Jak dlouho vydrží člověk jít. Jak dlouho vydrží člověk skákat, mávat, brodit se..........smutnit.Každý člověk jednou přijde k rozcestí je jen na něm, kam se vydá, jakým směrem půjde...
Řídit se vlastním srdcem...jen svým srdcem...
Půjdeš jak dlouho ještě?
Další dveře, další rozcestí, další rozhodování!
Kam to vede?Jen tam kam chceme...
Mokré nohy, chladný závan, zával smutku...
Mokré ruce, chladné oči, zával pesimizmu...
Co znamená život?
Chladné srdce, chladné tělo, zával rakví!!!
Tato cesta nikde nezačíná a nikde nekončí...tak jak se vlastně člověk dostane na cestu??A proč se tam dostane??Nikdo neví. Jen vím, že se tam člověk jednou ocitne, nechápe jak tam vlez a už asi nikdy nevyleze..a proto se každý na dlouhé cestě někdy zastavíme a čekáme...každý na něco jiné, někdo čeká jen proto, že dál už jít nemůže...někdo čeká, až ho někdo na té dlouhý cestě potká a pomůže mu..podá mu pomocnou ruku, někdo doufá v zázrak.
Každý čekáme na něco jiného..a proto je cesta nekonečná a nikde nekončí.
Dlouhá cesta před náma, prázdnota za náma....Má vlastně cenu ještě pořát jít? Každý krok nás bolí, každý krok pro nás může znamenat smrt-bolistivou, nicotnou. Tak se ptám znovu: " Má cenu ještě jít?" Mé srdce mi odpovídá rychleji než blesk.:
Každý krok, i když znamená bolest je pro nás důležitý na cestě k lásce. Láska je náš život!
..............když někdo řekne, že svět chápe v patnácti, je to buď debil, nebo idiot....ani v padesáti nemůžeš říct, že znáš svět....nepoznáš ho nikdy-to je ta krása-miluj lidi kolem sebe a věř jim
