pár básniček 04.Červenec 2007
Ta krása
Ach ten úsměv,ty překrásné oči,
Když na mě hledíš mám pocit že sem v tvé moci,
Jsi tak krásná,tak moc hezká,
Jsem chvíli bez tebe a už se mi stýská.
Mnozí by tě chtěli jen pro sebe mít,
Kus svého života jen s tebou žít,
Mezi nimi jsem i já,
Také bych chtěl aby si byla aspoň chvíli má,
Ale bohužel nejsem sám,
Takže asi smůlu mám.
Za to že jsem tě poznal jsem moc rád,
I když zůstanu jen dobrý kamarád,
Jsem vděčný za každou chvíli kterou sem s tebou byl,
Jako bych šťastněji déle žil.
Takových holek jako jsi ty není na světě moc,
Když se mi o tobě zdá,krásnější je hned temná noc.
Jsi prostě úžasná,
Fascinující a překrásná...
Člověk, který mě miloval
Jen jednou znala jsem člověka, který mě miloval,
po celé tři roky, vždy jen při mě stál.
A jak já se mu odvděčila za jeho věrnost?
Neměla jsem od něj snad lásky dost?
Ačkoli jsem všechno měla,
pořád víc a víc jsem chtěla.
Našla jsem si jiného,
ke mě dosud milého.
Byla jsem do něj šílená,
když opustil mě znenadání,
byla jsem dost zmatená.
Za letmý pohled nestála jsem mu ani,
jak jsem se před svým prvním styděla
a kdykoli jsem procházela, jen do země hleděla.
Chovala jsem se tak pokrytecky,bezcitně nevděčně a krutě,
a on na mě vždy jen hleděl, tak smutně.
Pane Bože
Pane Bože proč to děláš?
Kouska citu v sobě nemáš.
Proč nechceš mi splnit mé přání,
ať to, že mě nechce je jen mé zdání.
Vždyť já miluji ho, nevíš jak,
stává se ze mě kvůli němu maniak.
Chci být jen s ním a žít svůj sen,
že nesmírně miluje mě jen.
Tak dlouho mě nenapadla myšlenka,
která by nepatřila jemu.
Nic kolem sebe nevnímám
a to vše jen kvůli němu.
Tak prosím tě moc Pane Bože,
klečím tu před tebou a v rukou nože.
Chce se mi řvát - to kvůli jemu,
chce se mi smát - to kvůli tobě.
Prý jak pomáháš, ale očividně jen sobě.
Proč mučíš mě pořád svou krutou hrou,
když vidíš, že všechny buňky v těle mi už vřou.
Vřou mi láskou k němu
a nenávistí k tobě.
Já si sama do postele lehnu,
místo abys nás uložil k sobě.
V ruce držím nůž,
vím, že je čas, už.
Přiložím čepel na srdce
a projedu s ní tělem hladce.
Nevěsta?
Zahleděná do sebe usínám...
nikoho kolem nevnímám...
neexistovali ani teď ne...
jsem tu jen já sama, pro sebe
Najednou zkřížils mi cestu,
a vše opakem se stává
vidím se jako nevěstu,
co se zrovna vdává
Hloubka srdce
Hloubka srdce mnoho tají
jako v oceánu tajemném
sny těm dvou se zdají
o životě vzájemném
Listí na stromech už umírá
něčí srdce potají skomírá
chybí mu lásky cit
s kterým by mohlo klidně žít
slyšíš jak vánek šeptá
bojuj a běž
nechtěj znovu žádnou lež
Po schodišti lásky utíkají
motýlci v bříšku umírají
naděj se ztratila
a jejich láska se zkazila..
Terapie duhou
Až naprší a uschne,
ukážu ti duhu,
barevnou a nekonečnou,
jak dárkovou stuhu.
Jestli budeš chtít,
po jedné barvě tě svezu,
můžeš dojet do konce,
já však v půlce slezu.
Nesnáším totiž jízdu dolů,
ani pády stejným směrem,
nikdy to nedopadne tak,
jak my si přesně přejem.
Až jízdu po duze dokončíš,
budeš chvíli spát,
potom se do barevna probudíš
a budeš se stále smát.
láska někdy bolí
Stiskl si mi ruku..
já myslela že mi pomůžeš..
ale ty si mi řekl,
že dál semnou jít nemůžeš
A mě zastavil se čas
tvé oči se mi vzdalovaly
tvá slova se mi vybavila zas
a do srdce se mi zarývaly
Ta slova mi v srdci zůstala
ty oči mi v paměti ležely dál
ted teprve má chvíle nastala
..můj život ten boj vzdal
Láska je moje prokletí
Láska je moje prokletí,
vždy jen kolem mě proletí
a ani se nezastaví...
