myšlenky... 28.Květen 2007
Ähojky deníčku, tak dneska byl super den...až na to pochmurné počasí, kterým dnešní den začal....Přišla pro mě moje kamarádka Raduška a její kluk Láďa, který je taky můj nejlepší kamarád.....s těmahle osůbkama strávim skoro veškerý svůj čas.....ale bohužel bych ho chtěla trávit jinka chtěla bych být se svým klukem...skoro vůbec se nevidíme.. a mě to mrzí..mam ho moc ráda, ale ještě to neni ta zamilovanost, jen hranice.....bohužel Honza nemůže přes týden ven a já taky nemam moc času kvůli svým kroužkům.....Jen tak hoďku deně být s nim...to by mi stačilo, ale to mi taky neni dáno....je to těžký, ale nechodíme spolu dlouho....takže se toho mezi náma moc nestalo...jen si někdy říkám jestli to má vůbec cenu...ale v hlouby duše doufám, že se to konečně změní.......znáte ten pocit zoufalství?? Snad nejsem sama, která nemůže být ase svou láskou...kazí to rodiče....svýma zákazama.....ani se nedivim končim základku a zhoršila sem si známky z dvojek na trojky....ale vůbec to nestíham...a na školu mě vzali, tak alespoň trochu volna...můžu jen doufat a těšit se zase na víkend kdy budeme s |Honzou| spolu...... napsal/a: lucie14 16:00 | Link komentáře (0)
depka 03.Prosinec 2006
Ahojky deníčku, taka píšu poprvý...No..musim říct, že byl celkem v poho den, až na pár maličkostí a taky na jednu zásadní....mojí mega depku.....Hrůůza!! Takovou sem měla naposledy před půl rokem...a to ještě k tomu sem se pohádala s jedním klukem (kterýho sem v tý době měla moc ráda).. a ještě k tomu ten blběj pocit že můžu za vše...že sem ta nejšpatnější na světě, že tu neni jeddiná osoba, která by mi rozuměla nebo která by mě z toho dostala....
Ale dneska nebyla hádka...přišlo to z ničeho nic...Docela sem si pobrečela, asi tak hodinku..ale to sem si psala s mym nejlepším kamarádem Járou a povídali sme si o maličkostech, které potěší, kterých si jentak nikdo nevšimne, jen já mam z nich radost...I maličkos dokáže nastartovat dobrou náladu a uhasit pocit, že tu nejsem sama....že mě má někdo rád nebo, že mě někdo chápe a dokáže vyslyšet a poradit...Jára mě z toho pomalu dostával....Ikdyž mi bylo blbý se s nim o tom bavit a přiznat se, přes dokonalý program ICQ, že u počítače brečim.... Přišlo mi to trapné, ale musela sem se někomu vypovídat a tomuhle klukovi já věřím, tak sem to zkusila...a on se mi snažil pomoce...to byla taky ta maličkost, byl jedinej, kterýmu sem se svěřila a nebála sem se, že se mi vysměje do obličeje. JO je to super kluk....a sem mu vděčná...a on o tom ani neví, že mě z tý depky dostal. Dokonce psal, že kdyy nebyl tak daleko, tak by přišel ke mě....samozřejmě jako kamarád...protože sem mu psala, že se potřebuju vypovídat...
Sem ráda, že je takovej kluka a že je to zrovna amůj nejlepší kamarád.....
napsal/a: lucie14 23:00 | Link komentáře (0)
