Když se pořádně zamyslím,tak si vzpomínám ,na poklidný jarní večer při prvním rodinném ohýnku venku na zahradě.Vše je perfektní.Táta,sestra,děda,babi,strýc ,teta,bratranci.Všichni jsme v kruhu kolem ohně.Je teplo,všichni se baví.Najednou se rozrazily zadní dveře od domu.Vyletěla z nich šílená žena,a řvala :"děcka domů! ".My jsme nechtěli.Pokusila se nás násilím odvést ze společnosti,ale to se jí nezdařilo.Začala slovně napadat tátu.Později odešla a já se sestrou jsme se raději rozloučily.

To je má první vzpomínka na události,které se začly rozbíhat.Zanedlouho mě čekají zkoušky na střední školu, a já (i když si pomyslíte búh ví co) sem šťastná dcera,protože moje matka je v nemocnici (nic vážného) a já mám aspoň čas a klid se naučit na přijímačky.

Za necelý půl rok ,mě bude čekat soud o změně péči tak doufám,že soud dopadne v muj prospěch,že budu v tátově péči.