Černé stěny – můj pokoj. Víckrát ho už neuvidím. Tupá bolest v zápěstí. Všechno se rozmazává… Zavírám oči. Ale chci je zase otevřít. Mám na to ještě sílu? Nevím. Ale chci to vědět!
Otvírám oči. Černé stěny – můj pokoj. Tak přece ho zase vidím. A tak jasně… Jak to? Vstávám z postele, na které jsem dosud ležela, a rozhlížím se. Vidím své oblíbené křeslo u okna. A v něm –
„Ahojky.“ Muž. Celý v černém. Tmavé vlasy, dlouhé, tak dlouhé… A oči. Temně hnědé, skoro černé – a hlavně nesnesitelně pronikavé. A ten úsměv. Čemu se to směje? Mně?!
„Kdo jsi?“ ptám se.
„Anděl,“ odpovídá on.
„Ty?“ divím se.
„Já,“ přikyvuje.
„Nevěřím.“ Sedám si zase na postel.
„Nedivím se.“ Usmívá se ještě víc. V jeho ruce se náhle zjevuje krabička cigaret a zapalovač.
„Tak kdo jsi?“
„Říkám – anděl.“
„Ale já ti nevěřím!“
„A já se ti nedivím,“ opakuje. „Nedáš si cígo?“
„Díky, nekouřím.“
„No, jak chceš. Tady už každopádně na rakovinu neumřeš,“ směje se. Ten zvuk je najednou tak příjemný… Pozvolna vydechuje z plic cigaretový dým. Jak je možné, že dýchá? Myslela jsem, že andělé nemají dech…
„Řekl bys mi konečně, kdo jsi?!“
„Nemusíš křičet. Už jsem to přece řekl dvakrát.“
„Já vím. Jsi anděl, já tomu nevěřím a ty se mi nedivíš.“
„Přesně tak. Chceš podrobnosti o mně?“
„Řekneš mi je?“
„Moje pořadové číslo je šest set šedesát šest.“
„A jméno nemáš?“
„Mám.“
„Jaké?“
„Satan.“
„Cože?!“ vstávám a opatrně ustupuji.
„Ale no tak, nerozumíš legraci?“ Náhle se zjevuje těsně vedle mě. A zase se usmívá o trošičku víc.
„Tak jak se jmenuješ?“
„Daniel.“
„Daniel?“
„Daniel.“
„To jméno se mi líbí.“
„Mně ne.“
„Proč ne?“
„Nehodí se pro anděla.“
„Ty celej se nehodíš pro anděla.“
„Já vím.“ Posmutněl a zadíval se z okna.
„A taky nejsi anděl, nemám pravdu?“
„Ne. Já jsem anděl.“
„Zvláštní anděl.“
„Černý anděl,“ ušklíbl se cynicky.
„Černý anděl?“
„Jo. Ty taky budeš.“
„Jak to?“
„Všichni sebevrazi jsou.“
„A co jsou černí andělé?“
„To jsou ti, co chodí pro umírající.“
„Já ještě pořád umírám?“ zadívala jsem se do jeho krásných očí.
„A ještě chvíli budeš,“ mrkl na hodinky. „Neřízla ses zas tak hluboko, aby to bylo rychlý.“
„Jak dlouho to ještě potrvá?“
„Pár minut.“
„A pak-“
„Půjdeš se mnou.“
„Kam?“
„Do záhrobí.“
„Ne do pekla?“
„Peklo není. Ani nebe. Ani ráj nebo očistec.“
„Ne?“
„Ne.“
„Ale stejně budu anděl.“
„To budeš,“ kývl.
Nevěděla jsem, na co se dál ptát. Bylo ticho…
„Můžu se teď na něco zeptat já?“ promluvil po chvíli on sám.
„Ptej se.“
„Proč?“
„Co proč?“
„Proč ses zabila?“
„Kvůli svýmu klukovi.“
„Fajn.“ Típl cigaretu - do popelníku, který se ani nevím kde vzal v mém pokoji – a okamžitě vytáhl z krabičky další. „Dneska jseš z tohohle důvodu už osmistá devadesátá třetí sebevražda. A to je teprve poledne.“
„Chceš tím něco naznačit?!“ vyštěkla jsem.
„Vůbec nic.“
„A kolik lidí dneska umřelo na následky toho, že hulili jedno cígo za druhym, pane tovární komíne?“
„Já sám jsem byl u třech.“ Ani teď neztratil klid.
„Nechceš to típnout?“
„Ne.“
„Tak co chceš?“
„No, když už se ptáš…“ Poprvé váhá.
„Co?“
„Chci vědět, jak ti říkají.“
„Jenom to?“
„Nic víc.“
„Susan.“
„To je hezký.“
„Ale nehodí se pro anděla.“
„Stejně jako Daniel.“
Náhle mě chytil za ruce.
„Co je?“ ptám se zmateně.
„Už brzo to přijde.“
„A co?“
„Smrt.“
„Bude to bolet?“ jistě slyším, jak se mi třese hlas.
„Bude to jen nepříjemný. Neboj.“ Naklání se a lehce mě líbá na rty.
„Danieli…“ vydechnu.
Najednou nemůžu dýchat. Má krev se v žilách zpomaluje. Srdce přestává bít. Padám na kolena. Už zase se všechno rozmazává. Tma. Oči dokořán otevřené, ale nevidím nic. Je tohle konec? Třeba když je zavřu…
„Vstávej, Susan.“
„Danieli?“ otvírám oči a zvedám hlavu. Můžu dýchat. Srdce bije, krev teče v žilách, stejně jako jindy. Vstávám. „Já už jsem-“
„Jsi anděl.“ Usmívá se. A já se nevědomky začnu usmívat také. „Půjdeme?“
„Kam?“
„Tam.“ Dívá se k nebi.
„A jak se tam dostaneme?“
„Takhle.“ Stoupá si na okenní rám, roztahuje svá černá křídla a vzlétá. Obkrouží ve vzduchu kruh a vrací se zase ke mně.
„Dokážu to?“
„Jen pojď.“ Natahuje ruce a pomáhá mi z okna.
„Danieli!“ Z mých zad vystřelují dvě křídla, černá jako havraní peří.
Stále ten jeho úsměv. „Poleť.“
A já letím…

