Do tohohle článku se snažím zařadit vše možné informace které jsem zjistila o bulimia,protože mě tato nemoc zaujala a chtěla bych upozornit všechny ostatní holky aby se tíhle nemoci obloukem vyhli,sami si přečtěte jak probíhá a také jaké má následky.Pokud ovšem rovnou nezemřete!!!!

Bulimie (bulimia nervosa) je jednou z poruch příjmu potravy, stejně jako anorexie. Spočívá v záchvatovitém přejídání a snaze tomuto čelit - úmyslným vyvrhováním potravy, ale také vyvoláváním průjmu, užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl. Projevuje se zejména u dívek (žen) ve věku 13 - 18 let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a u mužů. Bulimie se léčí pomocí psychoterapie.

Bulimie - pochází od slova bulimis, což v přesném překladu znamená „býčí hlad“, (bous - býk, limos - hlad). Jako první ji takto pojmenoval Galén (2. století n.l), ke specifikaci choroby jinak nazývané „vlčí hlad“. Okolo roku 1979 londýnský psychiatr Gerald Russell oddělil jistý počet pacientek trpících anorexií, které trpěly „zákeřnou obměnou“ této choroby. Ta tkvěla v občasném záchvatovém přejídání a ztrátě kontroly nad množstvím zkonzumovaných potravin.

Důkladnější studie poté ukázaly, že cca 40 % anorektiček trpí občasnými záchvaty přejídání a existují osoby, které netrpí anorexií, ale přesto se také často přejídají (třeba i častěji než 2krát týdně) a tato situace trvá déle než tři měsíce. Bylo tedy jasné, že tyto osoby trpí úplně jinou nemocí, která byla nazvána bulimií (žravostí), která byla později označena jako žravost psychická (mentální) - (bulimia nervosa).

Specifikace bulimie

Bulimie je psychickým onemocněním.

Za prvé bychom měli nejdříve oddělit toto onemocnění od obžerství. Postižení bulimií, ačkoliv si uvědomují svou ztrátu kontroly nad vlastním stravováním, se přejídají velice často, kdy se snaží hned poté (s pocitem viny z toho, že opět zklamali sami sebe a vzdali se jídlu) aplikovat nejrůznější nebezpečné drastické diety, přehnané cvičení, zvracení, hladovění, užívaní všemožných projímadel, aby se co nejdříve zbavili zkonzumovaných potravin (kalorií). Proto je bulimie zdraví nebezpečná.

Mentální bulimie

Nemoc postihuje především dívky a ženy ve věku dospívání, vyznačuje se následujícími body:

1. Neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle a epizody přejídání.
2. Snaha zmírnit vliv jídla na váhu zvracením, přechodnými hladovkami či projímadly.
3. Chorobný strach z tloušťky, nízké sebevědomí, přehnaně závislé na vzhledu a hmotnosti.

Jak dál

Poruchy příjmu potravy jsou zdraví velmi nebezpečné, nejsou-li léčeny, mohou nakonec způsobit metabolický rozvrat a smrt. Při podezření na anorexii či bulimii doporučujeme konzultaci s lékařem, u dětí a dospívajících bývá první volbou obvodní lékař. Přehled odkazů na odborníky najdete v rubrice 'kontakty', další informace získáte v rubrice 'články'. Další informace můžete hledat na internetu pomocí adres z rubriky 'odkazy' nebo v literatuře - rubrika 'knihy'.
Přehledné informace o zdravotních důsledcích a rizikách, spojených s mentální anorexií a bulimií najdete zde.

Příběh ze života:

Tenhle příběh nemá konec, jen bych se potřebovala někomu svěřit.

Vždycky jsem byla trochu přo těle. Jedla jsem, co jsem chtěla, většinou čokoládu a sladkosti, ale taky slaná a smažená jídla, na co jsem měla chuť.

Někdy ve třinácti jsem začala zkoušet různé diety. Surfovala jsem po pro-ana blozích, rozhodla se nejíst, jedla jsem jen zeleninu. Jenomže mi to vždycky překazila moje matka.

Když jsem v návalu chutě snědla celou bonbonieru, otec mi řekl, že jsem doopravdy tlustá. To bylo poprvé, kdy mi to někdo řekl přímo do očí.

Od té doby to bylo ještě horší. Střídala jsem dobu, kdy jsem jedla cokoli, a chvílemi jsem nejedla nic. Trvalo to dlouho a nikdy jsem nezhubla víc než pět kilogramů, které jsem vzápětí zase nabrala.

