Jsa poblouzněn pátečním minipobíháním po obchodech s Káááťou, přenesl jsem toto i na plátna svých snů....Ovšem tentokrát jsme pokračovali na obří vietnamské tržnici a přitom pořád ne a ne najít její vytouženou pletenou čepici...Zčínali jsme být krapet nervozní a to neušlo jednomu agilnímu trhovci, který se zřejmě nehodlal smířit s tím, že si od něj prostě nechceme koupit nic jiného...Proto mě čapnul a zavřel do jakéhosi sklepení, kde mi zjevně šlo o život. Jediným způsobem, jak se z toho dostat, bylo pití laciné pálenky. To jsem ovšem odmítnul, protože by to byla jistá smrt tak nebo tak (osobně si neplánuju před vlastní smrtí zvracet). Naskytla se mi ještě jedna šance uniknout...a to tak, že jsem měl v jisté poměru naplnovat různé nádoby a nosit je na připravené plošinky, které po správném zatížení otevíraly mechanismus dveří...ANO! Povedlo se! Byl jsem volný...Dále pak pro mě přiletěl vrtulník, který ovšem řídili lidé, kteří viděli helikopču poprvé v životě. Taky to podle toho dopadlo. Srandičky srandičky a skončili jsme v jezeře. Při dopadu se vrtulník změnil v obří botu, na které jsme dopluli ke břehu..Pak jsem se ještě před někým skrýval v džungli, ale detaily už neznám...........Pá pá všem, co to zase přečetli celé