listicka0011

I když tohle nebude ani až tak zamyšlení nad celým životem, ale spíše nad nynější situací... Já už absolutně nic nechápu... Nechápu jak můžou být takoví lidi... teď vemu člověka, kterého moc neznám , ale už teď mě odradil natolik abych se s ním bavila... tak je to Krpec... Hm... možná ho někteří znáte... vlastně spíš ti co chodí do florbalu.... Tak třeba ten se chová mile, ale jen k někomu... Podle mě je to takový frajírek... co prostě musí machrovat před kámošema a nejvíc mě to štve když to odnese moe bolavé rameno, které dokonale odrovnal... Jo hold si chlapeček trošičku neuvědomil, že v te bráně sedí holka, a ne něaký borec...dobre tak toho už necháme, nebo po přečtení budu za tu největší ....

Můj dosavadní život mi do dneška až tak moc nevadil... Ale nwm dneska se ve mně něco zlomilo, něco co mi umožnilo vidět jasně... A jsem za to strašně ráda, konečne po dvou měsících  jsem mohla jasně myslet... A stačil k tomu jen jeden pohled... Ne nemějte strach zamilovaná fakty nejsem, ale ten hm... upřímný pohled za to stál... Ptáte se kdo to je? Asi neuvěříte, ale byl to Argo xD Zní to šíleně žeo?? Jo já vím je to šílené, já to taky nechápu, ale toe jedno... On byl snad jediný kdo se na mě podíval normálně... Coe podívat se na někoho normálně že? Tak to neumím popsat... Mno to už se moc odbočila, takže z5 k tomu co řeším xD... 

Tákže sem si uvědomila, že nemá cenu bojovat o někoho, kdo mě nemá rád, a je to pošetilé, je to natolik pošetilé, až nevím ,jestli se tomu smát, nebo brečet... Ateď co tím asi básník chtěl říct... Táákže končím s tím, že se zamiluju do toho prvního , který mě něčím zaujme... Jo já vím je to těžké... Já už nevím jak jinak zabránit dalšímu zklamání, nema cenu se tady snažit o Mariho, když všichni víme, a co si budem nalhávat, nemá to cenu, nemá to smysl nikdy nemělo, jenže já jsem to dřív neviděla... Toe tak když se obrátí mozek proti srdci a přitom se spojí, proti zbytku... Těžká teorie, kterou jsem vymyslela právě teď...  Teď se už cítím mnohem líp, páč se snad dostanu z těch chmurných nálad, snů a nevím čeho všeho...

Už se nikdy nehodlám trápit kvůli klukovi.... už nikdy kvůli němu nebudu brečet, už nikdy nebudu dělat nic co by mi ublížilo... Jo i když se říká že: Jen silní dokáží brečet pro toho koho milují...A co tě nezabije to tě posílí.... Z toho vyplývá, že už musím, být ten nejsilnější člověk na světě... Což není pravda tohle se nebere jako síla, kterou každý vidí... Tohle je síla čistě vnitřní.... Já si jsem vědoma toho, že toho unesu moc... Ale počase je to až příliš, a já se zhroutím... citové a celkové duševní vypjetí je tak velké, že už se to dál nedá zvládat... Teď se mi tu velkou tíhu podařilo odbourat, ale ovšem ne celou... Kapitola je dopsaná, je udělaná i poslední tečka... Ale vzpomínky při jejím psaní jsou věčné, těch se nezbavíme, ani kdybychom si to sebevíce přáli.... Já bych si přála zapomenout tolik věcí  a tolik situací, že si to ani nedovedete představit...

Takže abych to na závěr celé shrnula je to divné... celý tendle článek je divný počínaje prvním písmenem a konče poslední tečkou... Já nevím, jak bych se jinak k tomu vyjádřila... Kdo si to přečte ať pochopí to jak chce... já vím co jsem tím chtěla říct, a to je hlavní... a ti co mi rozumí to budou vědět taky, takže jsem v klidu... Tak čágo šílenci zase někdy příště xD 

Autor listicka0011 on 16.Leden 2009 at 21:07 | Permalink