Ve čtrnácti jsem se poprvé pokusila zvracet, když jsem si strčila prst do krku. Nešlo to.

Krátce nato jsem začala běhat. Hýbala jsem se opravdu pravidelně, zodpovědně jsem cvičila a vyběhla a seběhla dohromady tisíc sto schodů každý den. Začala jsem se docela zlepšovat, ale váha pod šedesát kilo nešla. Při mojí výšce 160 centimetrů to pro mě bylo docela frustrující.

V tu dobu jsem jedla docela málo, a jen zdravé věci. Pak mi to začalo jít na nervy. Potom, co jsem pod dohledem matky musela sníst celou porci kuřete s bramborem a moučník, protože se bála, že se při takovém výdeji energie zhroutím, jsem šla ven a pomocí konce kartáčku na zuby jsem poprvé zvracela. Fungovalo to.

Pak jsem týden jedla docela střídmě. Věděla jsem, že bulimičkou být nechci. Ale přišel oběd v restauraci, přejedla jsem se tak, že mi bylo špatně skopovým, což je mé oblíbené jídlo, a zase jsem musela zvracet. Příští den jsem to udělala zrovna tak a ten další taky.

Vím, že musím přestat, než bude pozdě. Zatím jsem stejně nic nezhubla, protože se v tom zvracení krotím a když nesním vyloženě obrovské množství jídla, udržím ho v sobě. Proto jsem ustrnula na váze 61 kilo a jsem z toho smutná.

Běhám stále. Budu radši anorektičkou než bulimičkou, protože vím, že pro tlusté lidi není v téhle společnosti místo. Zamilovala jsem se do jednoho kluka, a vím, že u něj nemám šanci, pokud se nedostanu alespoň na padesát kilo.

Nesmím zvracet, nebo si tím zruinuji organismus. Stále dokola si to opakuji, ale pak se najím... a všechno se opakuje.

Na houpačce mezi přejídáním a dietou

Ve světě, kde šedesát procent dospívajících děvčat není spokojeno se svojí postavou a přálo by si zhubnout, je snadné zaměnit redukční dietu za normální stravovací režim. S redukční dietou to je stejné, jako s hracími automaty. Vyhrávat můžete jenom nějakou dobu. Nakonec to nevydržíte a sníte víc nebo jídlo, které jste si předtím zakazovali - cítíte se přejedeni. Máte výčitky a hledáte ještě zoufalejší způsob jak kontrolovat příjem jídla a svoji tělesnou hmotnost.

Proto nepřekvapí, že každá dvacátá dívka v České republice trpí mentální bulimií. Už ve čtrnácti letech 2% děvčat pravidelně zvrací ze strachu z tloušťky a další 2% to občas zkouší. Hladovky a cvičení ve snaze redukovat jinak přiměřenou tělesnou hmotnost jsou mezi dospívajícími dívkami běžné. Chlapci tvoří jen asi 5% nemocných s bulimií. Zatímco u děvčat bulimii většinou předchází období diet a hladovění, bývá rozvoj poruchy u chlapců spojen s nadváhou a přejídáním.

Co je mentální bulimie?

Mentální bulimie je porucha charakterizovaná zejména opakujícími se záchvaty přejídání, spojenými s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti. Pocit přejedení je ale relativní. Subjektivní pocit ztráty kontroly nad jídlem je proto významnějším znakem přejedení než zkonzumované množství jídla. Přehnaná nebo extrémní kontrola tělesné hmotnosti zahrnuje i střídavé období hladovění, užívání projímadel a prostředků na odvodnění. To znamená, že diagnózu bulimie mohou splňovat také nemocní, kteří nuceně nezvrací.

Příznaky bulimie se mohou dlouho ztrácet v nevhodných jídelních zvyklostech rodiny a vrstevníků. Nápadné jsou až ztráty jídla, nálezy projímadel a známky zvracení. Bulimie významným způsobem narušuje psychickou pohodu, osobní a společenský život nemocného, který se postupně stává nápadným svojí přecitlivělostí, podrážděností a kolísáním nálady.

Obtíže a rizika

Mentální bulimie může vést k mnoha zdravotním komplikacím, které častěji než s přejídáním souvisí s nedostatečnou výživou nebo jsou důsledky zvracení, nadužívání projímadel nebo diuretik (prostředků k častějšímu močení). Častým důsledkem vyhublosti je citlivost na chlad, únavnost, oslabený krevní oběh a osteoporóza (řídnutí kostí). Přejedení vyvolává nepříjemný pocit plnosti a nadmutosti. Poměrně častá je plynatost, pocity nevolnosti, zácpa a průjem. Nadměrná konzumace sladkostí a pečiva, společně s nevhodným jídelním režimem vedou k hypoglykémii.

