Cestou z Horní Lhoty domů po 1 sportovní akci 23.Listopad 2007
Cesta domů byla dlouhá, únavná, prospaná, hladová, zamyšlená, utlačující a ne moc pohodlná. Ale to už tak bývá při cestování autem do velkých dálek. Cestou jsme se zastavili v Litomyšli chtě se najíst skupinově a při procházení městem nám padla do oka pizzérka. Zajásal jsem, zde dostanu odpovidající přísun chutných a plnohodnotných živin. I vstoupili jsme a začali partyzánsky obsazovat restauraci, hosté omdlévali, bojsa naší přesili, počali ostřiti příbory na obranu sebe a své porce. Milá vedoucí nás hbytě a laskavě informovala o tom, že stolů volných jsou pouze dva. Na to jsem pohotově opáčil svým břitkým humorem s úsměvem na tváři a nezištným akcentem, že zbytek půjde na stojáka. To se ovšem nesetkalo s laskavostí oné dámy určené k uspokojení chuti i hladu svěřených jím hostů a zcela otevřeně zhodnotila mojí nepochybně k pobavení určenou poznámku za útok na její neveselou postavu a začpěla arogantnímy texty což nás dovedlo k rozhodnutí odejít z bídného lokálu páchnoucího arogancí neschopnosti myšlenkově plytké hostinské.
Houfně jsme se vypustili zpět na trať hladovcovu jehož plným kolem jest úspěšný průchod restauračním zařízením za plného a spokojeného zasycení. Dalším kolem byla restaurace - hotel na proti, kde jsme též neuspěli zřejmě kvůli houfné přesile vůči bílooděncům s kvedlačkou ve zbroji.... Nad mé pochyby jistě vyhovující postup neboť mé kritéria vhodného prostředí toto místo neneslo. Posedlí stále pomstou a trpkou zkušeností zmocnila se kolegyně jídelní nabídky dne druhé restaurace a na zadní stranu napsala velkým písmem "ZAVŔENO" a tuto cedulku umě a na rychlo stvořenou vyvěsila na dveře oné znepřátelené pizzérky a jali jsme se všichni v rychlejší úprk hnáni jistou mírou satisfakce .... Následná procházka organizovaného šiku hladovců nám jen potvrdila nehostinost prostředí města Litomyšle k neozbrojené hladové skupině(nepočítaje ostré lokty a zuby), když na další vzhledově přijatelné restaurační zastávce nebyli nadšeni z velikosti našeho shluku lidských těl....
Zavládla hořká a hladová nálada kořeněná roztrpčeností nad českým pohostinstvím a také nad nevlídnostní místního klimatu, proto už jsme jen z posledních sil vyšplhali na místní zámek, zakoupily několik perníkových srdcí a s nadějí vloženou do jiných zastávek hladovcových jsme toto nám prokleté místo s radostí opustili. Na dalších zastávkách jsme i tak mnoho úspěchů nezažili.... Při posledním pokusu, objednaje si tak jednoduché jídlo jakým jídlo smažené může být, jsme ztrozkotaly na údajně rozbitém friťáku.... Poněkud pracné to zřejmě je ... To už byla kapka poslední a došel jsem k rozhodnutí vydržet hlad až domů, což jsem nakonec do puntíku splnil. Ono nazývat jídlo minutkou, když jeho příprava trvá přes hodinu mi přijde jako otevřený výsměch a donucovací prostředek k objednání a konzumaci nechutných hotovek obsažených ve zdejší nabídce ....
Samé mrzutosti, které mi ovšem na čele vrásky nevytvořili, protože má cesta zpět byla doprovázena plno myšlenkových pozitiv z blízké pátečně-sobotní minulosti a to zásluhou jen několika jedinců na akci působících ....
napsal/a: lapierre 17:21 | Link