Marně volám, marně toužím,
slzy skrápí mojí tvář,
prudká bolest srdce souží,
láska?...velký sedmilhář.
Hledám v smrti vykoupení,
duši upsala jsem ďáblu,
smrti chladné pohlazení,
cítím...cítím...slábnu...
Slzy
Dívka u oltáře,
po tváři jedna slza za druhou.
Sliboval,že přijde,
sliboval lásku na celý život.
Dívka v bílém tu stojí,
v ruce uschlý pugét růží.
Říkal Miluju Tě,
říkal budem navždy spolu.
Dívka s vlečkou a závojem,
a v očích otázku.
Slzy po líci jí tečou,
však na otázku Proč?
jí nikdo neodpoví.
Dobrou noc
Dobrou noc bych ti chtěl přát,
při tom se tě na něco ptát.
Jestli mne stále v lásce máš,
zda-li ti nevadí,když se mnou posnídáš.
Jestli tvé srdce ještě láska zahřívá,
moc rád vidím když se na mne usmíváš.
Ještě pár otázek mám na mysli,
život je samá otázka,když se nad ním člověk zamyslí.
Ty další otázky znějí,
zda mne tvá ústa ještě líbat chtějí.
Zda-li máš milovat se se mnou ještě chuť,
pak také chtěl bych ti říct,lásko navždy se mnou buď.
Také,chtěl bych ti přát krásné snění,
miluji tě a to se nikdy nezmění!
Klíč ke štěstí
Když na kraj udeřila krutá zima
a slunce zamrzlo za ledovou pouští
dotkl jsem se tvé tváře -
neměla sílu na úsměv.
Tvé srdce tluče slabě
a tišeji než dřív...
přešla jsi hranici smyslů
do bezbřehých mlh plných stínů.
Jak ti jen vdechnout život?
Dokáže láska zahřát tvoje srdce?
Vyvede tě něčí ruka z mlžných hlubin?
Ale bezhvězdná noc nepřináší naději
a v mrazu, který zabíjí
dostane slunce své poslední sbohem...
Chci být tvým klíčkem ke štěstí...
ODVAHA
Sedíme za jedním stolem
mé oči se do Tvých vpíjí
vedu řeči jen tak kolem
slova nerozhodnost kryjí.
Chci říct: Jen po Tobě toužím
chci říct: Rád bych Tě políbil
místo toho po talíři kroužím
a hledám co bych rozkrojil.
Rozkrojil bych svoje srdce
ale na to mi chybí odvaha
tak tam plácám obrace i hladce
a uvnitř se dusí láska spoutaná.
O samotě jsem za hrdinu
veršům se svěřím zcela.
Proč mluvíš jen do papíru?!
Proč to neslyší i Danuška?!
Nejkrásnější věc
Nejkrásnější co znám,
je když tebe vedle mám.
Když za ruku spolu jdem,
hned krásnější je celý den.
A když chci slyšet zas tvůj smích,
polechtám tě na bocích tvých.
Mám u tebe hodně plusů,
za to mi dej sladkou pusu.
Nebudu se vůbec bránit,
před ostatními chci tě chránit.
Nechci tě nikomu dát,
na tebe nemusím nic hrát.
Tohle vše můžu puze já,
o tom se jiným jenom zdá.
Krásná láska
Sem jaký jsem,
ty jsi pro mě spása,
když spolu jdem,
je to prostě krása.
Mrazivé dny,
jsou s tebou vždycky krásné,
ruku dáš-li mi,
za teplo vděčíš lásce.
Ta hřeje nás,
my to oba víme,
vzpomínky v nás,
jsou i když spíme.
Já vzpomínám,
na den,kdy jsem tě poznal,
krásně ted je nám,
než když sem tě neznal.
Miluju tě,
říkám právě tobě,
ted lásku mám,
zas po delší době.
Jsem strasně rád,
že mám zas svoji lásku,
pojd mi pusu dát,
půjdem na procházku.
Srdce tvé,
nikomu nedávej,
už je pořád mé,
nikdy se nevzdávej.
Řekni kdy procitáš?
Stačí jen mávnutí,
a k tobě povzlétnu,
víc a víc strácíš se,
skoro tě nevidím.