Se život ohrožujícími zdravotními důsledky je spojeno zvracení. Nebezpečná je už samotná skutečnost, že velká část bulimiček si musí dávicí reflex vyvolávat prstem nebo nějakým předmětem. Zranění krku a jícnu je velmi bolestivé. Do rány se snadno dostane infekce, může dojít ke spolknutí předmětu nebo prasknutí jícnu.

Mezi nepříjemné důsledky zvracení patří otoky slinných žláz pod čelistí, které umocňují dojem opuchlého, kulatého obličeje. Méně nápadným, o to avšak nebezpečnějším následkem zvracení je narušení rovnováhy tělesných tekutin a solí, které nadměrně zatěžuje srdce a ledviny. Největší problémy působí nízká hladina draslíku (hypokalémie) vyvolávající vážné nepravidelnosti srdečního tepu.

Průběh a psychické obtíže

Fyzické problémy, neuspokojivý jídelní režim a s ním spojený hlad nebo chuť se přejíst na sebe váží stále větší pozornost a zasahují do každodenního života nemocného. Myšlenky na jídlo, nutkání se přejíst a "neschopnost dosáhnout nemožného" (nejíst nebo jíst jen málo a hubnout) navozují pocity viny, selhání a deprese, které se přenáší i do jiných oblastí života.

Postupně ubývá energie a zájem o jiné věci než o jídlo a tělesný vzhled. Snižuje se tak možnost najít uspokojení v něčem jiném. Přibývá apatie, pocitů viny a společenských problémů. Většina depresivních příznaků je nějakým způsobem spojena s obavami o postavu, tělesnou hmotnost a příjem potravy. Dívky, které se přejídají, si jsou často odporné a nenávidí to, co dělají. Vzrůstá zájem o vlastní osobu a problémy a mezi pocity převažuje sebelítost. To se samozřejmě projeví i ve vztahu s ostatními lidmi, doma, mezi kamarády i v práci.

Převaha depresivních příznaků ustoupí, když se postiženému podaří získat kontrolu nad příjmem potravy a normalizovat jídelní režim. I když špatnou náladu a podrážděnost můžete považovat právě za příčinu svých obtíží, vyplatí se, když se nejprve zaměříte na změnu jídelního chování a nebudete čekat až se budete lépe cítit. V některých případech může pomoci specifická léčba deprese, která vás ale nevyléčí z bulimie.

Přejídání

Pocit přejedení je velmi relativní, zprvu stačí sníst víc než si člověk naplánoval. Mnoho bulimiček je zděšeno a mluví o přejedení, když je hlad a okolnosti donutí sníst větší porci nebo stejné jídlo jako ostatní. Když už ale překročily "svoji míru", snadno pokračují a opravdu se přejedí. Některé bulimičky dokáží sníst nezvyklé množství jídla hltají bez výběru jakékoli potraviny.

Na cestě k přejídání a návyku na velké množství jídla bývá často vegetariánská dieta nebo přejídání se sezónním ovocem. Nízká energetická hodnota většiny ovoce, zeleniny a takzvaných light výrobků nevzbuzuje strach z nadváhy a vede ke konzumaci nadměrného množství.

Záchvaty skutečného přejídání nejsou důsledkem slabé vůle, ale ani poruchy, se kterou se nedá nic dělat. Nejčastějšími důvody přejedení jsou hlad a zvyk. Přejídání je spojeno s určitými situacemi, činnostmi i vnitřními pocity. Některým podnětům, které spouštějí přejídání lze předcházet, s jinými je třeba naučit se žít a reagovat na ně jinak než přejedením. Není možné zajistit, abyste se nedostávali do situace, kdy máte chuť se přejíst.

Jaké jsou příčiny bulimie?

Na vzniku bulimie se podílí celá řada různých příčin, mezi kterými převládají ty, které jsou významné z hlediska držení diet. Kromě sklonu k nadváze, nerovnoměrného rozložení tělesného tuku, nevhodných jídelních návyků, tělesných změn spojených s dospíváním nebo těhotenstvím hraje významnou roli vliv okolí (diety v rodině a mezi vrstevníky, nároky na výkon a postavu u některých sportů nebo zájmových aktivit).

