ŘVU A TY NESLYŠÍŠ!!...já řvu a ty neslyšíš a při tom tu stojíš,přímo naproti mě,díváš se mi do očí,hluboko,tam kde to všechno je a volá tě to....ale ty,slyšíš možná jen něco v dáli,ne..ty neslyšíš nic,neslyšíš jak mé srdce pláče, jen dokola hraješ stále tu stejnou písničku, tu písničku o ničem, kterou jsem už tolikrát slyšela a čekám kdy si mě všimneš, a přitom moje bolest je tak velká!...je tak velká že by i horu přešla je tak velká, že sahá do nebes....je větší než ty!...Ty, jsi byla pro mě tou největší, bylas větší než všichni ostatní, větší než já. I kdybys jen centimetr měřila, pro mě jsi všechny předrostla! Bylas bílá...jako lilie, a kdybys stokrát chtěla, tak bych tě nezradila. A stála bych při tobě, stála, i kdyby mě zem do nohou bodala, pro tebe, bych i sebe zatratila......každý se mylí! I já jsem se asi mýlila! Nejsem ten slavík, který si nechá probodnout své srdce trnem, aby svou krví zbarvil jednu červenou růži, kterou pak nakonec dívka odhodí, protože zlatá je lepší. Já nejsem zlatá, jsem dohužel jenom červená...kdysi ti to stačilo. Pokud ti to teď nestačí, promiň!!! Já se už nezměním,a nechci se měnit! A třeba že slza, která ti ukápne ránou, kterou jsem ti já zasadila ti způsobí bolest...nemrzí mě to - naopak. Možná že právě proto, že ta rána bolí, stojí za to ji léčit....