Když jsem se nastěhovala do Českých Budějovic vše bylo jiné. Jiné město, jiný lidi, jiný mrav....pamatuji si do teď když jsem vešla do třídy plný lidí koukajíc na mě...a jediné místo kam jsem mohla usednout bylo u jednoho kluka, vůbec se mi nechtělo, kokula jsem na ty lidi jak ze mě nespouští oči a přemýšlela jak se rychle otočit a utéct. Když vešla učitelka do třídy a seznámila mě s ostatními jsem usedla na to volné místo a toho dne začal kolotoč lásek, seznamování, hádek s holkama ve třídě, nesnášení lidí mezi sebou atd...ale nejen to toho dne začalo i nejlepší kamarádství, které mohlo být mezi mnou a tím neznámým klukem v lavici. Uplynuli dva roky sezení vedle sebe, razení při prověrkách, pujčování taháků, sešitů, učebnic a dokonce i při zkouškách jsme byli spolu. Po škole místo abych šla ven s holkama jsem chodila s ním, chodili jsme se dívat na filmy, posedávat v hospadě u coly a občas u piva a bavili jsme se furt kdykoliv to šlo a čemkoliv...říká se kamarádství mezi holkou a klukem neexistuje aniž by k ničemu nedošlo, ale my dva jsme byli rázný příklad toho, že to existuje. Byli jsme jako bratr a sestra, věděli jsme o sobě vše. Až přišel den kdy jsme celá třída se rozloučili, zapili vyučák a každý si šel svou cestou a najednou nebylo tolik času se vidět, si napsat či se sejít. Bylo období kdy jsme si moc psali a bylo období kdy jsme se ani jeden neozvali. Pořád mi psal přijeď nebo já přijedu, ale znáte to konečně máte volno v práci tak radši jste doma a odpočíváte na pohovce než aby jste šli někam trajdat a tak já furt dokola psala dnes to nejde, odložíme to na jindy. Dne 2.ledna 2007 jsme si akorát psali měla jsem zajet hrál s rodiči karty a nebavilo ho to prosil mě ať přijedu, že se nudí a já jako vždy odmítla. Toho večera jsem od něj dostala poslední smsku skoro poslední jeho věty byli pro mě. Hodinu na to co jsme si psali měl nedaleko svého domu autohavárii a ten den jsem zjistila co ten člověk pro mě znamenal. Co byl pro mě a kde byl v mém srdíčku. Chybí mi stále a přád na něj myslím. Byl ukončen život někoho kdo sám ještě nechtěl odejít, kdo měl svůj život rád. A proč to vlastně píšu? Ani nevím jen chci asi každýmu říct, že pokud máte někoho rádi, pokud si ho vážíte řekněte mu to a dejte mu to najevo, protože radši to říct tisíckrát než ani jednou . Já to nestihla říct ani jednou jen sem se vždy odvracela jen abych nemusela vstávat z postele a do teď mě to mrzí!!!!!