Charakteristickým rysem dnešního člověka je schopnost vyrábět komplexní nástroje a použít je k ovlivnění svého okolí (přestože také jiní živočichové, např. všichni žijící zástupci nadčeledi Hominoidea (orangutan, šimpanz, gorila), umějí použít jednoduché nástroje.)
Evoluce
Vývoj člověka (antropogeneze) je postupná evoluce rodu Homo. Během čtvrtohor do své poslední fáze dospěl vývojový proces, který začal u primitivních primátů v paleocénu a který skončil vznikem moderního člověka Homo sapiens - asi před 200 000 lety.
Vznik člověka moderního typu (Homo sapiens) ještě není zcela vyjasněn a o jeho průběhu je několik teorií.
Teorie
Podle tzv. multiregionální teorie se Homo sapiens vyvinul několikrát nezávisle z lokálních populací Homo erectus. Zastánci této teorie jsou logicky toho názoru, že neandrtálci jsou poddruh moderního člověka (tedy Homo sapiens neanderthalensis). Později vzájemným křížením došlo k unifikaci jednotlivých populací. Druhá teorie (tzv. teorie jednoho místa vzniku) tvrdí, že všichni moderní lidé pochází z Afriky, kde se druh Homo sapiens vyvinul. Tato možnost by znamenala, že si jsou jednotlivé světové populace daleko bližší.
Třetí skupina vědců se domnívá, že se Homo sapiens, který se šířil z Afriky, ještě křížil s Homo erectus.
Genetická data
Informace o původu člověka se získávají například porovnáváním mitochondriální DNA různých lidských populací. Tyto výzkumy naznačují spíše správnost teorie jednoho centra vzniku, i když se o správnosti použité metody (tzv. molekulární hodiny) pochybuje.
Paleontologické nálezy
Na základě nových objevů je možné, že první zástupci člověka rozumného vznikli již před asi 280 000 let, tedy o 80 tisíc let později, než se dříve obecně předpokládalo. Podle paleontologických nálezů se zdá, že lidé zcela moderního typu (zvaní také kromaňonci) přišli do Evropy asi před 45 000 lety. Zde postupně nahradili neandrtálce, nedocházelo však zřejmě ke křížení. Neandrtálci vyhynuli asi před 24 tisíci let. V Evropě se shodují nálezy s genetickými daty.
Vývoj jedince
Podrobnější informace naleznete v článku ontogeneze člověka.
prenatální období
oplozené vajíčko (zygota) od oplození (k němuž dochází při ejakulaci penisu do vaginy) do konce 1. týdne
embryo (zárodek) 2. týden - 8. týden
fetus (plod) 9. týden - porod
novorozenecké období 1.den - 28 dní
(perinatální období - doba porodu až 24 hodin po porodu)
kojenec 28 dní - 1 rok
batolecí období 1 rok - 3 roky
mladší batolecí období 1 - 2 roky
starší batolecí období 2 - 3 roky
předškolní období 3 - 6 (7) let
školní období 6 (7) - 15 let
mladší školní období 6 - 11 let
starší školní období 11 - 15 let (puberta)
dospívání - adolescence 15 - 20 let
dospělost 20 - 65 let
mladší dospělost 20 - 35 let
střední dospělost 35 - 50 let
starší dospělost 50 - 65 let
staří 65 a více let
presénium (stárnutí) 65 - 75 let
sénium (stáří) 75 - 85 let
dlouhověkost nad 85 let
V každé fázi ontogenetického vývoje můžeme pozorovat řadu změn. Tyto změny jsou dvojího druhu: růstové a vývojové. Oba procesy jsou primárně určeny dědičnými faktory, jejichž uplatnění však ovlivňují faktory prostředí.
V období stáří život jedince přirozeně končí smrtí. S mrtvým tělem je lidmi podle všeobecného etického kodexu zacházeno s velkou úctou a je spáleno nebo pohřbeno do země, a to s obřadem či výjimečně bez obřadu. Pro určení příčiny úmrtí lze před pohřbem provést pitvu.
Názvy jedinců podle stupně vývinu, stáří, příbuzenství a společenského postavení pak také jsou:
Dítě (krajově též děcko) – označení obou pohlaví, zhruba do věku konce školního období (obecněji pak slovo vyjadřuje, že je jedinec potomkem své matky/otce)
Dívka (též děvče, hovorově pak holka) – označení samičího pohlaví v období nejčastěji od začátku školního období do konce dospívání, ale může být použito i pro ranější fáze (holčička, děvčátko)
Slečna – označení děvčete či mladé ženy, která není vdaná
Chlapec (též hoch, hovorově pak kluk) – označení samčího pohlaví v období nejčastěji od začátku školního období do konce dospívání, ale může být použito i pro ranější fáze (chlapeček)
Žena (lidově též ženská) – označení samičího pohlaví v období od začátku dospělosti do smrti
Matka (též máma) – označení samičího pohlaví, které vyjadřuje, že je žena rodičkou dítěte
Stařenka – označení samičího pohlaví v období od začátku stáří do smrti
Babička – označení samičího pohlaví, které vyjadřuje, že dítě ženy je matkou/otcem, obecněji též synonymum pro stařenku
Paní – všednější společenský titul ženy od dospělosti
Dáma (též madam) – urozenější společenský titul ženy od dospělosti
Muž (lidově též chlap) – označení samčího pohlaví v období od začátku dospělosti do smrti
Otec (též táta) – označení samčího pohlaví, které vyjadřuje, že je muž rodičem dítěte
Stařec – označení samčího pohlaví v období od začátku stáří do smrti
Dědeček – označení samčího pohlaví, které vyjadřuje, že dítě muže je matkou/otcem, obecněji též synonymum pro starce
Pan – společenský titul muže od dospělosti
Anatomie člověka
Podrobnější informace naleznete v článku lidské tělo.
menší postava (než Homo erectus)
vytváří se brada
zvětšení mozkovny
malé nadočnicové oblouky
zřetelný nos
Člověk v náboženství
Drtivá většina náboženských systémů (křesťanství, židovství, islám, hinduismus a mnohé další) připisují člověku nesmrtelnou duši. Ve většině teistických náboženství byl člověk stvořen Bohem či bohy. Podle židovského kalendáře, který Židé i některé křesťanské směry počítají od biblického stvoření světa, k tomuto stvoření došlo asi před 5 700 roky.
stvoření
duše
Psychologie
vnímání
city
vůle
vědomí
činnost
Kultura
postupně vznikl rod pokrevně příbuzných
v jeskyních, chatách z kostí, paroží, větví
sběr, specializovaný lov velké zvěře
měl představy o „duši“ člověka ⇒ první pohřby (skrčená poloha, nástroje a zbraně mrtvého)
lidská osobnost
rodina
společenské vztahy
práce
odpočinek
Nástroje
dokonalé opracování kamene
každý nástroj pro jinou činnost
hroty, škrabadla, vrtáky, rydla, pěstní klín, nože
kamenný hrot + oštěp
Schopnosti
jednoduchá řeč
zdokonalené myšlení