V touze se pokládám,
jak prsty na flétnu,
všem co se milují
tak strašně závidím.
Pomoz mi. napověz
..jinak sám nevzlétnu.
Řekni kdy procitáš,
a já tě navštívím.
Jemně tě pohladím,
do očí pohlédnu,
vlasy se ovoním,
a zase odletím.
Stýskavá
Vedle sebe Tě mít
stále tu s tebou být,
a na zádech ležet
vstříc našim snům běžet.
Škábat na zádech
a líbat Tě na rtech,
chci tě mít celou noc
chybíš mi strašně moc...
Rozloučení
Vím, že na mě myslíš, cítím to.
Kolikrát Tě z toho duše bolí.
Odpověď znáš, ale už dávno víš,
Že čas ti plyne a já trápím tě.
Odpověď znám i já , přiznávám.
Přetnout něco tak krásného bolí mě.
Z celé duše vyznávám „Miluji Tě“
Proto bolest v duši ozývá se.
Už vím, že cesty naše rozešli se
Vzdát se tě však nedokážu,
Krutou hru si s námi život zahrál.
Lásku tichou, mlčenlivou vzal nám.
Ztraceno ...
Kam odletělas hvězdo má?
A kde jsi můj anděly, strážný?
Vyhaslas, nebo Tě uchvátila cesta daleká?
Ty jsi mi andílku uletěl... mám to marný.
Žádné světlo už nedává mi sílu,
nemám pod čí křídla se skrýt.
Ztratila jsem to nej, ztratila jsem víru,
má vůbec cenu, nebo mám snad pro co žít?
Pro přátelé?Nemám, neboť mi byli hvězdou,
pro lásku?Odletěla, byla právě mým andělem strážným.
Co s tímhle žalem, a temnou tmou, a co vlastně se mnou?
Jak mám žít bez Tebe, Vás, se srdcem prázdným.
Daruj..
Daruj úsměv, který potěší.
Daruj slovo, který utěší.
Daruj slzy, které nevyschnou.
Daruj ruce, který nestárnou.
Daruj sebe a získáš mnohem víc,
daruj srdce a poznáš lásku.
Nemusíš znát jména všech krasavic,
a přesto získáš to největší krásku.
Jen tak krátce..
Nechci žádný modrý z nebe,
nechci žádný dary moře,
nechci žádnej zlatej důl..
Stačí mi úsměv, kterej bude Tvůj.
Jenom tak krátce chci Ti říct,
protože málo je někdy mnohem víc,
že nechci žádný planý sliby,
jenom Tvoje láskyplný činy.
Pošeptej
Pošeptej mně, pošeptej
Polechtej mě, polechtej
Líbej, líbej ušní lalůček
A postup ještě o krůček
Moje kůže zrůžoví touhou
A pak za chvilku pouhou
Vjedou Ti ruce do mých vlasů
A já obejmu Tě kolem pasu
Kůže až touhou zrůžoví
Nikdo to na nás nepoví…
Zachvěju se jen tak jemně
Až uvidím Tvoje oči temné
Pošeptej mně, pošeptej
Polechtej mě, polechtej
Líbej mě a líbej …..
Hoď ten kámen
Chtěl bych být tím hastrmanem
co tam u vás hlídá most,
do vody když hodíš kámen
uvědomil bych si rázem
tvoji přítomnost
Objal bych tě kolem pasu
vlnkou s něhy blankytem
do vlasů ti vpletl řasu
vodních víl co značí krásu
Chladným vody dotykem
ustlal bych ti pod hladinou
Sem měsíc konev stříbra vlil
při bloumání nad krajinou
a kámen co pad sem tvoji vinou
ten bych něžně políbil...
Již dlouhý čas...
Už je to tolik let……tolik let…
Co lidi ruku v ruce…
Mezi růžemi se vodili…
Kdy při západu slunce…
Svá srdce spojili…
Už je to tolik let……tolik dlouhých let…
Když dva byli jeden
A okolo nich líbezná vůně
Ať byl červen nebo leden
zamilovaný nikdy nestůně
Už je to tolik let…tolik dlouhých věčných let…
Kdy s láskou….nikdy….nezahyne svět…
MILUJI TĚ
Dnešek byl nejkrásnější den,
Dal jsi mi něco co dosud nikdo,
Už vím jaké to je.
Znám ten pocit,
Když v bříšku cítíš motýlky,
Podlaha se houpá,
Tvé tělo se chvěje,
A láska k tobě stoupá.
Už se tě nebojím.
