Není člověk, jeko člověk Každý jsme jiný. Máme odlišné rysy, mluvu i charakter. Ale ať jsme takový či onaký, jedno bychom se měli naučit a to říkat každému to, co mu chceme říct i to, co se mu říct bojíme z obavy, jak na to zareaguje. Někdy je horší si to nechat pro sebe, protože se pak užíráte věčnýma myšlenkama, jak by to dopadlo, kdyby jste tomu člověku řekli, co máte na srdci, kdyby jste mu to dali aspoň nějak najevo a další řadou podobných hlodajících myšlenek. Někdy je opravdu lepší to říci naplno a jen čekat, jak to dopadne. Podle mě z toho, jak na to ten člověk zareaguje, poznáte taky jaký má ten člověk charakter a zjistíte, že byste se pak užírali zbytečně po večerech, protože ten daný jedinec by za tu vaši upřímnost nestál. Je mezi námi však i takový druh lidí, co dokáží přijmout vaše vyjádření a poperou se s tím s vámi nebo vám dají najevo svoje stanovisko a vy pak víte, že tenhle člověk je opravdu výjmečný, když to zkusíte několikrát s jinýma věcma a on má vždycky s váma trpělivost a poradí vám, pomůže a vysvětlí vše, co potřebujete. Takový lidi jsou k nezaplacení a já mám to štěstí že jednoho takovýho mám a jsem za to moc vděčný. Proto až si to bude číst tak určitě pozná, že to je o něm. Je teda fakt, že já o nikom jiným poslední dobou nepíšu ale i tak to určitě pozná:)děkuju ti měsíčku:)