co je to Aloe vera díl 2

Co je vlastně „Aloe“?

Z aloe se v zásadě vyrábějí dva základní druhy surovin. Protože však bývají často všechny označovány souhrnně jako „aloe“, dochází často k nedorozuměni. Jejich farmakologické účinky jsou přitom velmi rozdílné.

Gel aloe

Gel aloe je obsažen v parenchymu čerstvých dužnatých listů, je bezbarvý, viskózní, bez pachu, mírně nahořkly. Listy se sklidí, omyji, zevní zelené části se odstraní tak, aby gel nebyl kontaminován šťávou. Rostlinná tkáň se pak vylisuje ručně nebo se extrahuje horkou vodou. Obsahové látky gelu jsou za normálních podmínek velmi nestale, a proto existuje řada patentů na jeho stabilizaci. Kvůli tomu je složeni různých komerčních přípravků nejednotné a často nestabilní. Jejich kvalita je proměnlivá v závislosti na způsobu zpracování.

V roce 2009 patřily produkty s gelem Aloe vera k nejprodávanějším rostlinným doplňkům stravy. Hlavni obsahovou látkou gelu je voda (nejméně 95 %), zbývající podíl tvoří mukomonosacharidy a mukopolysacharidy, antrachinony, cenné enzymy, minerální látky, vitaminy aminokyseliny, steroly (lupeol, kampesterol, beta-sitosterol), glykoprotein (bulbin) a stopy kyseliny salicylové. Za hlavního nositele účinku je označován polysacharid acemanan, který při vnitřním užití stimuluje celou řadu buněk imunitního systému, působí antibakteriálně, antiviroticky a antimykoticky. Gel pozitivně ovlivňuje aktivitu makrofágů a fibroblastů, vyvolává zvýšenou syntézu kolagenu a proteoglykanu a inhibuje tvorbu tromboxanu A2. Protizánětlivý účinek je připisován izolovaným sterolům, ktere vyvolávají inhibici bradykinázy, tromboxanu B2 a prostaglandinu F2.

Použiti gelu je mimořádně Široké, současné studie prokazuji významný imunostimulační, virostatický, antiflogistický, antioxidativní, antiproliferativni, hypotenzivni a antidiabetický učinek. Vnitřně je doporučován napřiklad při zánětlivých onemocněních trávicího ústroji, diabetu, hypercholesterolémii, astmatu a snížené imunitě. Při zevní aplikaci nachází výborné uplatněni při expozici UV-záření, slouží jako demulcens a je doporučován mimo jiné při herpes genitalis, psoriasis a seborrhoické dermatitis.

Šťáva z listů

Šťáva z listů – neboli latex aloe je žlutohnědá až červenkavá šťáva hořké chuti, nacházející se mezi vnější a vnitřní parenchymatózní tkáni („gelem“). Hlavními obsahovými látkami jsou hydroxyanthracenové deriváty anthronoveho typu (aloin A a B), isomery 7-hydroxyaloinu, aloeemodin, chrysofanol a jeho glykosidy a alkylchromony (aloeresin A a C). Tyto látky jednak přímo ovlivňuji pohyb střev, jednak vyvolávají zvýšenou sekreci elektrolytů a vody v tlustém střevě, zabraňuji zpětné resorpci vody, a tím vyvolávají zrychleni střevní pasáže.

Latex aloe se tedy tradičně používá ke krátkodobé léčbě funkční zácpy nebo k akutnímu vyprázdněni střev. Droga má byt podávána v co nejnižší dávce, délka podávaní je omezena nejvýše na jeden až dva týdny. Důvodem je určitá toxicita, která je přičítána rozkladnému produktu anthron- C-glykosylu. Dlouhodobé podáváni vyšších dávek může vyvolat poruchu rovnováhy elektrolytů v organismu, hyperaldosteronismus, trávicí obtíže a záněty ledvin, vedoucí až k poškozeni tubulů. Při akutním předávkováni dochází ke zvýšené diuréze, hematurii, zánětu ledvin až těžkým krvácivým průjmům.

Kvůli výše zmíněnému problematickému bezpečnostnímu profilu se dnes už opouští od používáni latexu aloe a v něm obsažených antrachinonů jako laxativ.

zdroj: http://prirodnilecba.deg.cz/

O autorovi

  • Jméno kity88
  • Bydliště Středočeský kraj
Můj profil

Archiv

Poslední návštěvy