Prilezitost nekomu neco sdelit, je velmi lakava, ale musi k tomu byt i ta spravna nalada. Jindy to pomaha, kdyz ma clovek hodne velkou depku...
Utece do sveta snu, kde pravidla urcuje on sam, nemusi taky premyslet, proc je porad s necim nespokojeny. Jeho svet je plny klidu a pocitu spokojenosti, zadne starosti, bolesti, strach, vlastne ani svedomi tam nefunguje, jen krasna nevedoma blazenost poskytujici nam utociste.
Kdo z nas tam jeste nebyl, lze sam sobe. Ale pocit, ze tam na tom miste, by mohl byt nekdo kdo by nam rekl i neco milyho....
a potom je tady skutecnost, kterou zijeme i kdyz ne s radosti, ale ze zvyku..
Vitejte mezi nami....
