kopretinnnna

Vítám tě na mém blogu!!

Koukám tak dlouho na nebe,
nemyslím na něj, ale na tebe.
Posluchám řeku, jak tiše šumí,
myslím však na to, co tvé ruce umí.

Jak hladí mou chvějící kůži,
jak píší mi po břiše tuší.
Cítím zas co tvá ústa zvládnou,
když s mými nám dvěma vládnou.

Vzpomínám na pohled tvých ledových očí
v té chvíli pocit mám, že země se točí.

Ty chvíle byly nejhezčí co znám,
slibuji, že nikomu je nevydám.
Přísahám při lásce, že zůstanou naše
a ty na to nic, jen zůstáváš tiše.

Co je to za pocit díky němuž jsem silnější?
Co je to za pocit díky němuž jsem milejší?
To vše a ještě víc dokáže láska...

Kdo je ta, která mi srdce láme?
Jsi to ty, vždyť už se známe...
Kdo je ta která být mou nechce?
Jsi to to ty, která mě získala tak lehce..

Jsi jako voda na poušti,
ty jsi důvod se nevzdat, když mě síly opouští,
jsi ta jenž mě do záhuby žene,
jsi ta, jenž mi poslal bůh z nebe,
ptáš se co to vše znamená?
Že miluji jen Tebe...

Chtěla bych Ti říct,
miláčku můj jediný,
jenom pár slůvek
lásky naší vyznání …

Chtěla bych s Tebou jít,
andílku můj nejmilejší,
ruku v ruce přírodou
třeba jen tak beze slov ...

Chtěla bych Tě vidět snít,
lásko moje vytoužená,
když večer k spánku uleháš,
přitiskni si mě k sobě …