Z obecně rizikových faktorů nejčastěji hrají významnou roli některé nepříznivé životní situace, negativní sebehodnocení a problémy v rodině. Překonat bulimii neznamená, že vypátráte její příčinu, ale že se pokusíte změnit svoje návyky, že budete realističtí ve svých očekáváních (není možné se přestat přejídat a držet redukční dietu) a trpěliví ve svém jednání.

Neúčinné zvracení a projímadla

Většina bulimiček začíná zvracet a brát projímadla proto, aby získala kontrolu nad přejídáním. Tyto návyky jsou ale naopak spojeny s oslabením sebekontroly, protože snižují strach z tloušťky ("budu zvracet, mohu víc sníst"). Důsledkem je konzumace stále většího množství jídla.

Většina lidí také neví, že poměrně velká část energie je i v případě zvracení absorbována, takže při častějším zvracení a přejídání můžete naopak přibrat. Nebezpečná, a pokud jde o regulaci tělesné hmotnosti zcela neúčinná, jsou projímadla. Způsobují především vyprázdnění tlustého střeva, které nastane tehdy, kdy už byla energie využita v tenkém střevě. Snížení váhy při užívání projímadel je způsobeno jen ztrátou tekutin.

Časté otázky

Jak se začít léčit?
Mentální bulimie není nemoc, ze které by vás někdo vyléčil bez vaší spoluúčasti a bezbolestně. Cena, kterou musíte zaplatit jsou nepříjemné pocity spojené se změnou jídelních návyků, pocity viny a paniky, které budete cítit vždy, když se budete cítit přejedeni a nepůjdete zvracet.

Překonat bulimii znamená, že si povolíte jídlo, vzdáte se diet a nutkání zhubnout a budete se učit normálně jíst. Pomoci vám může psycholog nebo psychiatr se zkušeností v léčbě bulimie. Jestliže máte pochybnosti o svém zdravotním stavu nebo trpíte zažívacími obtížemi, vyhledejte lékaře.

Jak vydržet se nepřejídat?
Vzpomínkám na přejídání a zvracení nelze zamezit. Každá myšlenka na přejedení je přirozeně spojena s představou určitého plánu, který když nerealizujete, povede ke vzrůstu napětí a výčitkám. Napětí ale neroste do nekonečna a výčitkám se vyhnete, když si jídlo povolíte a naplánujete. Přestanete-li zvracet, strach z tloušťky vám pomůže tolik se nepřejíst. Když nebudete hladoví a budete se učit bezpečně jíst (u stolu, s určitou pravidelností, nespojovat jídlo s jinými aktivitami apod.) dokážete lépe odolat nutkání se přejíst.

Můžete si vytvořit různé strategie, jak se vyrovnat s nutkáním přejíst se:

• neztotožňujte se se svým nutkáním, nehledejte důvody, proč je nutné se přejíst. Snažte se lépe orientovat ve svém jídelním režimu (veďte si například jídelní záznamy);
• myšlenky na krátkodobé uspokojení nahraďte myšlenkami na dlouhodobé negativní důsledky;
• vědomě odvádějte pozornost jinam, hledejte náhradní program;
• snažte se nebýt tolik zahleděni do sebe a představte si svůj problém, jak ho vidí vaše okolí.

Zbytečně se nelitujte. Přestaňte si povolovat jídlo podle toho kolik vážíte, nebo jakou máte možnost vydávat energii. Nezapomínejte, že každý zlozvyk lze překonat.

Příběhy ze života:

Přijdu si tlustá,tedy je to tím,že jsem tlustá. Měřím 155cm a važím celých 60Kg. Musím říct,že ještě před 14dni jsem vážila 66,5Kg!

TO jsem nejedla,měla hroznou chuť na jídlo. Jednou jsem se strašně přejedla a měla jsem strach,že celý hladovení přijde na zmar! Proto jsem se šla vyzvracet. Dělala jsem to poprvé a vůbec mi to nešlo..Pochvíli jsem tedy vše vyzvracela. Od té doby jsem se řekla,že proč nejíst...Najím se všeho na co mám chuť a pak to jednoduše vyzvracím! Nic nepřiberu..a ještě zaženu chutě. Doma vypadám,že jím normálně. Před rodičemi se najím,pak si vemu čokoládu a libuju si. Pak si jakoby odskočím na záchod,vše vyzvracím a je mi fajn. Ale poslední dobou z toho mám strach. Začíná mě málit v krku-už jen když polknu,tak cítím jak je podráždění. Ale já chci zhubnout! Když jím zdravě nebo podle diet,tak nic nezhubnu. A já chci mít svoji vysněnou váhu 50Kg. Je mi ze sebe smutno..

