Emo umírá!!! (Emo)
Já už se vlastně vůbec nedivím, že lidi odsuzují EMO styl. Čemu má člověk, který do toho nevidí věřit? Média o nás mluví a píšou, jako o dětech, co se sebepoškozují a pokoušejí o sebevraždu. Děti, co chodí v černém a jsou to slaboši. Blogy puberťaček přeplněné návody Jak být EMO???...mají nás za fanoušky Tokio Hotel a infantilních módních doplňků. A je to logický, protože kde jinde by měli lidi hledat informace než právě v médiích a na internetu. Těžko asi každej zvědavej človíček vyhledá emíka a ptá se ho na podrobnosti jeho života. A i kdyby to udělal, je velká pravděpodobnost, že narazí na pozéra, kterej mu toho moc nevysvětlí....a vůbec, proč by se měl jako ptát, když noviny a televize hovoří zcela jasně. A mě to tak strašně mrzí a nevím, co s tím mám dělat. Když nepomůže ani petice s více jak dvoustovkou podpisů...
Punkáči nás nesnášejí proto, že jsme slaboši a veřejně to hlásáme do světa. Copak být citlivý rovná se být slabý? Taky jim prý bereme originalitu jejich stylu oblékání...heh mno...jako nevím...vždyť Emo se z punku vyčlenilo, tak co po nás chtěj? Vždyť i u jiných hudebních stylů je to podobný. Třebas R´n´B a HIpHop...jedno vzniklo na základě druhého. A copak se příznivci R´n´Bíčka navážejí do hopíků...ne..právě naopak. Punkáči a anarchisti nesnášejí nácky...proč? Protože jsou tupý a svoji rasu tlačí do popředí, šikanují jiné menšiny...není to tak trochu postavený celý na hlavu? Kamarádila sem se jeden čas dost s partičkou punkáčů. Jezdili sme na akce a bavili...sice mě občas vadilo, jak se vožrali a nadávali sprostě, ale vycházeli sme v pohodě. Pak přišla komerční Emo vlna...všechno bylo v pohodě až do loňskýho léta...přišli otázky, občas nějaká ta narážka. A dnes? Dneska se mi slušně vyhejbaj. Ne, že by mě úplně zavrhly, ale už nejsem jejich kamarádku...už spolu nejezdíme na akce...už jsem jen jedna známá. Nechali se ovlivnit vnějším světem a ostatními punkáči. Přitom se nic nezměnilo...apsoň ne u mě. Já se za svůj svět nestydím a hrdě si za ním stojím, protože vím, že jednám správně. Ale když mě přítel kamarádky považuje za punkerku s originálním stylem, neberu mu to...vím, že by otočil, kdyby zjistil pravdu. Nevím proč každý věří tomu, co píšou v novinách a říkají v televizy. Kdyby mě nějaká televize nebo noviny oslovily, abych s nima udělala rozhovor, jdu do toho...nevím jestli by pomohlo, že by poprvé dostali pravdivé informace, ale aspoň by tady byla ta snaha že...! Ale třeba by přece jen aspoň pár lidí uvěřilo. Stejně tak, jako vy chodíte na můj blog, protože mi věříte a protože jste mě pochopili. Čím víc bude takových lidí, tím líp. A máte moje svolení, že na svoje blogy můžete kopírovat moje články (ne zrovna gramaticky správné) a samozřejmě se zdrojem, že:-)...a nebo psát články v podobném duchu. Je to důležitý proto, aby jsme přežili, aby přežilo EMO takové jaké je...aby přežila jeho podstata!!!
Věřím tomu, že kdyby žil Radek, bylo by to tady zase trochu jiný...on, i když mu bylo terpve šestnáct, dokázal dělat neuvěřitelný věci a do všeho se vrhal po hlavě a s vervou jemu vlastní. Ten by už dávno dokázal zrušit pozérské EMO srazy a TV Prima by dávno odvysílala omluvu za tu katastrofickou reportář o EMO kultuře. Fakt tomu věřím...Já jsem nikdy nepotkala tak skutečnýho emíka, jako je on. Už od chvíle co jsem ho poznala, sem chtěla být jako on...vím, že to nikdy nedokážu, protože nemám tolik síly...jen doufám, že někdo takový tady ještě je a udělá tomu všemu přítrž. Jenže Radek tu není a já jen můžu být šťastná, že jsem ohla být jeho nejlepší kamarádka:-/
