Keba

        Jakub Zeida 15.1.2007

PLATÓN:

Sofistés

Referát z paginace 258a13 – 260a7.

Referovaným textem je jedno z mnoha Platónových děl; Sofistés[1]. Celá kniha je koncipována ve stylu tradiční Platónovské konverzace, tentokráte mezi Theaitétem a Elejským hostem.

Referát se týká jen části této knihy a to paginace 258a13 – 260a7. Začíná, po dlouhé rozpravě, nalezením nejsoucna. Vzájemný protiklad mezi podstatou části jsoucna a podstatou části různosti není o nic méně jsoucností než jsoucno samo. Onen vzájemný protiklad totiž není opakem jsoucna, je jen něčím od něho odlišným, různým, ovšem také jsoucím. Za tohoto předpokladu se velmi podbízivě naskýtá možnost bez výčitek prohlásit, že nejsoucno jest, přestože nejsoucno je opakem jsoucna. A Elejský host se také této příležitosti, za souhlasného přitakávání Theaitéta, ihned chopil. Přiřadil tedy nejsoucnu takovouto definici; “Nejsoucno je trvale majitelem své vlastní podstaty“(pag. 258b11). Jednodušeji můžeme také říci, že nejsoucno jest nejsoucno. To, že nejsoucno jest, se zdá být velmi odvážným tvrzením, ovšem po předchozí dlouhé a složité úvaze si je host svým závěrem naprosto jist a dokonce nepřímo vyzývá potenciální odpůrce jeho teorie, ať mu zkusí jeho úvahu vyvrátit, což je podle něj snad nemožné. Také se, spolu s Theaitétem, se svým úchvatným zjištěním radují nad úvahovým překonáním Parmenida, ten totiž pravil; „Z nejsoucna dělati jsoucno se nikdy násilím nedá; raději od této cesty pátrání zdržuj svou mysl.“ (pag. 258d3 – d4). Oni však Parmenidovo tvrzení předčili a navíc objasnili samou ideu nejsoucna. Dokázali, že ona idea je přirozenou podstatou různosti a je ve vzájemném poměru rozdělena na díly do všech jsoucen. Nejsoucno jsou právě tyto protikladné díly přítomné v jsoucnech, nejsoucno je tedy částí jsoucna, je jejím opakem a je jsoucím.

Dále se snaží Elejský host ještě kompaktněji shrnout jeho teorii o jsoucnosti, různosti a nejsoucnosti. Vykládá o směšování všech rodů jsoucna a o prostupnosti jsoucna s růzností. Různost nabývá existence díky jsoucnosti a je její částí, tudíž jest, ale je od jsoucna něčím různým, tudíž je jasné, že je nejsoucí. Jsoucno pak, které je částí různosti, je odlišné od všeho ostatního.Z tohoto hlediska jsoucno naopak není jsoucím. Laicky můžeme říci, že některé věci jsou  a některé věci nejsou.

Elejský host po svém soudu vztahu jsoucna, různosti a nejsoucna kritizuje ty myslitele (zajisté má na mysli sofisty), kteří se dopouštějí hříchu tím, že naprosto nedbalým a rychlým unáhleným myšlením odbývají takto složitá témata prostým soudem, že různé je vlastně totéž a totožné je vlastně různé a dále se host pohoršuje nad primitivním oddělováním všeho od všeho. Následkem této kritiky bylo Theaitétovo poučení další zajímavou ideou, která je založena na onom oddělování všeho od všeho. Host totiž Theaitétovi vysvětlil, že oddělování není dobré, neboť jen odstrkuje řeči, konverzaci do pozadí a přitom naopak spojováním idejí vznikla a nadále vzniká řeč. Řeč se tedy musí brát jako jsoucno, kdyby jsme ji totiž od jsoucna oddělili, oddělili by jsme tak celou filosofii.