Tento příběh vypráví o chlapci na první pohled obyčejném, tichém a uzavřeném. Ale pokud tohoto chlapce poznáte blíž, zjistíte, že je to velmi obdivuhodný člověk. Velký snílek, který miluje poezii a jeho snem vždy bylo hrát divadlo.
Bohužel, podle jeho otce je to naprosté plýtvání časem, a to je příčinou jejich neustálých rozporů.....
.............Byl hezký den a venku svítilo slunce. Alex měl svou obvyklou schůzku s dvěma přáteli. Tomášem a Jirkou. Znal se s nimi ze základní školy, a přestože nyní byli všichni tři na střední škole, našli si na sebe vždy čas.
,,Dneska jsi nějak zticha, Sašo, děje se něco?“ zeptal se Tomáš, když procházeli parkem. ,,Zase otec, co? Já ti nevím, asi bych nesnesl, kdyby mi někdo neustále plánoval život a tak tvrdě mě ponižoval.“
,,Hm.... no jasně, ale co mám dělat? Někdy mám pocit, že to už vážně nevydržím,“ povzdechl si Alex, náhle se však usmál.
,,Ale pryč s trápením, včera jsem se seznámil s jednou holkou, jmenuje se Natálka. Byl jsem se podívat v dramatickém kroužku a ona hrála tak dokonale, je to anděl.“
,,Pán se nám zamiloval. A kolik jí je? Pozval jsi ji někam?“ zeptal se zvědavě Jirka.
,,No, je jí šestnáct, o rok míň než mně a zítra máme schůzku,“ usmál se Alex, alespoň něco mu zlepšilo náladu.
Hned po příchodu domů mu ovšem nálada zase prudce klesla. Otec se dozvěděl, že se místo učení byl podívat v dramatickém kroužku, a začal Alexovi vyčítat jeho lehkomyslnost, urážel ho a zesměšňoval vše, co dělá.
Alex se zavřel ve svém pokoji a padnul na postel. Neustále si opakoval oblíbenou větu svého otce, že ,,silní chlapi nepláčou.“ Ale přesto mu došly síly. Celý život poslouchal jen samé ponižování, ta hrubost, jakou s ním otec zacházel. Ať se snažil sebevíc, nic nebylo správné. Kolik nocí již strávil přemýšlením a neúspěšným vymýšlením různých řešení.....
Nakonec se mu ale podařilo usnout.
Druhý den měl schůzku s Natálií. Schůzka proběhla skvěle. Měli mnoho společného a velice se bavili. Naty ho přemlouvala, aby šel na konkurz na roli v jejich představení. Alex jí o svém otci neřekl, a přeci jen se nechal přemluvit a slíbil, že se za týden na konkurz dostaví.
Večer zase seděl ve svém pokoji. Nechtěl poslouchat další narážky, tak předstíral, že se učí. Ale ve skutečnosti byl myšlenkami neustále u Natálky. Byla tak milá a veselá, člověk by se lehce zamiloval, ale věděl, že nemůže, nechtěl kazit její šťastný život svými problémy.
