Před pár rokama jem nebyl vubec nic, hulil jsem každý den a sem takjsem si dal i piko..byla to normálka, takova pohodička. Nikomu tonevadilo. Jednou jsem potkal svůj zázrak. Jedna dívenka se kterou jsemse začal bavit. Byli jsme kamarádi a ona mě dostala ze všechné téšpíny. Nechtěla abych huli ani nic jiného. Kolikrat jsem ji řekl že touž nedělám, ale věděla že lžu. A ten její pohled plný zklamáni...byloto hrozné, a s každým obejmutím přišla nová kapka naděje a nové šance.A já začal chapát že to vlastně dělá pro mě. Nešla na mě s tím žejestli to budu dělat dál tak se semnou přestane bavit. Ne. Prostě bylato tvářička která si dokáže získat důvšru, dokáže odpoštět a znovupodat ruce. jeji oči mluví za ni. Zklamání, naději, radost....a ona mez toho tím zpusobem dostala. Nevím kde bych byl dneska kdybych jinepotkal.A tak ji dlužím moooc. Všechno jsem posral. Promin mi to napsal/a: joschuo 14:22 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář