Proč mi tohle sakra dělá?? 12.Červenec 2007
Zamiloval jsem se, ano, jsem asi blázen, nikdy nepochopím jak se to mohlo stát, jsem prostě zvrácená bytost, někdo by mohl říct zrůda a měl by pravdu, protože přesně tohle já jsem. Mohl bych milovat tu krásnou holku od vedle, mohl bych klidně milovat i kteréhokoliv chlápka, ano, bylo by to také divné, ale byl bych alespoň jeden z mnoha, byl bych víceméně ''normální'', nikdo takový jako já totiž neexistuje, někdo, kdo tolik hřeší, někdo, kdo se zaručeně dostane do pekla, ten kdo přemýšlí o tom, jak líbat svého mladšího brášku, ten kdo ho chce obejmou, cítit ho.. Přesně o tomhle mluvím.. Ten můj problém, je má vlastní krev.. ach Mikey.. ještě teď si vzpomínám, jaké to bylo když jsme byli malý, byli jsme pořád spolu, když chtěl někdo Mikeymu ublížit, měl co dočinění semnou.. Vždycky jsem ho miloval.. ale ne tak jako právě teď.. předtím to byla prostě jen bratrská láska, ale teď.. co se to semnou stalo?! Je to jen pobláznění, říkal jsem si.. to přejde, jenže ono nic a trvalo to už delší dobu.. zatím jsem se spokojil jen se zíráním na jeho dokonalé rty.. bylo toho tolik co jsem mu chtěl říct.. bylo tolik věcí, které jsem chtěl udělat.. ale nemohl jsem.. Pořád jsem měl před sebou spoustu otázek.. Co když si bude také myslet, že jsem vyšinutej blázen? Co když řekne, že miluje někoho jiného, co když řekne, že.. co když.. Ne.. Bylo absurdní, že by někoho miloval, nebo měl, řekl by mi o tom, věřil mi, věřil že jsem normální brácha a já zatím myslel na to, jak bych ho hladil.. Je mi ze mě na nic, musím to prostě potlačit.. a když ne? Půjdu se léčit.. tohle je přece incest.. a to určitě není jen tak.. je to zvrácenost, je to odporné.. Hnusím se sám sobě.. Nejhorší na tom všem je, že právě teď máme být dva dny doma sami, rodiče odjíždí na víkend a já budu sám se svým bratrem, kterého miluju.. Bude blízko mě, bude předpokládat, že budu úplně normální starší brácha, že mu večer budu vyprávět strašidelné historky, aby se bál a neusl, ale já tohle dělat nemohl, musel jsem se od něj držet dál, sebemenší pocit toho, že je vedle mě.. ten pocit mě nenechával chladným.. potřeboval jsem se na něj vrhnout.. líbat ho, hladit.. říkat mu, že ho miluju.. Už dál nemůžu!
,,Gee co je stebou? Zdáš se mi.. naštvanej.. prostě jako kdybys mě nechtěl ani vidět..'' zeptal se mě Mikey, když už jsme byli sami a seděli u televize. Proč mi tohle sakra dělá.
"Ale Mikey, víš, že to není pravda. Já jen..." Díval jsem se do těch jeho krásnejch očí a vůbec nevěděl, co říct.
"... jen v poslední době... mám prostě tak trochu bordel v hlavě! Promiň..." odvrátil jsem hlavu, ale on mi ji vzal do dlaní a otočil zase k sobě.
"A nechceš si o tom promluvit?"
Bože! On je tak úžasnej! Je dokonalej... A proto ho miluju... Ale miloval bych ho i kdyby takový nebyl.
"Ne... nechci tě zatěžovat, Mikey."
"Ale no tak, Gee, přece víš, že mě to můžeš říct," usmál se. Tak strašně jemně, něžně. Bolí to vidět ho takhle se na mě usmívat a přitom vědět, že nikdy nebude můj... ne tak jak bych chtěl.
Povzdechl jsem si.
"Je to složitý... prostě... někoho miluju, víc než cokoli jinýho na světě, ale nemůžu mu to říct, nemůžu se na něj podívat aniž bych cítil vinu... já kurva nemůžu už vůbec nic!"
Křičel jsem, a to jsem nechtěl. Brečel jsem... a to jsem taky sakra nechtěl.
Pevně mě objal... Bylo to... dolonalý. Cítil jsem se v jeho teplé náruči v bezpečí, klidný, milovaný. Chtěl jsem tak zůstat napořád.