Během týdne se nesčetněkrát pohádal s rodiči. Snažil se je přemluvit, aby mohl jít na konkurz, ale oni byli chladní. Otec mu řekl: ,,Nenechám tě zkazit si život hraním si na něco. Máš na víc a ještě ani nevíš, co chceš.“
To ho dopálilo. On věděl co chce a hodlal pro to obětovat cokoliv. Řekl tedy doma, že se jde učit k Jirkovi, a odešel na konkurz, kde roli dostal a všichni z něj byli nadšení.
,,Sašo,“ zářila Natálie. ,,Ty jsi moje hvězda, ty musíš hrát, je to tvůj osud.“
Představení mělo být za měsíc. Saša chodil denně na zkoušky a doma se vymlouval, jak jen to šlo. Po zkouškách trávil čas s Natálií. Byly to nejkrásnější dny.
V den představení měl strašnou trému, ale byl šťastný jako nikdy předtím. Jen ho trochu vyvedlo z míry, že když doma oznamoval, že se jde učit, řekl mu otec: ,,Pokud zjistím, že mi lžeš, poznáš opravdové peklo, to si pamatuj.“ Ale jak by to mohl vědět.... Navíc pekla už si zažil dost.
Přišla JEHO chvíle. Hrálo se mu báječně, zrovna se chtěl podívat na pohledy diváků, když spatřil své rodiče. Nemohl uvěřit svým očím a jejich pohledy byly více než zlobné.
Naprosto zpanikařil, ale pokračoval ve hře, i když již ne tak uvolněně, ale mnohem sklíčeněji. Ani nepostřehl konec hry.
Po představení se mu žaludek svíral strachy. Bál se, ale nelitoval. Když vyšel ven, rodiče ho již čekali. Domů došli mlčky, a když zavřeli domovní dveře, otec začal mluvit.
O jeho lžích se dozvěděl náhodou, když mluvil se známou, jejíž dcera hrála v představení také. Ze začátku mluvil klidně, ale postupně se jeho hlas velmi zvyšoval. Zakázal Sašovi jak hrát, tak scházet se s kluky a věnovat se veškerým mimoškolním činnostem.
To už Alex nevydržel, poprvé v životě se před otcem rozplakal. Ten se na něj podíval s opovržením v očích a pronesl: ,,Já bych raději umřel, než aby mě někdo viděl plakat jako malou holku.“
Saša náhle pochopil a v hlavě mu svitlo jediné, tolik skrývané řešení. Bylo mu náhle zase hezky a opustila ho veškerá bolest. Věděl, že nejen on již bude mít klid.
,,Odpusťte,“ pronesl a odešel do svého pokoje, kde padl na postel. Dlouho do noci přemýšlel o svém dosavadním životě a vychutnával každičký okamžik. Potom se zvedl a tiše se proplížil do otcovy pracovny a vyndal ze zásuvky revolver. Naposledy se nadechl, přiložil si revolver k hlavě a s výdechem spustil spoušť.
Když jeho otec uslyšel ránu, seběhl se podívat do pracovny. Spatřil svého syna ležet v krvi s výrazem jakési úlevy. ROZPLAKAL SE.
Nalezli u syna dopis, ve kterém se omlouval za svou smrt, která pro něj byla vysvobozením. Jeho rodiče se s tím nikdy nevyrovnali...

