libuska31

     Jmenoval se Jakub Kratochvíl (1891-1967) a zaslouží si moji vzpomínku. Byl mi nejlepším přítelem, rádcem, učitelem, otcem mé mámy  a „můj stařeček“.

      Měl štíhlou postavu a měřil skoro dva metry. Vždy chodil upravený, v klobouku se širokou střechou, ať v mrazivém či slunném počasí. Jeho bílé vlasy byly vždy krátce střižené a hladce upravené. Obličej měl rozzářen věčným úsměvem. Z každých jeho slov bylo zřejmé, že jde o osobnost. Uměl mnoho řečí , protože byl námořníkem a procestoval skoro celý svět. Zajímala jej politika, maloval obrazy , psal knížky – romány, povídky ale i  divadelní hry.

    To pod pseudonymy „Jakobs James“, nebo také „ Jaromír Kolibřík-Puljanovič“. Stejně jak byl veselý, dokázal být i přísný, a hlavně měl rád pořádek. V rodině, i ve věcech.

    Ráda vzpomínám na probdělé noci, které jsem sdílela s bratry a s ním – vypravěčem příběhů –„našim stařečkem“. Nejednou máma vběhla uprostřed noci do pokoje a musela přísně říci: „Stařečku, vy nemáte rozum, jsou tři hodiny ráno!“ Litovali jsme, že jsme museli jít všichni spát!

    Nejkrásnější však byly letní prázdniny. Tam máma nebyla! Když stařeček  maloval,  nebo psal,  musel být klid v celém domě. My jsme pak také malovali, či  četli nějakou knížku, kterou nám doporučil.  A když byl s námi spokojen, tajemně  na nás kývl a my přistoupili k prosklené skříňce, kde měl pro nás vždy nějakou dobrotu, kterou nás obdaroval. S radostí jsme poděkovali jeho oblíbeným: „Zaplať pán Bůh“.

     Někdy jsme uklízeli  dvůr, zalévali zahrádku, krmili drůbež, nebo na louce  obraceli seno. To nám už brzy ráno posekal samozřejmě on sám. Šel nám příkladem  a my jsme pak seno na slunci rádi usušili. Naše práce musela být vždy hotová do určité hodiny,  jak stařeček určil. Pak jsme obyčejně chodili  na procházky, a to do tzv. „Ameriky“. Bylo to kouzelné prostředí uprostřed malého lesíka, s malou chaloupkou a malým rybníkem, kde nás také  učil  plavat. Tady  jsme mohli pak  unaveni nerušeně ležet kolem stařečka a naslouchat jeho různým příběhům a pohádkám.

      Dnes dobře vím, že nás tím vším učil mít dobrý vztah ke knihám, k přírodě, ke zvěři a k lidem.

K práci, lásce  a  životu.

      Tak to byl náš - „můj stařeček“.Veliký vzor člověka, muže a nejlepšího přítele.

Autor: libuska31 dne 06.Únor 2008 v 20:18 |