvedne pohled. Oči má zarudlé a plné starých slz. „Srazilo ji auto... Ona je...“ hlas jí selhal a opět se rozplakala.
Stojím v kuchyni bez hnutí. Nedovedu se téměř ani nadechnout. Vždyť... Přece... Byla tu. Muselo se to stát, když ode mě odcházela. Hučí mi v uších.
Elišku ne... Prosím... Ji ne...
„Je mi to tak líto, vím, že jsi jí měl moc rád...“ ustaraný hlas mojí matky zní z velké dálky. Do očí se mi hrnou slzy. Běžím z kuchyně zpátky do svého pokoje. Ne, tohle ne. Brečím, řvu a zoufale buším do stěn. Milovala mě... Milovala, jinak by nepřišla.
Milovala mě!

Ležím ve stanu, pohled upírám do šera na bleděmodrou celtu. Trochu se vlní ve větru. Všichni už spí, je ticho. Jen od rybníka se ozývá cákání, jak noční ryby bloudí po jeho dně. Už téměř usínám, když zaslechnu kroky. Zvednu se na loktech a poslouchám. Zip mého stanu se s tichým zašustěním otvírá.
„Hej, co...“
Jitka si dává prst na pusu a zavře za sebou stan. Otočí se ke mě a lehce se pousměje. „Ahoj, byla jsem si zaplavat. Nebude ti vadit, když dneska zůstanu u Tebe?“
Pozoruji v šeru její krásný obličej a kaštanové vlasy. Má na sobě džíny a svetr. Uvědomuji si, jak moc se mi líbí.
„Ne, vůbec,“ odtuším a kousek se posunu. „Skočíš si k sobě pro spacák?“
Dívka zavrtí hlavou. Místo toho natáhne ruku a rozepne zip na mém spacáku.
„Nebude nám zima, slibuju,“ zašeptá.
Překvapeně sleduji, jak si sundává svetr. Nenosí podprsenku. Klečí vedle mě a v šeru se bělostně lesknou její ňadra. Rozepne mi kalhoty a stáhne mi je.
„Můžu?“ zašeptá a já si jsem jistý, že ví, že nebudu odporovat. Nahne se nade mě a políbí mě v rozkroku. Vzrušení přichází rychle.
Dívka se lehce pousměje a rozepne si zip na svých džínech. Vysouká se z nich a odhodí je stranou. Nenosí ani kalhotky. Pohledem přejíždím její ženské křivky a obliny. Téměř tomu ani nemůžu ani uvěřit.
Přehodí přezemě jednu nohu a posadí se mi do klína. Rukou zapátrá za sebou a uchopí mé ztopořené přirození. Lačně chytnu její boky a přejíždím po nich. Ruce mi po chvíli sklouznou k jejím ňadrům. Prsty bloudím po její hebké kůži, přesně tak, jsem si to tolikrát představoval.
Trochu se usměje a dál mě pravačkou dráždí. Pak se lehce nadzdvihne a svým rozkrokem se jemně pohybuje nad špičkou mého přirození.
„Chceš to?“ usměje se.
Podívám se do jejích očí. „Moc.“
Její ruce hladí moji hruď a pánev se lehce pohybuje nad mým přirozením. Cítím její vlhkost. „Já taky,“ špitne a jemně nasedne. Rukou jí pomáhám. Cítím, jak do ní pronikám. Zavřu oči a prsty přejíždím po jejích bocích a línii zad. Slabě vzdychne, když jsme spojení úplně.
Jemně se na mě začne pohybovat. Hladím jí po těle, ve vlasech a na tvářích. Líbá mě na ruce a neustále se na mě smyslně pohupuje sem a tam. Snažím se nekřičet, aby nás neslyšeli lidé ve stanech vedle. Ona je také téměř potichu.
Vzdychám její jméno a ona moje. Jemně zaklání hlavu a pánví stále doráží proti mé.
„Víc... Prosím...“
Zrychluje svůj pohyb a těžce vydechuje. Její vzrušené sténání jenom prohlubuje mojí vlastní touhu po ní. Moc jí chci. Hrozně moc.
„Ještě chvíli, prosím... Už...“ jasně slyším její hlas v temnotě stanu. Slyším i svůj hlas.
Naše společné steny v temnotě.
„Oh, Bože...“
Cítím, jak mě svírají vlny rozkoše. Prsty zatínám do jejích zad, její ruce svírají moje ramena, nehty se mi zarývají do kůže. Ztěžka vydechuji, oči pěvně zavřené.
Pak ucítím, jak se ze mě zvedá. Oči neotevřu, jen tiše čekám. Pak přijde letmý polibek na tvář a dívka, co miluji, mizí kamsi pryč, z mého stanu. Když otevřu oči, jsem už sám. A bleděmodrá celta se pomalu vytrácí s přicházejícím spánkem.

Křik. Hodně křiku. Vysoký, ječivým, ženský soprán pulzuje okolím. Vybíhám ze stanu, jen tak, bos. Křik neustává, jako nějaká pomatená tovární siréna. Z ostatních stanů vylézají další a všichni jako zhypnotizovaní míří k rybníku. Běžím s nimi.
Na vodní hladině, kousek od stavidla, se volně vznáší nahé dívčí tělo.
A pak uslyším i svůj vlastní křik.

„Ale já tě miluju...“ vzdychnu unaveně.
Andrea se opře o kuchyňskou linku a napije se kakaa. „Promiň, moc mě to mrzí, ale o tomhle už jsme spolu mluvili.“
Cítím bolestný tlak v žaludku a pálení v očích. „Takže ty zůstaneš s tím svým frajírkem?“
Mlčky přikývne. Hrníček objímá oběma rukama. Kéž by takhle objímala něco jiného.
Smutně potřesu hlavou. „A vyspíš se alespoň se mnou?“
Dívka na mě vytřeští oči. „Prosím?“
„Ptám se, jestli se se mnou alespoň vyspíš,“ zopakuji to ještě jednou, pevným hlasem.
„Zbláznil ses?“ dívá se na mě a v jejích očích vidím směs překvapení a odporu.
Vstávám od stolu a přecházím k ní. „A co mám tedy podle tebe dělat?“ smutně se na ní dívám. „Nechceš se mnou být... Máš ráda toho blbečka... A ani mě nechceš jako chlapa... Víš jak to bolí?“
Dívka se na mě dívá trochu polekaně: „Myslím, že bys měl jít domů.“
„Víš jak to bolí!“
Vystrašeně přede mnou ustupuje. „Nekřič na mě...“ v jejím hlase není výhružka nebo zloba. Je to strach.
Jak asi vypadá nahá? Jak sténá rozkoší? Jak chutná?
Otevřu šuplík a nahmatám nůž.

Vycházím z jejího domku. Mám na sobě jen bundu, košili jsem nechal tam. Stejně by už nešla vyprat. Vyjdu na ulici. Nad městem zapadá slunce a dlouží stíny pouličních lamp. Musím domů, možná někdo z okolních domů slyšel křik. Ale spíš ne.
Dám si ruce do kapes a svižným krokem scházím ulicí dolů, k zastávce autobusu. Už se těším na noc, až za mnou Andrea přijde a budeme se vášnivě milovat až do rána. Budu na ni čekat.
A já jsem si jistý, že přijde.
Všechny přišly.