• I přes bolest umět vstát, i přes bolest bojovat... To je hrdinství!!!
• Nikdo si nezaslouží Tvé slzy a pláč a ten, kdo si je zaslouží, Tě nikdy nerozpláče...
• chceš splnit své sny??? Tak se probuď!!!
• "INSANUS MEDIO FLUME QUAERITA AQUA!" Jen blázen hledá uprostřed řeky vodu...
• Smutní nenávidí veselé a veselí smutné...
• Štěstí je jen sen, bolest je skutečná...
• Krása je strašlivá věc... Ďábel v ní zápasí s Bohem a bojištěm jsou lidská srdce...
• Strach je to,čeho se nejvíc bojíme...
• Oči jsou dveře do duše... Brány prokletých ran...
• Když si ymslíš, že se k Tobě všichni otáčí zády, dobře se rozhlédni... Si to Ty, kdo se otáčí zády k ostatním!!!
• Láska začíná úsměvem, roste polibkem a končí slzou.
• Opravdu šťastný je ten, kdo za celý život pozná jen jednu opravdovou lásku...
• Zamilovaní zavírají při líbání oči, protože chtějí vidět srdcem...
• Milovat znamená trpět, nemilovat potom umřít!!!
• Láska neumírá, pouze odchází...
• Láska je jako slza.... Rodí se v očích a padá k srdci...
• Láska začíná tím, že se člověk cítí osamělý a končí tím, že chce být osamělý.
• Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo!!!
• Nenávist má lepší paměť nežli láska...
• Kdo řekl, že láska je slepá??? Ta jediná vidí dobře, objevuje krásy tam, kde jiní nevidí nic!!
• Člověk nedokáže před světem skrýt dvě věci. Že je opilý a že miluje...
• Miluji život, protože mi dal tebe... Miluji tebe, protože jsi můj život!!!
• Nikdy nečekej na zítřek, když máš někomu říct, že ho máš rád!!!
• Lidé si nerozumí. Milují se v nestejnou dobu...
• Nejbolestivější je vedle někoho sedět, někoho se jen tak letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích a vědět, že ho nikdy nemůžeme a nebudeme mít...!!!
• Nemohu tě poprosit, abys miloval... Můžu poprosit jen, abys nezklamal!!!
• ... já nechci doufat ve víru... já chci věřit v lásku...
• Láska je nemoc a s nemocí se musí do postele.
• V lásce zavírej oči a otevírej srdce.
• Lépe než nenávidět a mstít se, je zapomenout a milovat znovu.
• Kdo není schopen oběti, není schopen ani lásky.
• Na cestě k opravdové lásce leží tři velké balvany, jimiž jsou sebeláska, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš stranou, nedostaneš se kupředu.
• Láska může zemřít na pravdu, přátelství na lež.
• Když láska se zdá být věrná, otevři oči a čekej pád.
• Kdo ví jakou cenu má láska? Jenom ten, kdo miluje, koho nikdo nemiluje.
• Láska je bezproblémová jako vozidlo. Problematičtí jsou pouze řidiči, cestující a cesta.
• Nenávidím tě za to, že tě nedokáži milovat.
• Je těžké se přízpůsobit přátelství, když člověk miluje...
• Potká láska přátelství a táže se ho: " Co tady děláš, když jsem tu já"? Přátelství rázem odpoví: "Utírám slzy, které ty působíš"...
• Není zamilován, kdo nemiluje navždy.
• Dokud muž ženu miluje, hovoří s ní hlavně o ní, přestane-li ji milovat, hovoří s ní o sobě.
• Když ti někdo ublíží,je mi smutno a cítím vůni tvého žalu