Kousek se odtáhl a podíval se na mě...
,,Ale...třeba to není tak horký... Znám tu holku?" řekl Mikey s láskyplným (ano, plným BRATRSKÉ lásky) pohledem a odhrnul mi vlasy z obličeje.
,,Zcela jistě ne," zafuněl jsem tiše, protože už se mi chtělo zase brečet. On si myslí, že miluju nějakou holku! Ženskou! No je fakt, že dřív jsem si myslel, že jsem hetero...později mi došlo, že jsem gay...ale ještě později - a to nedávno - jsem zjistil, že jsem NECHUTNĚ ZVRÁCENEJ GAY, což jak jistě každý uzná, je ta nejhorší kombinace, vzhledem k tomu, jak to dnešní společnost bere.
,,Kurňafix, Mikey..." zašeptal jsem, ,,Všecko mě sere, všecko SE sere... nic už není jako dřív, nic nebude jako dřív..." brebentil jsem si "pod vousy" s takovým tím až fanatickým výrazem. Věděl jsem, že se třesu. Musim to zarazit - jsem přece cvok. Gerarde Arthure Wayi UKLIDNI SE, říkal jsem si v duchu...(tak nejenom cvok, dokonce schizofrenik!!!)
,,Sry Mikey," vykvikl jsem, zatímco jsem vypružil z pohovky. ,,Jdu si lehnout, ta bedna mě nudí, promiň bráško..." Užuž jsem mu chtěl líbnout jednu do vlasů, ale nakonec jsem si to rozmyslel, když už jsem magor, mohlo by se klidně stát, že bych se neudržel a provedl bych něco, čeho bych pak mohl litovat...
Rychle mě chytil kolem boků.
,,Počkej, Gee, řekni mi to.....prosím?"
BYlo mi okamžitě jasný, že mu tohle neřeknu, jsem prostě srábek.
,,Ale nic....Chce se mi spát..."
,,Gee, něco s tebou není v pořádku, poznám to. Víš, že se mi můžeš svěřit...jsem tvůj malej bráška"
Ta strašně pěkně se usmál, že mi to až vzalo dech. Nechal jsem se vtáhnout do náruče a pomalu zabořil obličej do jeho vlásků......aaah...tohle dlouho nevydržím!
proč jsem nemohl utýct hned? vždyť jsem věděl, že neodolám, když mě začne hladit po zádech.
,,TAk kdo to teda je?"
Musím přece odolat!
,,Mikey...."
Nemůžu mu to takhle říct
,,...víš, jsi...."
NEEE!!!!
Nesmím mu to říct..myslel by si o mě bůh ví co..valily se mi slzy do očí. Ach, Mikey..kdybys věděl.. ,,...Mikey..je to těžký, ale já ti to říct nemůžu.." ,,Proč? Tak kdo je to..třeba bych ti mohl pomoct ju ulovit" no to sotva Mikey..vytrhl sem se z jeho objetí a běžel co nejrychlejc do svýho pokoje. Zamkl sem se a s brekem padl na postel. Vážně..sem chodící zrůda...jestli se to Mikey doví, už nikdy se ke mně nebude chovat..tak..hezky, bude se mě štítit. Najednou klepání na dveře.. ,,Gerarde..otevři mi..chtěl bych ti nějak pomoct.." nevěděl sem, jestli otevřít, po chvilce Mikeyho přemlouvání sem ale otevřel..sedl sem si na postel a nevěděl, co dál. Mikey ke mně přišel, sedl si a obejmul mě..uuch, ty jeho paže, on je dokonalej... ,,Gerarde, tak kdo to je?" ,,Víš...Mikey, já...bych si to nechal radši...pro sebe" přitulil se ke mně..to mi snad dělá naschvál..,,No tak, Gee, to je to tak strašný? To sem to snad já, že mi to nechceš říct?" kurva..a je to tady..chvíli bylo v mým pokoji ticho..ale rychle sem z něj vypadl..potřebuju na vzduch.
