Láska by se svým způsobem dala rozdělit do několik etap a podob. Jde o lásku k rodičům, rodině, příbuzným a přátelům a dále o lásku dětskou, puberťáckou a opravdovou.
V každé etapě života člověka má jiný význam. Počíná však u malého dítěte, které se narodí a to je láska k matce. Je to obrovské pouto, které nelze ničím nahradit, protože nám ho dala příroda. Den za dnem, rok za rokem plyne, člověk roste, miluje rodiče, prarodiče, sourozence atd. Milujeme domov, kde máme jistotu, zázemí, kde se můžeme vyplakat nebo naopak radovat či schovat před světem. Je to jistota, že ať už se stane cokoli, jsme mezi lidmi, kteří nás milují, pochopí popřípadě podrží, pomůžou a poradí.
Po tomto období začíná čas puberty, kde se setkáme s první láskou, něžnými pohledy, lehkými doteky, jemným pohlazením, první pusou, prvním milováním a takovým tím divným cítěním v břichu připomínající poletování motýlů.
Jakmile se poprvé setkáme s láskou, jsme jako v transu, jako by jsme to ani nebyli my. Srdce se nám rozbuší, jako by mělo právě dostat infarkt, začnou se nám podlamovat kolena, chvěje se nám celé tělo a my nedokážeme myslet, vnímat, prostě nic. Nevíme čím je to způsobeno, ale láska opravdu dokáže dělat s člověkem hrozné divy a z lásky jsme schopni udělat a obětovat téměř cokoli. Když jsme zamilovaní, myslíme pouze na tu dotyčnou osobu, jelikož nedokážeme myslet na nic jiného a kamkoli se podíváme, zdá se nám, že tam vidíme jen tu jednu dotyčnou osobu. V tomto období puberty také vzniká mnoho platonických lásek. Milujeme hvězdy hudebního nebe, herce, sportovce a další sílné osobnosti a my se začínáme zamýšlet nad tím, co to láska je a co to slovo vlastně znamená.
Napadá nás mnoho otázek. Co to láska vůbec znamená? Je to slůvko, které každý zná, které má každý na jazyku. Je emotivní a plné citů. Je to malé slůvko, které má tisíce podob.
Jak poznáme lásku? Jak se máme vyznat ve vlastních citech? Jak ji sdělíme druhým? Jak poznáme, co lidi kolem zrovna prožívají? Některé city se projevují jednoznačně. Zpravidla na druhých poznáme, že jsou zamilovaní, protože se projevuje ve výrazu tváře, v gestech, v zabarvení hlasu i změnou chování. Někdy je ale nutné dokázat a vyslovit co cítíme a to se všemi riziky. Někteří se také snaží své city skrývat místo je dávat více najevo.
Ale snad největší lásku potkáváme v dospělosti. Bezesporu je obvykle mezi mužem a ženou (existují však i vyjímky ) a tehdy je to to nejkrásnější co nás může v životě potkat. Samozřejmě musí jít o opětovanou lásku plnou citu, něhy a hlavně důvěry. Je to období, kdy nedokážeme myslet na nic a nikoho jiného. Opravdová láska nás provází celým životem. Znamená více dávat, než-li brát. Má být však čistá, upřímná a nesobecká. Opravdu milovat musíme celým srdcem, jinak nikdy nepoznáme to opravdové kouzlo lásky, která nás celý život obohacuje. Láska není věc, na kterou si můžeme sáhnout, ale nikdy si s ní nejsme jistí, protože nikdy nevíme, jestli se náhodou naše city neobjeví u někoho jiného nebo naopak.
Dále však existuje láska neopětovaná, která začne jen málokdy, a dále nevěra. Ale pokud opravdu milujeme, musíme kvůli lásce hodně obětovat a vytrpět.
Každopádně by jsme nějaký vztah měli zkusit, protože bez lásky nemůžeme být nikdy šťastní a když to nezkusíme, nikdy to nezjistíme...

Nevím jak začít..dlouho jsem nic nepsala a nemám moc nápady..ale život nám vždy nastraží tolik překážek, že neví jak je postupně máme překonávat...chceme cokoli vyřešit jen v dobrém...chceme aby vše dobře dopadlo..ale když se najde problém ve kterém je každá cesta špatná, tak nevím kudy se dát..nevíme co udělat proto aby to špatně nedopadlo..ale to nejde..jelikož vždy někomu ublížíme, aniž by jsme to chtěli..to samé se stalo i mě...ublížila jsem někomu na kom mi záleží..ale nikdy jsem mu ublížit nechtěla a ani nechci..ale když si život hraje s našimi city, tak nwm..nedá se jim poručit..a teď mě hrozně moc mrzí, že se kvůli toho trápí..sice tvrdí že ani ne..že je to dobrý a že to časem přejde..ale já vím, že to tak snadné nebude..nejde na něco jen tak zapomenout, obzvlášť, když někdo někoho miluje a to je nejhorší.. Chtěla bych té osobě moocinky moc pomoct aby se netrápil a nedojebával..ale nevím jak a to mě štve..nevím co mám udělat proto, aby to bylo jako dřív..je to strašně skvělej člověk, skvělej kamarád a já jsem mocko ráda, že ho znám a že se můžeme vídat, i když to už za chvíli asi nebude možný a to mě taky štve..ale život jde dál..jj tak se to říká..ale co na tom jde dál, když pomalu přicházíme o jediné opravdové přátele?? Je jasné, že na něho nezapomenu, i kdyby se odstěhoval za sedmero řek, nebo sedmero hor...nezapomenu..mám totiž vzpomínky ukryty v hlavě a taky v srdci, protože on ví, jak ho mám ráda..a doufám, že i když mu to nedávám patřičně najevo, že na to nezapomene a to nikdy..i kdyby se mu obrátil celý svět jinak..jinak jako k lepšímu..
Dupoo pokud si to přečteš..víš že je to jen pro Tebe..a prosíím netrap se..bude líp .. uvidíš a ty to víš..chce to čas..a kdybych mohla pro tebe něco udělat stačí říct..pamatuj si to ano?? kdyby cokoli...jen se ozvi..

Asi si myslíte že jsem tu napsala upa blbost..ale kam jinam to napsat než tady?? I když nevím jestli si to ta osoba přečte..chci at to všichni ví, že od doby kdy jsem ho poznala mi nikdy nebyl lhostejný..a taky nikdy nebude..je to opravdovej přítel a tomu uvěříte jen když ho poznáte sami...a tím asi skončím..

Jsi touha a dokonalost sama,
vím, že láska poletuje kolem nás,
že žádný problém není mezi náma,
a že prožívám s Tebou život krás.

Tvé oči jsou rubíny zářivé,
tak jako Tvé rty tolik dráždivé,
vždy když příjde políbení,
na světě lepší není,
jsem ohromen a štěstím hořím,
ruku svou do tvých vlasů vnořím.

I setkání bylo bezchybné,
toužil jsem po Tobě..po té jediné,
náhle jsi přede mnou stála,
do očí pohlédnout trochu ses bála.

Mé srdce je nyní silné a pevné,
miluji Tebe i to je zjevné,
jedinou chybičku na sobě nemáš,
možná i proto pro mě tolik znamenáš...