Kdyby to skončilo jenom u toho násilníka a úchyláka, bylo by to zřejmě všechno v pořádku ale....

Jednoho dne jsem se dověděl, že moje máti je těžce nemocná. Nepomáhalo vůbec nic. Situace se zdála beznadějná..A ona nakonec byla...Zahalil jsem se do nekonečného smutku a beznaděje. Říkal jsem si, že to nemá cenu. Procházel jsem se po hvězdné obloze a tu mě napadlo, že bych to mohl skoncovat taky. A když já, tak všichni se mnou. Vratil jsem se zpátky do pokoje, někdo tam byl. Kdo to byl, už ovšem netuším. Předemnou stála krabice velká jako od bot, ale bylo to zcela něco jiného, byla to atomová nálož schopná zlikvidovat celou planetu. Stačilo jenom zatlačit detonátor dolů......Rozmýšlel jsem se....nakonec padlo rozhodnutí: ano, udělám to. Lehl jsem si přímo před ni, abych to měl rychle za sebou a schytal ten nejvěší účinek..Detonátor zapadl do krabice..........všude se rozprostřela taková mlžná záře. Vstal jsem a byl jsem zklamaný, že nepřišla smrt oakamžitě. Uspokojil jsem se myšlenkou, že musím počkat, až začne působit radiace. Představoval jsem si, jak ze mě odpadávají kusy masa, jak černám, jak se mi škvaří kůže a jak se obnažuji až na kost..To mě hodně znerovznilo a tak jsem ulehl zpátky před krabici a čekal, co se bude dít...Mezitím jsem sledoval, jak se zkáza šíří po celé planetě, ovšem neviděl jsem nic konkrétního. Putování mě zavedlo až do deštných pralesů a tam jsem zjistil, že jediné, co dokáže záření zastavit, je čistá a neposkvrněná příroda..............a tak přežily pouze prastaré kmeny, žijící v souladu s přírodou.....