- Jsem krutý i něžný - jsem život

- Žij každý den svého života, jako by byl první a jako by byl poslední

- Dej každému dnu příležitost, aby se mohl stát tvým nejkrásnějším dnem v životě

- Opravdu nemusíš nic být. A nemusíš nic dělat. Opravdu nemusíš nic mít. A nemusíš nic vědět. Opravdu se nemusíš něčím stát. Ale je užitečné pochopit, že oheň pálí, a že když prší, je hlína mokrá...

- Člověk potřebuje 2 roky, aby se naučil mluvit a 60 let, aby se naučil držet jazyk za zuby (F. Wagner)

- Život sestává z mnoha malých mincí, kdo je umí sesbírat, má bohatství (J. Anoulih)

- I nedokonalý život bývá krásný

- Žít a nechat zemřít

- Žij okamžikem, protože ta chvíle, kterou teď prožíváš, už se nikdy nevrátí

- Život odejde mlčky a zatáhne oponu přes mé oči

- Nejcitlivěji býváme zraněni těmi, bez kterých si svůj život nedovedeme představit

- Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a že se učíme usmívat (H. Hesse)

- Délka života závisí na vnějších věcěch a nikoli na mně. Na mně jen záleží, jak prožiji čas, který mi byl určen (Seneca)

- Lidský život má nesmírnou cenu lásky (V. Vančura)

- Nemůžeme dojít na konec svého života a zjistit, že jsme žili jen jeho délku. Je třeba také žít jeho šířku a hloubku (D. Ackermanová)

- O své věčnosti rozhoduješ v tomto životě (S. Kierkengaard)

- Ticho před narozením, ticho po smrti; život je hluk mezi dvěma neprozkoumatelnými obdobími ticha (I. Allendeová)

- Život každého člověka je pohádka napsaná Boží rukou (H. Ch. Andersen)

- V životě, stejně jako v komedii, nezáleží na délce, ale na dobrém provedení (Seneca)

- Nesmíme se bát toho, že život jednou skončí, ale toho, že by již nikdy nemusel začít (G. Hansenová)

- Je krásné žít, protože žít znamená začínat stále znovu, v každém okamžiku (C. Pavese)

- Kež bychom dokázali prožít všechny dny svého života (J. Swift)

- Když člověk nechce, aby se mu život stal nesnesitelným, musí si zvyknout na dvě věci: na nespravedlnost času a na nespravedlnost lidí (S. R. Chamfort)

- Kdo nedokáže žít, nedokáža ani umřít (E. Brock)

- Život využijeme nejlépe tehdy, když ho věnujeme něčemu, co trvá déle naž život sám (W. James)

- Člověk má jen tři velké zážitky: zrození, život a umírání. Neví o tom, že se narodel, trpí, když umírá a zapomíná, že žije (J. de la Brauyére)

- Život je jako hvězdná obloha: zatím co na jendom konci hvězdy zapadají, na jiném vycházejí (J. Paul)

- Čím je život prázdnější, tím je větší (A. Allais)

- Opravdovým pánem sebe sama a šťastným člověkem je ten, kdo může každý den říci : ,,žil jsem!" (Horácius)

- Když ses narodil, všichni se radovali a tys plakal. Žij tak, aby až umřeš, šichni plakaly a ty si byl šťasný... (Arabské přísloví)

- Jak šedá by byla nit našeho života, kdyby nebyla propletena přátelstvím a láskou (T. More)

- Čím více věnujeme svůj život ostatním, tím je hodnotnější (H. von Kleist)

- Člověk, který více prožil, není ten, který žil déle, ale ten, který život více vnímal (J.-J. Rousseau)

- Osud nám nevrátí, co kdysi vzal, vrací jen vzpomínky, bolest a žal

- Ber vše, co ti život dá: radost, bolest, žal i lásku. Život je jen karneval, v němž stokrát změní masku

- Stáří je smutné, ne protože přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje

- Žij tak, aby si se nemusel stydět

- Umění žít není umění hrát s dobrou kartou, ale umění sehrát se špatnou kartou dobrou hru ( R. L. Stevenson)

- Jak má člověk vědět, co očekává od budoucnosti, když ani neví, co očekává od přítomnosti (Francois Duc de la Rochefoulcauld)

- Člověku je někdy lehčí zemřít za své zásady, než za ně žít (Seneca)

- Tragédii života není smrt, ale to, čemu dovolíme v sobě zemřít, dokud jsme naživu (Cousins)

- Rozhodujícím krokem v životě je překročení vlastního stínu (Ernest Ferstl)

- Nejdelšího života se dožívají obvykle ti, se kterými hodláme být co nejkratší dobu. Výjimkou jsou naše babičky - ty chtějí strávit, co nejkratší dobu s námi (Humphrey)

- Člověk musí mít odvahu každý den začínat nový život

- Mnoho zažít ještě neznamená mít mnoho skušeností (Marie von Ebner-Eschenbach)

- Život je jako hodina matematiky. Počítáš, přemýšlíš, váháš a když už najdeš chybu a chceš jí napravit, je už pozdě... Zvoní...