..brečel sem..nevnímal nic..najednou sem omdlel..bylo toho na mě opravdu moc. Probudil sem se..koukal sem se, všude bylo bílo. Všim sem si..asi sem v nemocnici..uvědomil sem si, někdo mě drží za ruku..byl to Mikey ,,Gerarde..ty seš moje trdlo..víš, že sem tvůj bráška a přede mnou se fakt nemusíš stydět za nic" usmál se..on je prostě skvělej..je vážně osobnost. Přemejšlel sem, co se naposled stalo..ježiš, já mu to vlastně řekl. Nejistě sem po něm koukl..nevím, jaký to doma bude..asi se bude snažit vyhejbat jeden druhýmu. Jenže ty dva dny, co si mě v nemocnici nechali byl se mnou každou volnou chvilku..hráli sme piškvorky, povídali si..bylo mi skvěle..jenže nadešel den kdy mě pustili domů, tákže..vykročit pravou.
Říkal sem si že doma Mikey určitě narazí na to co sem mu řek, že to neskončí jen u toho že se nemusím za nic stydět. Měl sem pravdu. Přišli sme domů a Mikey hned zvážněl. "Hele Gee....dost si mě překvapil.....ale..." Skočil sem mu do řeči: " Mikey já vim že si o mě těď myslíš že sem úchyl! ale já za to nemůžu! " rychle sem utek do pokoje, zamkl jsem a na Mikeyovo klepání jsem nereagoval.Příští dny sem se snažil ho ignrovat, vždycky když začal mluvit sem rychle odešel. tak to šlo dost dlouho, fakt sem se divil že to zvládám. Mikey se přestal snažit, chovaly jsme se jako by tam ten druhý nebyl. Po čase mi to ale začalo bejt líto....sme přece bráchové, nemůžem se tak ignorovat.....ale já ho miluju, co si o mě myslí? Dyť to je incest!
Pak sem vyšel z pokoje jako že pudu do kuchyně něco sníst a když sem šel kolem koupelny vyšel z nich Mikey a měl kolem pasu jen obmotanej ručník. Bohužel na to zareagoval můj malej kámoš a hned se zved. A Mikey si toho všiml. jen se tajemně usmál a dělal jako by se nic nestalo. Dost mě to nutilo přemejšlet navíc mě nějak přešla chuť na jídlo a vracel sem se do svýho pokoje. Ale Mikey si nechal přiotevřený dveře do svýho pokoje a tak sem se musel kouknout. Zrovna se převlíkal, měl na sobě jenom boxerky. Já sem se furt koukal. Pak chtěl Mikey jít do koupelny odložit ručník a já sem byl nějakej zpomalenej a on si všim že stojim za dveřma a čumim. Jen sem uhl na stranu a on dělal jako by se nic nestalo. Dost mě naštvalo že sem mu řek jak ho miluju a on mi na to nic neřekne ale dovolí mi abych ho očumoval...
Mikey's pov
Bylo to divný, nechápal sem co s Gerardem poslední dobou je, chodí jako tělo bez duše...tak sem se ho na to jeden večer u telky zeptal. Prej je zamilovanej, docela se mě to dotklo..mám ho rád, moc rád..a on si toho ani nevšiml..nedal sem na sobě ale nic znát..on mi ale utekl do pokoje a zamkl se tam. Šel sem za ním..a asi po pěti minutách usilovnýho přemlouvání a klepání mě pustil dovnitř. Chtěl sem aby mi řekl, kdo to je..nedělalo mi dobře, když se takhle trápil. On mi ale utekl..někam na ulici, běžel sem za ním..nakonec sem ho stihl v parku..řekl mi to..sem to já, krátce mě zahřálo u srdce..jenže pak sem se zděsil, pač se z toho složil. Museli sme do nemocnice..celý ty dva dny, co si ho tam chtěli nechat sem tam s ním byl..dělali sme všechno možný..hlavně, aby se cítil dobře. V den jeho návratu domů, sem mu chtěl říct, jak vypadá můj vztah k němu, ale on sám sebe zavrhoval..další dny sme si sebe moc nevšímali, teda spíš Gerard mě ne. Už sem měl dost toho snažení s ním navázat konverzaci..šel sem se osprchčit, jen co sem vylezl z koupelky (měl sem jen ručník okolo pasu) objevil se Gerard. Tvářil se nejistě, ale jeho malý kamarádíček se vyjádřil jasně. Já ho mám moc rád..kdyby to jen věděl. No nic, šel sem se převlíknout, jenže sem zapomněl zavřít dveře a Gerard načuhoval dovnitř, když sem si ho všiml, dělal jakože nic. Musel sem si s ním promluvit, takhle to přece dál nejde. Musím mu konečně říct, co k němu cítím..třeba pak budeme šťastní oba. Zvedl sem se a vyrazil do jeho pokoje.