Miluji tě,
Teď to vím.
Avšak červík pochyb,
Zas ve mně nahlod pocit,
Že snad lžeš mi ?
Proto s tebou mluvím míň,
Neptej se proč,
Sama to nevím.
Když jsem s tebou,
Věřím ti.
Když jsi takhle daleko,
Nevím co děláš,
S kým jsi.
Proto prosím odpusť mi….
Můj lék pro slzy Tve
Abych postavil hráze slzám tvým,
svázal ruce těm myšlenkám zlým,
píšu teď pro tebe pár řádků.
Jsi ta které vyznávám lásku,
ta za kterou bych i život dal v sazku,
jediná co strhla mi z očí tu pásku …
A já oslněn tvojí krásou,
jen naslouchajíce tvému hlásku,
chci probouzet se dál .
I když teď měsíc svítí pro každého zvlášť .
I když tak často jinde usínáš.
Já vím, že mé čekání stojí za to,
A že s každou minutou, prakticky vzato, jsme si blíž a blíž …
Danuško má nejdražší ! =)
Pohádka
Můžu ti dnes vyprávět pohádku?
Ale nebude o zatoulaném káčátku,
Zhluboka se nadechni a zavři oči,
V tu noc vyzvedl mě sám pan kočí,
Přes duhu za princem svezl mě tiše,
A on mi na rty tak z blízka dýše,
Z vteřiny věčnost pohltila tmu,
Vše uběhlo jak v nejkrásnějším snu,
Ale kdyby jen princezna věděla,
Že naposledy mu na koleni seděla,
A jak každý den končí černou nocí,
Tak mé srdce je uvězněno v jeho moci…
Nemůžu bez Tebe žít...
Chybí mi Tvůj pohled,
neberu už na nikoho ohled.
Je mi jedno co kdo cítí,
já chci za svým cílem jíti.
Můj cíl jsi Ty, miláčku,
už stýská se mi po Tvém čumáčku.
Neviděla jsem Tě už celé 3 dny,
jenom o Tobě zdají se mi sny.
Kamkoliv se kouknu, vidím Tebe,
v pátek nad námi bylo jasné nebe.
Byli jsme spolu a Ty jsi mě objímal,
chci vědět, jestli jsi už na mě vzpomínal.
Myslím, že spíš jsi zapoměl,
co kdyby Ti mě někdo připoměl?
For You
Koukám na fotky a vzpomínám,
vím, že hlavně Tebe v srdci mám.
Na Tebe myslím v noci i ráno,
teď už by bylo naší lásce přáno.
Jsou věci, které se změnili
a jsou lidé, kteří zradili.
Teď je to jedno, já chci Tebe,
ten pocit, že jsem bez Tebe, mě zebe.
Toužím...
(Toužím) Po dotyku-
Něžně se mě dotkni!
Chybí mi Tvé ruce,
mé tělo po nich teskní.
(Toužím) Po polibku-
Něžně i vášnivě mě líbej!
Spojíme naše rty, pojď,
se mnou do výšin létej.
(Toužím) Po pohledu-
Tak otevři svá očka!
Do Tvé duše se budu dívat,
při tom příst budu jak kočka.
(Toužím) Po hlase-
Tak mi něco pověz!
Slova s úst nech plynout,
málomluvnost na hřebíček pověš.
(Toužím) Po objetí-
Přitiskni mě k sobě!
Budu se k Tobě tulit
v každé roční době.
(Toužím) Po Tobě-
Po blízkosti těla i ducha,
být s Tebou - to je má největší touha!
Slova :)
Tvoje slova jsou tak nežna
Přitom u tebe sou běžná
Na tu báseň chci ti říct
Ze miluji tě čím dal víc
Jsi
Jsi.
A to pro mě znamená strašně moc.
Jsi krásná a tajemná jako Svatojánská noc.
Jsi jako růže - kvetoucí na zmrzlém sněhu.
Jsi ta, co lidem rozdává lásku a něhu!
Jsi. A to pro mě znamená víc než moc...
Hra s nulovým součtem
Potkala jeho, on potkal jí
Vyprávěl pohádku, že zůstane s ní
Polibky kradla, dokud byl čas
Listopad v srdci, listopad v nás
Dávám a beru, rozdávám sebe
Nečekám nazpět nic víc než tebe
Hraju si s tebou, život je hra,
Proč má ti slíbit, že bude jen tvá
Cítím to pnutí, hruď se mi svírá
A země chladne, pokrytá, bílá.
