.... 10.Prosinec 2006
Tak přichází zima. Sníh zakryje co nechcem vidět, co nelahodí zrakům netrpělivců, před čím zavíráme oči. Ale jakoby ho dnes odvála horlivost lidstva. Zlé vzpomínky zůstávají a snad od nich není pomoci. Po pochmurném dni, jež chci vymazat a zdárně začít nový, čekám noc, v ní krásný sny a nakonec rozbřesk. Ledové vločky se třpytí pomíjivostí všeho, vše vstává a probouzí se opět k životu. Chlad, s ním vše nepříjemné z minulého dne je pryč. Ale letos to tak není. v čem je as chyba. Třeba to je tím, že dnešek byl neobvykle špatný. Nám milé bylo vystřídáno nepříjemným, naopak však spíše nikoliv. Budu na dnešek vzpomínat dlouho; dnes to nelze jednoduše zaspat. Čas se ták táhne, ale než se ohlédnu, zjistím, že mi utekly celé roky. Čas, silný a nespoutaný. napsal/a: magdabartak 10:17 | Link komentáře (0)
Prorok, Chlíl Džibrán 22.Listopad 2006
A jedna žena, která držela v náručí nemluvně, řekla:
Promluv nám o dětech, Mistře:
A on pravil:
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky,
neboť ony mají své vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,
neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou lučištníka je pro vás radostí.
Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který zůstává na místě.
napsal/a: magdabartak 18:06 | Link komentáře (0)
vidte.. 03.Listopad 2006
Cos chtěl a máš, v niveč zanecháš. ALE Po čem Toužíš, pro co se tolik soužíš nikdy nezískáš. napsal/a: magdabartak 15:16 | Link komentáře (0)
... 02.Listopad 2006
Věřla jsem a už nevěřím,
hledala jsem a
jen na stěny narážím
Už nehledám
Já toužím i pohrdám
napsal/a: magdabartak 19:43 | Link komentáře (0)
život je zvláštní
žijeme a doufáme, že budem štastní
pro potěšení jiných i vlastní
a když konečně chci být svá
tak mě ošklivě praští přes prsty
napsal/a: magdabartak 15:29 | Link komentáře (0)