během posledních třech dnů se mi toho neskutečně moc stalo- tanečním plesem počínaje a návratu z Terezína konče...
Ale všechno pěkně popořadě
..takže minulou neděli (předevčírem) jsem měla taneční ples...jako vždy jsem nestíhala a můj účes, na kterej jsem si dokonce půjčila krepovačku 
byl..jak to říct.... 
..pouze normální...pač jsem tu krepovačku vůbec nestihla použít 
GREAT 
..tak nwm..no..jak sem vypadala..ale stejnak jsem si ho nakonec užila..sice tam bylo STRAŠNÝ vedro 
ale dalo se to vydržet- to bych tu teď koneckonců neseděla a nepsala tenhle článek 
No a z plesu jsem šla ke kamarádce, kde jsem se vyspala asi tak...hmm...4 hodiny
super!!! A ráno vstávala v 5:30, protože jsem jeli se třídou do Terezína a sraz byl v 6:30 na Masarykově nádraží....takže... ou..hrůza.!! A to jsme ještě z vlakového nádraží v Bohoušovicích šli 2 km do Terezína (já samozřejmě měla největší bágl- nekecám, ale kluci mi ho vzali- zlatíčka
)Jinak Terezín..je hrozně depresivní..všude na vás dýchá ta naprosto odporná minulost- nemohla bych tu žít... tolik budov- hl. kasáren, které nejsou opravené, osudy mnohých životů připomínají
. Několikrát jsem tu doslova bulela . Výlet do tohoto města je neskutečně silnej emocionální zážitek!!V programu, co jsme měli byl i film Poslední motýl. a to ...jsme brečeli snad všichni...opravdu vám všem doporučuji tento film vidět..je ... hodně...nwm jaké adjektivum použít...je prostě..tak moc hezky udělanej... a ...smutnej!!
No a když jsme večeřeli a všichni byli celí přešlí z toho filmu...přišla mi sms .... tak schnálně..co mi přišlo
..no..to asi neuhodnete...přišla mi sms od tatínka, že se mi narodil další bratříček 
a já začala jásat, křičet, brečet, smát se, bušit do stolu..a všemožně se radovat Všichni mí spolužáci mi gratulovali a já jsem byla moc šťastná .Večer mi ještě volala maminka a já slyšela Davídka (tak se jmenuje můj malej bráška) plakat...a musela jsem brečet s ním- jako..opravdu..tenhle den byl velice emocionální náročný!!
Ráno jsme opět museli brzo vstávat- ale naštěstí ,,jen" v 8:30
a po snídani na nás čekala přednáška jedné paní, co v Terezíně byla uvězněná a vše přežila a to jsem slzela zase!! Byla to neskutečně silná, milá, živá a optimistická žena. První co řekla bylo, že v nás věří, že si myslí, že máme velikou sílu udělat tenhle svět lepší- většina starých říká : ,,Jojo..ta mladá generace, ta je hrozná, kouří. pije, je nezdvořilá....." a tahle žena začala mluvit o tom jak jsme úžasní...naprosto mě to odzbrojilo 
a její příběh byl taky smutný- ztratila vlastně celou svoji rodinu a přežila jen ona . Myslím, že když si na ni vzpomenu, tak mi srdce poskočí.Po obědě jsme šli do Malé pevnosti, která je kousíček od Terezína- zde bylo za války- a vlastně i před ní- vězení. Ti co se nějak v Terezíně prohřešili (stačilo i nepozdravení SSáků) zde byli uvězněni. Podmínky v tomto ,,zařízení" byly naprosto strašné...a co teprve cela pro židy. Byla to malá místnost, kde bylo i přes 60 lidí- žádné postele, žádné záchody, topení sice bylo, ale uhlí bylo drahé, tak se netopilo a jediné malé okénko, které, ale dozorci často zvenčí zavírali. V takových podmínkách Ti uvěznění spali- de facto spali ve stoje- močili na zem...a vše čistili sami. Když jsme to tam procházeli- vzpoměla jsem si, že mi maminka, říkala, že můj pradědeček tu byl jako politicky nebezpečný člověk- uvězněn. A to jsem teda brečela... musela jsem myslet na to, jaké to pro něj muselo být....
achjo..kdybych to nějak mohla ...vrátit...aby všichni tito nevinní lidé nemuseli trpět ....Myslím, že tento výlet a vzpomínky na něj, ve mě budou dlouho silné!! A připadá mi, že doba od plesu je hrozně dlouhá, jako bych se v čase vrátila do Terezína a prožila nějaké chvíle s těmi lidmi a za čas se vrátila do přítomnosti...
Myslím, že už vás nebudu zatěžovat vyprávěním o cestě zpět. protože se nic zásadního nestalo...
Jen bych chtěla říct, že kdo v Terezíně nebyl..tak ať tam určitě zavítá...protože si poté uvědomí, že hodnoty tamních lidí byly naproto odlišné od těch našich. A že oni neřešili otázky, jak zrovna nějaký den vypadají, jestli jsou moc tlustí nb hubení, ale řešili jak vůbec přežít!!
Poučte se prosím
Děkuji za přečtení