kopretinnnna

Koukám tak dlouho na nebe,
nemyslím na něj, ale na tebe.
Posluchám řeku, jak tiše šumí,
myslím však na to, co tvé ruce umí.

Jak hladí mou chvějící kůži,
jak píší mi po břiše tuší.
Cítím zas co tvá ústa zvládnou,
když s mými nám dvěma vládnou.

Vzpomínám na pohled tvých ledových očí
v té chvíli pocit mám, že země se točí.

Ty chvíle byly nejhezčí co znám,
slibuji, že nikomu je nevydám.
Přísahám při lásce, že zůstanou naše
a ty na to nic, jen zůstáváš tiše.