- Snaž se neustále udržet nad svým životem kousíček nebe

- Skutečnost citátů pochoíme až tehdy, když je prožijeme

- My všichni žijeme proto, abychom pomáhali druhým. Rád bych tedy věděl, proč žijí ti druzí

- Až ti bude v životě nejhůř, otoč se čelem ke slunci a všechny stíny padnou za tebe (John Lennon)

- Život je karetní hra, v níž srdce není nikdy trumfem

- Nechci po životě nesplnitelné a proto jsem šťastná

- Nejhůře se člověk učí, které mosty má použít a které zbourat

- Osud snad chce, aby si v průběhu svého života poznal mnoho nezprávných lidí, aby si, až potkáš ty správné, je uměl ocenin a byl za ně vděčný

- Život je kreslení bez gumy

- Dokud se člověk umí divit, život stojí za to (Jan Kačer)

- Člověk nechápe svůj osud, kdy se osud tvoří (Jurij V. Trifonov)

- Jsou chvíle v životě, kdy je lepší nikoho nemít. Některými dveřmi musí člověk projít sám

- Žij pokud můžeš... Zemři pokud musíš

- Ať vám v životě neunikne radost.Až kolem vás poběží, vztáhněte ruce a chyťte jí ( Carl Sandburg)

- Život se neměří počty nádechů a výdechů, alechvílemi, jenž nám vzaly dech

- Život vůbec není tak. Je zcela jinak

- Pamatuj si, že i ta nejtěžší hodina v tvém životě má jen šedesát minut (Sofokles)

- Život je příliš krátký na rozčilování se nad malichernostmi: takže se líbej pomalu, směj se šíleně, miluj upřímně a odpouštěj rychle!

- Všichni sme andělé s jedním křídlem, a proto je třeba se obejmout
- Přítel je ten, kdo o tobě ví vše a stejně tě má rád
- Nikdy nevysvětluj! Přítel to nepotřebuje a nepřítel ti stejně neuvěří
- Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele
- Falešný přítel je horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš
- Kdo opustí smutného přítele není hoden, aby se někdy dělil o jeho radost (Gaius Valerius Catullus)
- Láska může zemřít na pravdu; přátelství na lež (Bonnard)
- Přítel je někdo, před kým můžeš myslet nahlas
- Přítel je ten, kdo ti podá tuku a dotkne se tvého srdce
- Přátelé jsou lidé, kterým nevadí, zavoláte-li jim třeba ve čtyři ráno (Marlene Dietrich)
- Kdo hledá přítele bez chyb, zůstane bez přátel
- Kdyby chtěli mí přátelé skočit z mostu, neskočil bych s nimi, ale čekal bych na dně a chytal je
- Přítel je ten, kdo přichází, když všichni ostatní odcházejí
- Měj s přítelem radši strpení, než abys ho úplně ztratil
- Přítel všech - přítel nikoho
- Není žádné přátelství, když jeden nechce slyšet pravdu a druhý je připraven lhát
- Občas, když člověku schází jediný přítel, připadá mu svět vylidněný
- Tvůj přítel a nepřítel spolupracují na tom, aby tě zničili - nepřítel tě pomluvá a přítel ti to donáší
- Jeden dobrý přítel má větší cenu než sto příbuzných (M.T.Ciccero)
- Všechno štěstí, které nám osud dává, aby naše bytí bylo šťastnější, je přátelství to nejhezčí
- Přátelství je setkání mezi těmi, kteří se hledali, aniž by o tom věděli, protože jeden druhého potřebovali
- Jakmile uzavřeme přátelství, musíme důvěřovat. Pochybovat musíme před tím. (Seneca)
- Nepotřebuji přítele, který kývá na vše, co řeknu. Můj stín kývá přesněji. (Plutarchos)
- Přízeň osudu přátele získává, nepřízeň je prověřuje
- Zůstaň - to je kouzelné slovo v přítelově slovníku (Alcottová)
- Nedůvěřovat přátelům zahanbuje víc, než býti jimi klamán (Francois Duc de la Rochefoucauld)
- Přátelé jsou ti vzácní lidé, kteří se zeptají, jak se to daří a počkají i na odpověď
- Není tak těžké za přítele zemřít, jen najít takového, aby umírání stálo za to
- Nedovolte, aby malé neshody zranily velké přáteství
- Je jisté, že povaha lásky a povaha přátelství jsou zcela odlišné : Přátelství ještě nikdy nikoho nepřivedlo do blázince
- Přítel je člověk, se kterým se nebojíme být sami sebou
- Naučme se dokázat přátelství člověku dokavaď je živ a ne, až když zemře
- Přátelství, které mohlo skončit nebylo nikdy opravdovým přátelstvím
- Ze všech staletí bývají uváděny alespoň tři až čtyři přátelské dvojice
- Chovejme se ke svým přátelům tak, jak si přejeme aby se oni chovali k nám