Zaklepal jsem. "Gee, můžu?" A už jsem si to valil k němu na postel.
"Promiň," špitl ale dřív, než jsem se stačil vzpamatovat.
"Za co?"
"Asi jsem neměl koukat," dodal s očima sklopenýma k zemi.
Mávl jsem rukou. "Zavřel bych si, kdybych chtěl..."
Udiveně se na mě podíval.
"Víš, Gee, chtěl jsem s tebou o něčem mluvit..." sakra, jak mu to mám říct? Porád se na mě nedíval.
"Jsi můj brácha a já tě mám rád, ale myslím-"
Gee mě přerušil. "Mikey, nemusíš se snažit. Já vím, že mě prostě nikdy nebudeš milovat tak, ja já tebe. Já... smířím se s tím... snad. Jsem rád, že mě za to nenenávidíš," usmál se na mě smutně.
"Ne, to není, to co jsem chtěl říct. Chtěl jsem říct, že tě mám rád víc, než jak bych měl," vykoktal jsem se nakonec. Doufal jsem, že mě pochopil. Jinak bych to říct asi nedovedl.
Podíval se na mě s nadějí v očích, ale pak se zase jen tak smutně usmál a pohladil mě po tváři. Bezděky jsem se zachvěl.
"Kvůli mě to dělat nemusíš."
"Ale já to nedělám jen kvůli tobě," zašeptal jsem a než jsem stačil postřehnout, co to vlastně dělám, jsem se k němu naklonil a moje rty se jemně dotkly těch jeho.
Vypadal stejně šokovaně, jak jsem se já cítil. Odáhl jsem se od něj a čekal, co se stane. V hlavě mi pořád běžel ten okamžik. Jeho rty byly tak jemné... Chtěl jsem to udělat znovu... a pak znovu a znovu...
Gee´s pov
Co? co to sakra udělal? co tovůbec řekl? co?¨Řekl mi, že ke mě cítí to samé a pak mě políbil. Dělá to jenom kvůli tomu, abych se necítil tak sám, nebo to myslí doopravdy vážně? Teď jsem ale neměl čas na moc velké přemýšlení. Dal jsem mu ruku za krk a přitáhl si ho zas k sobě. Políbil jsem ho něžně na jeho rty. Pomalu jsem vzal jeho spodní ret do zubů a sál. Ale ja bylo vidět, Mikeymu to nestačilo. Převrhl mě na postel tak, že jsem ležel a on na mě. Dostal se do mých úst a já na nic jinýho nemohl myslet
Hladil mě po vlasech a zajížděl mi druhou rukou pod tričko... bože nemohl jsem to vydržet. Něco ve mně mi říkalo, at ho odstrčím, at toho nechám, at ho nechám.. Ale zase druhá část mě byla jiného názoru... (ach ta schizofrenie)
Líbal mě tak něžně a přitom tvrdě, nevím jak to dělá ale jde mu to, nemohl jsem se nabažit jeho polibků, nechtěl jsem aby se ode mě oddálil ani na minutku...přestal mě líbat a sjel svými rty na můj krk - jemně přes něj přejel zuby... Hlasitě jsem vydechl jakmile to udělal. Jeho jazyk putoval až k okraji mého trička.... Vyhrnul ho a přetáhl mi ho přes hlavu. Koukal mi do očí a já věděl o co mu jde... Pokračoval ve své "polibkové" cestě a zastavil se na mé levé bradavce. Začal ji lízat, cucat, sát, kousat....
"Shit, Mikey..." zavolal jsem do prázdna
Pokračoval... bylo mu jedno co to se mnou dělá, pokračoval a stále nenasytněji. Vylizoval kolečka okolo mé bradavky a pomalu sjížděl pořád níž... Měl jsem v gatích pěkně těsno a vůbec jsem si neuvědomoval, co to dělám. Dostal se svými rty až k mému poklopci a to už jsme to nevydržel.
Chytl jsem jeho hlavu do dlaní a posadil se...
"Mikey..." (moje oči se nemohly odpoutat od jeho rtů). "Opravdu tohle chceš?"
Olízl si rty a věnoval mi upřenej pohled do očí... pak se naklonil, políbil mě, položil zpátky na postel a sjel rukou na můj zip u kalhot...
"Stačí ti tohle jako odpověd?"
Stačilo, nestačilo, stejně bych to nevydržel. Je to tak zvrácené a proti vší morálce, ale komu by na tom teď zéleželo ? Vlak se už rozjel a nejde ho zastavit ...
