Po mém 2. největším zklamání jsem se zařekla,že si nezačnu s klukem pod 25.Jenže jsem potkala někoho,kdo to změnilByl dokonce mladší než já a já se dlouho rozhodovala,jestli mu můžu věřit,po tom,co jsem prožila.Ale...srdce zvítězilo nad rozumem.Ze začátku jsem nevěřila,že by tak mladý kluk hledal vztah,ale stále mě přesvědčoval o opaku.Už jsem ani nedoufala,že potkám někoho,jako byl on,ale stalo se a já se do něj zamilovalaByly to krásné 4 měsíce,ale pak přišlo,co jsem čekalaUvědomil si,že to není pro něj...bohužel pozdě Když konečně začnu věřit a zamiluju se-opustí mě.A to i přes to,co říká na začátku...Nesnáším větu: ,,To ty jsi spíš ta,která to ukončí,ne já."Stalo se to už potřetí!! Tak jak mám po tomhle znova věřit?! Člověk se prý učí ze svých chyb,ale z těchto se nejspíše nepoučím nikdy Já vím,že mi nechtěl ublížit,ale stejně to udělal a bolí to k zbláznění!Chci,ať to přejde a to HNED! Chybí mi...

Od malička jsme se s otcem hádali kvůli každé maličkosti, ale nevěděla jsem, že čím budu starší, tím to bude horší. Jako malá si pamatuju, jak si na mě vylíval svoje nervy a shazoval mě před ostatními... Už mě to nebaví! Co se narodila malá je na mě permanentně vysazený. No jo, na malém dítěti si to vybít nemůže, tak je hnusný na mě. Nepamatuju si, kdy mě naposled za něco-cokoliv pochválil-nikdy nebudu podle ,,jeho" představ...A když se normálně (jako třeba dneska) zeptám ,,proč si takový?" dostanu normální odpověď? Ne! To bych po něm chtěla moc, aby mi odpověděl větou bez pi*í, ku*ev, rozmazlených fracků apod. Užij si to! Všechno se ti to vrátí!

Nikdy neudělám stejnou chybu dvakrát.
Nikdy neporuším slib.
Nikdy se nepřestanu bát.
Nikdy znovu neuvěřím člověku, který mě zradil.
Nikdy se neohlídnu zpět.
Nikdy nepřestanu doufat.
Nikdy nezapomenu.
Nikdy nebudu litovat.
Nikdy se neomluvím za chyby druhých.
Nikdy nebudu před ničím utíkat.
Nikdy mě neuvidíš plakat.
Nikdy se nevzdám.
Nikdy nepoznáš, jaká doopravdy jsem...

V někom se zklamat-to je snad ten nejhorší pocit Ale co z toho? Donutí to dávat si příště pozor jaké lidi si pouštět k tělu a jaké ne? Těžko! Můžete někoho znát věčnost a z ničeho nic udělá něco, co absolutně zaskočí....Znám se s jednou holkou od 1.třídy.Za celou tu dobu-za celých 13 let jsme k sobě byly upřímné tak 2 roky. Po zbytek toho to byla jen přetvářka.Jenže i v době,kdy jsme si rozumněly dělala věci, které mě zabolely-třeba si to ani neuvědomovala, ale ten druhý člověk to vždycky cítí jinak...Nikdy jsem ji na to nic neřekla, protože jsem to nechtěla kazit nebo si říkala,že se jenom přeřekla a nemyslela to tak, ale všechno má své meze. V mnoha věcech mi byla oporou a dost mě změnila-za to ji děkuju, ale na některé chvíle bych nejradši zapomněla. Každá jsme teď jinde, proto jsme se tak odloučily, jen nevím, jestli je to ,,znamení" dát si pauzu nebo se ,,rozloučit" napořádZažily jsme toho až moc a nedá se zapomenout jak na ty hezké, tak na špatné chvíle....

Zbožňuju vás vy moji ťuplínciVůbec nevím,co bych bez vás dělalaPoslední dobou pro mě znamenáte MOOOC!!!Nejen,že mi vždy pomůžete a pokáždé mě dokážete rozesmát,ale proto,že prostě jste!

Někdy mi přijde,že dělám něco špatněPokud se daná věc zrovna děje-musím si s tím nějak poradit a mám i ty nejlepší argumenty ,,proč" zrovna takhle.Ale když se nad tím později osamotě zamyslím-mrzí mě,že to tak musí být...Chtěla bych,ale nemůžu.Teda můžu,ale nechci.A nechci právě proto,že bych chtěla moc.Prostě začarovaný kruh...Tak moc bych chtěla někdy říct,co si zrovna myslím nebo co cítím,ale nejde toCelý ,,systém" by se tím zbořil.Ale jak se říká,čas vše vyléčí,tak snad i tohle...Omlouvám se za diskrétnost a nejasnosti,ale napsat víc-bylo by zase vše až moc jasné...

Jen dopíšu předchozí článek-už se to se*eFotky nemám(já a 3 lidi) a proč?Kvůli blbosti jednoho!Nechápu-nezaplacenou mám jen jednu a to společnou s mojima ksychtíčkama.Ještě k tomu to mělo být úplně jinde a ona mi nedala ani ty zaplacené....To je teda systém.Asi tam na ně zítra vletím

Dnešek úplně skvěle vychází-teda až na pár věcí,ale ty nebudu zveřejňovatZačalo to pěkně DODečkem v Brně a čím dál víc se mi ta škola lííbíííA nezhnusil mi ji ani včerejší kritický pohled mojí ,,kamarádky".No joo,já nejdu na tak ,,prestižní" školu jako ona,tak jsem prostě ,,blbá".I když si myslím,že ta škola,na kterou se chystá je jí k ho*nu-ona by měla studovat spíše DAMU,ta by jí šla nejlíp(přetvařovat se umí totiž dobře)Ale co už-i takoví lidi se najdou...A aby ten dnešek byl ještě lepší-máme už maturitní fotky + ty ostatní...Se na ně třepu ja malá.Jsem zvědavá,jak je nakonec uplácali

Volá ti kamarádka,jestli nejdeš ven,ale ty zrovna nemůžeš,tak se omluvíš.Za hodinu ti přijde sms ,,Stalo ti to za to zahodit nase kamaradstvi" .....cože?Píšu jí,volám jí,ale nezájem.Neodepisuje a volání mi pokaždé odmítne...Ale i kdybych ji nějak ublížila,nemám snad právo vědět jak?Zřejmě ne!Ale zatraceně mě to štve!Být tak bezmocná,že nemůžu říct nic na svou obhajobu,když nevím,co jsem udělala....Možná ji vadí,že jsem si našla někoho,s kým si rozumím víc,ale opustila mě jako první a já nemohla sedět doma a čekat až si na mě NAJDE čas...Jako pravá kamarádka by ho totiž na mě měla mít pořád...