jestli to byla ta osoba co tu měla kdysi (možná ještě má) přezdívku creativewolrd, tak ať jde do.....................
mmr.buddyjoe (1x) Pohodar64 (2x) Tommyyy91 (1x) jestli to byla ta osoba co tu měla kdysi (možná ještě má) přezdívku creativewolrd, tak ať jde do.....................Nepodařilo se mi přihlásit na seminář k aktualitám, a hle není místo a v pondělí na seminář v angličtině fááákt chodit nebudu, to by mi museli platit tak půl milionu na hodinu, abyhc se tam zbytečně trápila, takže si ten seminář holt zapíšu až v dalším semestru a samozřejmě doufám, že na mne zbyde nějaký český a ne anglický . No ale co je horší - nepodařilo se mi přihlásit ani na seminář k Moderním dějinám bez kterého nemůžu v lednu složit zkoušku. 
Zítra, no vlastně dnes už, je poslední možnost se přihlásit, sáákryš od 11 hodin, ha ale už od osmé jsem v práci bez možnosti internetu, no hezký. 
bude mít to štěstí, které já jsem v posledních dnech neměla,a že mne úspěšně do semináře přihlásí. Ještě , že tě mám má lásko, byhc se bez tebe asi brzo zbláznila. Chybíš mi, už aby bylo pondělí.
- Až někdy půjdete nakupovat a setkáte se s neuvěřitelně milou a usměvavou prodavačkou-pokladní, která bude hodně upovídaná a laskavá, možná vás na ní také upoutají velké náušnice, a pokud se jí náhodně zeptáte, zda ji ta práce baví - možná vám to řekne sama i bez dotázání, věřte jí, že ANO. Ona je v práci opravdu šťastná, její úsměvy ani optimismus nejsou předstírané.
- Až jednou v pozdějším večeru mezi půl jedenáctou a půlnocí pojedete tramvají číslo devět, směr z centra na Žižkov a uvidíte ženu sedící u okna koukající někam snad do neznáma, jíž z očí stékají slzy, věřte bude to ta samá žena jako prodavačka-pokladní, která ještě před pár hodinami možná několika desítkami minut rozdávala v práci úsměvy. Ona však nepláče pro přítomnost, při noční jízdě tramvají se v její mysli objevují záblesky minulosti - blízké i velmi vzdálené. Pro ty ona pláče, ne však vědomě, ona nechce plakat. Slzy jí tekou samy po tvářích. Nestojí o váš soucit, opravdu ne. Vaše soucitné pohledy jsou jí nepříjemné a těší se , až vystoupí a zmizí ve velkém domě a v bytě, kde se cítí doma.
- Poté usedne k počítači, prohlíží si na internetu fotky - jí velmi důvěrně známé tváře,a přesto nyní již tak cizí. Už necítí žádné emoce, ani lásku, ani žárlivost, ale už dokonce ani vztek a nenávist. Jediné co může vnímat je lhostejnost - lhostejnost tak dokonalá až výstavní.
- A tato žena je už přesvědčena o svém smíření se životem. Má svoji práci, pro kterou žije. Na minulost nemyslí vědomě, ta jen sem tam probleskuje do jejích myšlenek ve večerní tramvaji. Budoucnost je pro tuto ženu také příliš jednotvárná, v podstatě jako přítomnost. Užívá si však okamžiků v práci, kdy se opravdu skutečně a nepředstíraně usmívá na lidi, hovoří s nimi a na rozloučenou jim přeje hezký či příjemný den.
- Pokud tu ženu někdy potkáte, věřte, JSEM TO JÁ.
Ode dneška jsem svobodná
Náhle tak volná , nespoutaná
Přišel čas odrazit se ode dna
A vyhlížet veselejší rána.
Dnes jsem se od minulosti odpoutala
Chmury a trápení za sebou zanechala
Dobré rady jsem poslechla
Pochybné kontakty přerušila
Znova se dostávám do vesla
Až div je – kde bere se ta síla.
Vím, že mnohé musím sama dokázat
Hlavně se nikdy již na nikoho nevázat.
Mé milé kolegyňky v práci
Dobrou radou mi přispěly
S nimi nemám nouzi o legraci
A již nebrečím po příteli
K mužům však ztratila jsem důvěru
Má duše neodpouští nevěru
Brzy se ode dna odrazím
A dosáhnu svých cílů
To nemyslím – to vskutku vím
Cítím v sobě tu sílu.