Pořád se na mě upřeně díval a já nemohl udržet úsměv a hlasitý sten. Hrubě mě políbil, nedočkavě a dlouze, když zárověň konečně rozepínal zip a rukou jezdil přes trenky přesně tam, kde měl. Moje tělo nevědělo co dělat, ruce jezdily ve vlasech mýho malýho brášku, který mě těď zatraceně vzrušoval a chystal mi to udělat. A já se zatraceně nemohl dočkat. Ucítil jsem, že už nemám jeho jazyk v puse, přesouval se rychle dolů přes mou hruď až se dostal dolů a líbal mě přes trenky. Sténal jsem víc a víc... stahoval mi kalhoty a popři tom ještě pořád líbal moje vzrušené místa.
"Dělej !" zařval jsem, nehty zaryté do prostěradel a nohy bezvládné, nemohli se ani hnout. Byl jsem mučen tak úžasným způsobem ... Můj řev Mikeyho vyburcoval a rozhodl se, že už nebude brášku trápit ... konečně brtříčku... Stáhl mi trenky a usmál se na mě, jenže na mojí tváři byl výraz naprosté nedočkavosti spolu s tím, že když nebude pokračovat, přinejmenším ho zabiju. Zavřel jsem oči a prohýbal se k nevydržení. Pak jsem ucítil jeho jazyk, ze začátku hezky pomalu, zeshora ... pak zázračným způsobem kolem mě ovinul svůj dlouhý jazyk a pohyboval s ním ... nahoru ... a dolů .... nahoru ... a dolů ... SH*T! Bylo to dokonalé .. ON je dokonalý.. Neměl jsem slova na to zeptat se, kde se tak zasraně úžasnou věc naučil, když mě v tom začal zcela kouřit. Nebylo za potřebí dlouho, za malou chvíli moje hlava, místnost, tělo, srdce expolodovalo v jednom krátkém okamžiku ... ku*va bráško !
Mikey's pov
Vášnivě sme se líbali a já už to nemohl vydržet..pomalu sem se začal přesouval k jeho rozkroku..Gee měl chvíli pochybnosti, jestli to náhodou nedělám jen..z dobré vůle..ale já mu to za chvilku vysvětlil...začal sem mu ho kouřit, zjevně se to Geemu líbilo, po chvíli explodoval a já měl co dělat, abych to všecko spolykal. Zadýchaný sem se vrátil k jeho obličeji, měl v něm slastný výraz. Neodolal sem a začal ho znova líbat, jeho studené ruce mi šmejdily pod tričkem na rozpálené kůži. Po chvilce se začal on přibližovat k mýmu kamarádovi, kterej na TO čekal už delší dobu, vzal ho do úst a pomalu kouřil, děsně se mi to líbilo, nic sem nevnímal než Geeho ústa..jazyk..doteky.. ,,Aaach, Ge.." vzdychal sem čím dál víc než sem se neudělal..Gee padl vedle mě vyčerpanej, já mu ještě dal polibek na tvář ,,Miluju tě bráško" usmál sem se na něj.
už sme jenom leželi, já objímal gerarda a on mi prohraboval vlasy. bylo to tak krásný. ale ne tak krásný jak sem si to přestavoval. cejtil sem se hrozně prázdnej... smutnej. hlavou mi běžely samí výčitky. co když se to někdo dozví? a co chudák alicia? můžu.. můžu se ještě mí mámě podívat do očí po tom.. po tom co sem se vyspal s vlastním bratrem, s vlastní krví? "myslíš... myslíš že to co sme udělali.. že.. je to správný?" chvíli bylo ticho jak si rozmýšlel odpověď. "nevim jestli je to správný... fakt nevim! přál bych si aby to bylo správný... ale neni hlavní že tě miluju? nemělo by to bejt to hlavní o co tady de?" takže on si taky myslí že... posadil sem se. "takže myslíš.. že by.. se to nemělo opakovat? kurva gee já tě fakt miluju ale... tohle přece nemůžeme! nebo jo? já fakt..." obejmul mě a řek "no tak nebudem na to myslet... hlavně.. hlavně že sme spolu... já vim že máš výčitky... já taky mikey, ale... chci bejt s tebou!" podle hlasu bylo poznat že brečí. obejmul mě ještě těsněji a začal se tak jako houpat. taky sem začal brečet. muj bože, co sem to udělal?
