Jedem malý klučina, s rozjasněnou tváří.
S očima tmavě hnědýma, žádné známky stáří.
jen v obličeji drobná vráska, zůstala mu z dětsví.
Než poznal vlastně co je láska, láska a neštěstí.
Od tý doby jak když utne, změnil se mu svět.
Úsměv ten mu rázem ztuhnul, v očích jenom šeď.
Věcně vzato, vlastnil zlato - teď mu zbyla měď.
Chtěl by smazat, co se stalo - CHTĚL BY JINÝ SVĚT.
Chtěl by slunko jenž ho hřálo, cítít její dech.
Chtěl by vrásku ztratit zčela, začít žít hned teď.
Proto čeká na tu pravou, jenž úsměv mu vrátí.
ČEKÁ VZADU, ČEKÁ STRANOU - BEZ SLUNCE A KVÍTÍ.
napsal/a: kucis.kucis 15:50 Link
