Mnohým z vás jsem již možná vyprávěl o mém nejkratším vážném vztahu s holkou na letu z Chicaga do Vídně, kdy jsem si na svou milovanou američanku zapoměl vzít v samé zamilovanosti číslo, a z letu JA7951 také o tom, jak mě v Boeingu 747-400 na letu z Tokya do Amsterdamu podezírali na palubě první třídy v druhém podlaží z terorismu. Ovšem tento let byl mnohem pestřejší, než by si kdo mohl myslet. Dvě přihody jsem tři roky zatajoval, možná pro to, že jsem je chtěl mít prostě jen pro sebe, možná proto, že jsem se nechtěl dostat do průšvihu. Moment, kdy jsem byl zdržen stewardkami kvuli podezření z terorismu, které vzniklo z toho, že jsem jim musel desetkrát opakovat otázku, jestli se mohu podívat do kokpitu, byl asi uprostřed takzváné ,,časové zóny volné zábavy za dlouhého letu´´ (což znamená, že mě mamka nehlídala, protože spala). Ovšem před ním, i po něm se stalo ještě něco. Nejspíš jsem byl tenkrát ještě v ,,balící formě´´, jelikož se mi shruba 11 hod. Amsterdamského času podařilo (a to vážně nikomu neříkejte) sbalit letušku. Sám jsem se divil své důmyslnosti, ale odpověď na záhadu byla hned za... no rohem ne, ale za obloukem záchodu obchodní třídy, tzn. v kuchyňce spodní části první třídy. Prozradila mi (mezi těmi ,,běžnými věcmi´´) že jí je teprve 18. Ano, sice to yl tenkrát rozdíl sedmi let, ale japonky jsou za prvé malé, a za druhe strašně fajn . Za ty 2 hodiny, co jsme spolu strávili, jsem zjistil, že anglicky umí lépe, než ostatní členové posádky dohromady, takže jsme si docela pěkně popovídali. To, že jsem na to přišel, mi velmi pomohlo v další zatajované stránce. asi 3 hodiny před přistáním v Amsterdamu se z odpočinkového prostoru posádky stěží vybelhal druhosměnový pilot, který byl očividně silně opilý. Přišel až k záchodu, snažil se ho normálně otevřít, no a když mu to nešlo, snažil se ty dveře vypáčit a začal kolem sebe cosi křičet japonsky, až se kvůli tomu probudila půlka ekonomické třídy. pak přiběhl ke mě, začal na mě něco strašně rychle chrlit. Asi pět minut moji přítelkyni trvalo, než mu vysvětlila, že nejsem steward, ale pak musela rychle odejít, a tak jsem to byl nakonec já, kdo mu musel vysvětlit, že červená značka u kličky záchodu znamená, že je někdo vevnitř. Následně se pak řešilo vyměňování pilotů, kdy se jednomu nepoštěstilo, a kvuli tomu opilému musel sedět za kniplem až do Amsterdamu, čili celých 15 hodin.

Dnes ráno mě čekalo zklamání... Můj nejlepší kamarád nešel do tělocviku, protože byl parlament. Polehčující okolnost ale je, že jsme hráli voleyball, takže mi to ani nevadilo. Prozměnu milé (a tentokrát až moc) překvapení mě čekalo hned po tělocviku. Jako vždy, ve středu, jsem po tělocviku spěchal s převlíkáním, abych stihl k šatní skříňce dojít do 7:43 (to je čas, kdy zásadně přichází SNÍ). No a právě tam mě čekalo to milé překvapení. Přezul jsem se, vytáhl jsem tašku ze skříňky, a otočil se- uviděl jsem Přicházet SNÍ (přes okno, byla ještě venku), tak jsem si hned řekl, že si počkám... No, když přišla do šatny, zjistil jsem, že má účes, který sice už několikrát měla, ale moc často ho nenosí. Vypadala úžasně, jako vždy. Rád bych vysvětlil jenu věc. Já, když o ní píšu, tak píšu : vypadal úžasně, JAKO VŽDY. Myslím to ale tak, že ona sice vždycky vypadá úžasně, ale vždycky jinak úžasně... K mému úžasu i pozdravila (ne že by to bylo nadstandardní, ale tentokrát v tom bylo něco víc, většinou se na sebe jen usmějem...), a šla ke své skříňce. No, jinak zbytek dne byl normální, jenom se pořád bojím, že se SNÍ něco zvorám. Doufám, že jsem neprozradil moc, aby se nepoznala, a doufám, že to nepoznal taky nikdo jiný...

Nevím, co bych dnešku vytknul,... Když jsem přišel o první přestávce nahoru, SNÍ vypadala uplně fantasticky,... tedy ona vypadá fantasticky vždy, ale dnes měla na sobě něco, co jsem na ní ještě nikdy neviděl,... nebudu popisovat co, protože to byste pak možná poznali, kdo to je... Matiku jsem kupodivu napsal celou a v češtině jsem měl referát (konečně, protože minulý a předminulý rok se na mě zapomělo...). Mluvil jsem improvizovaně, protože letos jsem zas na ten referát pro změnu zapoměl já, ale nikdo to nepoznal... O velké přestávce jsem se samozřejmě nemohl vynadívat. Po obědě jsem šel pro volňásky na koncert ke Komínskému starostovi, který měl dva navíc, a přitom jsem nejspíš projel kolem jejícho domu... Pak jsem se zabýval tím (a musím přiznat, že mě to bavilo), že jsem sháněl co nejvíc registrací letadel Gulfstream ve Střední Evropě, a snažil se přijít na to, které patří nejmenované rodině. Nejmenovaný nejlepší kamarád ve škole vymyslel takovou dobrou frázi (čistou náhodou), totiž, když jsem byl kárán učitelem (mimochodem nejmenovaným...), řekl : nevadí, hlavně, že je SNÍ dokonalá... No, jak jsem přimyslel začátek, to si můžete přečíst v článku ,,pravdy´´. No, doufejme, že i zítřek bude takový,... a že SNÍ bude mít stejně dlouhé vyučování, jako my...