Asik už vím co mi je...a nejen to
Takže už asik vím proč jsem taková jaká jsem, je to tím, že mi chybí LÁSKA, né že by mě rodina neměla ráda a tak, kámošů mám taky hodně, ale chybí mi vztah s člověkem, ale nebaví mě pořád hledat, vždyť já jsem tu osobu taky našla, jen by si mě mohla taky všimnout... ale copak to jde?? vždyť žije úplně jinak, nemyslete si že je to někdo slavný nebo tak, je to obyčejný člověk...znám ho tak od listopadu, stačil vážně jen jeden pohled a já byla jako v jiném světě, to že ho potkávám mi dalo by se říct dodává sílu,jenže on mě nejspíš bere jen jako kámošku možná ani to ne, a to mě sžírá...když náhodou tohle bude číst tak doufám, že mu to dojde. Naděje je mizivá, ale vždy umírá jako poslední....A taky j to tím, že už bude Valentýn... NIkdy mi nevadil ale teď? Teď je to jiné mám pocit, že umřu na krvácení do srdce, na umučení bolestí, takovou jakou zná jen ten kdo miluje a není milovám tou osobou kterou miluje, na smutek který zaplavuje mé srdce...A když to ten člověk bude opravdu číst doufám, že pochopí co za muka já prožívám...A kdybych mu to řekla do očí tak se mi nejspíš jen vysměje...proto to říkám takhle MILUJI TĚ nebo taky Mina rakastan sinua, Ich liebe dich, Ya tebya liubliu, ...A teď jen můžu doufat, že se mi nevysměje i tak...
tady ještě něco dodávám...
a odmitame ty co nas miluji?
a zvadla.
Chytil jsem motýla
a zemřel mi v dlani.
Pochopil jsem, že krásy se mohu
dotknout pouze srdcem.