Ahoj,

je mi 21 a s bulimií jsem začala v 15. Důvody byly celkem obvyklé-kluci, sport, atd...

Ze začátku, tak rok a půl jsem zvracela 1 až 2 za den,o víkendech nebo prázdninách 3 až 4. Nejdela jsem jídlo, když jsem nevěděla, jestli ho pak budu moct vyzvracet...Měla jsem deprese, byla jsem unavená a bez sebevědomí. Po roce a půl jsem se rozhodla skončit. Skončila jsem, po dalších 3 měsících jsem zašla k psychiatrovi, předepsal mi antidepresiva a už to bylo dobré. Na rok a půl jsem byla zdravá, pak jsem do toho ale zase spadla...

Už to nikdy nebylo tak šílené a hodně časté jako dřív, přesto mě to doprovází už 6. rok.

Problém je v tom, že mě to relativně nijak neomazuje, mam to pod kontrolou, někdy mam záchvaty jednou za týden, jindy jsou horší období, kdy je mam obden. Nemam pořádný důvod, proč skončit, přináší mi to uspokojení, sice nehubnu, ale můžu se občas přecpat...

Jsem závislá a neštastná, chtěla bych to vymazat, ale když člověk jednou začne a dokonce se s tim naučí ží, už to skoro neni možné.

Tak vás prosím, kdo máte ještě volbu, nevolte tuto cestu...

 

jak se léčí:
Kdo četl kapitolu o léčbě anorexie, jistě si všimne, že některé pasáže se tu opakují. Řada věcí v psychoterapii je společných pro léčbu většiny potíží, další jsou shodné pro léčbu poruch příjmu potravy. Ani zde není jediný správný způsob léčby mentální anorexie, různí terapeuti používají a kombinují různé postupy. S čím se tedy můžete setkat v terapii?


První věc, kterou by měl nemocný v terapii dostat, je pochopení a respekt – nikdo vám nebude za vaše problémy nadávat, vyčítat, odsuzovat, divit se jak se to mohlo stát. Terapeut vás vyslechne a teprve pak bude společně s vámi hledat řešení či vhodný postup. Můžete se spoléhat na jeho diskrétnost.


Základním nástrojem v psychoterapii je rozhovor. Na začátku terapie můžeme mít strach, že nebudeme mít o čem mluvit nebo že se nám o svých věcech mluvit chtít nebude. O těchto obavách terapeut dobře ví a umí s nimi zacházet, rozhodně od nemocného nečeká žádné řečnické výkony. Každý terapeut si musí na začátku své kariéry projít sám výcvikem v psychoterapii, kde si na vlastní kůži zažije, jak je těžké být o sobě před někým jiným otevřený a mluvit o tom, co nám nejde a co nás trápí. Je dobré dát tomu čas - někdy je třeba řada sezení k tomu, abychom si na terapeuta zvykli a mohli s ním o sobě mluvit.


Speciální postupy:


Při léčbě bulimie je důležité přerušit kolotoč přejídání – zvracení – výčitky – hladovění. Zpočátku se nám to může zdát nemožné, vždyť jsme to sami zkoušeli už tolikrát a nikdy to nemělo dlouhého trvání. Terapeut k úspěšnému zvládnutí této části léčby používá vysvětlování, jak spolu přímo jednotlivé části bulimického kolotoče souvisejí, jak pomocí úpravy stravování a hledání „spouštěčů“ výrazně zvýšit šanci na úspěch.


S tím často přímo souvisí návrh terapeuta, aby nemocný zapisoval jídelní záznamy. To je velmi užitečná technika pro předcházení záchvatům přejídání a zároveň nepřibírání na váze. Ještě intenzivněji je možné pracovat v terapii psaním deníku. Srovnáváme si tak myšlenky a pocity nejen v době sezení s terapeutem, při zpětném prohlížení nám mohou dojít souvislosti.


Pro úspěšné vyléčení se z bulimie je někdy potřeba naučit se lépe zacházet se svými pocity, prosazovat se mezi lidmi, naučit se být sám se sebou. K tomu dobře slouží výše zmiňované rozhovory s terapeutem, kde se učíme v bezpečné spolupráci vyjadřovat své pocity, nedusit je v sobě. Někteří terapeuti vám nabídnou nácvik „asertivity“ - metody neagresivního sebeprosazování, v životě se pomocí terapie učíme na nepříjemné situace reagovat včas a přiměřeně.

Autor kikinka.aa on 27.Leden 2009 at 17:42 | Permalink