Pro koho?

05.Prosinec 2008

Padl na mě najednou

velký smutek nevšední

ruce, tváře mi blednou

už odbili polední.

Čas jako by se zastavil

nebo plynul beze mě,

život mě už nebavil,

proč se sbírat ze země?

Já jen stojím, čekám,

něco se snad stane?

Dalšího dne se lekám,

jen studený vítr vane.

Pro koho ráno vstát,

na co se dnes těšit?

Pro koho se smát,

ke komu se utěšit?

Je ještě více temná noc,

den jako by zahalila tma,

beznaděje v ní je moc...

Autor: kolja v 15:29, |

kolja