Stmívá se v srdci, hořím a padám
Propast se otvírá, já do ní vkládám
Své srdce zmlácené, bolavé, nahé
Hraješ si se mnou, otvíráš dlaně
Já dám Ti je na ně
Krásná chvilka
Na tváři mě šimrá tvůj vlas
ten krásný pocit chci zažít zas
pak cítit teplo tvého objetí
v těch chvílích cítím tolik dojetí
dojetí z té velké krásy
co dává mi síla tvé lásky
to nevyměnil bych ani za x korun
musel bych mít totiž divný rozum
vyměnit tu krásu za trochu peněz
radši bych aby na mých rukou byla tíha želez
Proč?
Zase jsme tě viděla, zlatíčko,
nedostala jsem od tebe ani pusu na líčko
Ale za to bylo mi s tebou krásně,
tvůj hlas něco naznačoval ale nejasně.
Tvůj úsměv bych nevyměnila za nic,
ale škoda, že nestalo se něco víc.
Byl jsi tak sladký jak jsi spal,
co kdyby jsme se ve vztahu posunuli dál?
Ty doteky, obejmutí a pohlazení,
nebyly vůbec k zahození.
Stačilo, aby na mě ses podíval
a můj vnitřní hlas mi napovídal.
Chtěla jsem tě chytit a líbat,
a taky bych si přála častěji tě vídat.
Co kdybys mi napsal: MÁM TĚ RÁD,
a mohl bys dodat, pro ostatní budu jen kamarád!
Čekám a pořád marně,
nedoufám, že by to dopadlo zdárně.
Momentka (třetí)
Pramínky prstů ze studánek dlaní
zalily mé tělo řekou milování.
Prosáklou kůží hlazené srdce
oblázek sevřený tvým ruku v ruce.
Ty
Kapičku po kapce, chtěl bych ti všechnu svou lásku dát,
chci tě mít u sebe, být s tebou napořád.
S myšlenkou na tebe hned krásnější je den,
držet tě za ruku, toť nejhezčí můj sen.
Koukat ti do očí moc bych si teď přál,
aby i pohled tvůj mou dušičku hřál.
Oči
Spatřil sem břehy tvých očí
Musel jsem plout dál
Vítr tvých myšlenek
Rozdmýchal můj žár
Topím se v hnědých mořích
očí tvých
Dotknout se hvězd
jako tvých očí
Větrem unášen
k vám-Paní osudu
Uhaste žal
Mladých myslí
Topím se v hnědých mořích
očí tvých
Sevřen v plamenech
Naříkajících duší
Prohrávat s osudem
Důvěřivých srdcí
Dám ti lásku
Která ti přísluší
Topím se v hnědých mořích
očí tvých!
Slůvka
pošeptám ti slůvka
pošeptám ti věty
pošeptám ti báseň
kde láska spojí světy
Podívám se do očí
ten pohled víc ti řekne
pohladím tě po tváři
ten sen se zdál moc pěkně
neutíkej
Sním
Sním o lásce,
sním o ní denně.
Jak o balónku na provázce,
co letí výtat nebe.
Sním ráno,odpoledne i večer,
svůj sen si vybojuju,
jako bojovník s mečem.
...Proč?protože miluju.....
Miluju a chtěl bych být milován,
lásce ale neporučim,
na to jsem malý pán!
...i přesto snim a doufám...
Sním o tom,že poletím do nebe,
kde každý každého miluje,
kde si Amor srdce na své šípy maluje
a kde nikdy nekončí naděje!
Sním,protože snem člověk žije,
sním,protože černé není bílé.
Sním o slunci,nebi plném hvězd,
snil sem včera a snim i dnes!
...sním o Tobě,jako ,,kychot´´ o řádu ritíře,
sním,až je to k nevíře...
svému příteli
Když mě smutek tíží
a oči se mi klíží.
Když mám špatnou náladu
a nikdo nemůže mi dát radu
Pak básničky si vymýšlím
a nad vším hrozně přemýšlím.
Pak většinou i slzy tečou
a minuty se pomalu vlečou.
Tyto dny však jsou jen krásné
a já mám se mám
venku je tak zvláštně jasně
díky zlato,že tě znám :)
Píšu přesto básně dál
ty jsi moje inspirace,
ty mé zlato jsi můj král
s tebou jde mi vše i práce.
Díky mě už nejsi sám
a já nejsem sama.
Já tě lásko ráda mám
jak jen může dáma.
Bez tebe by to už nešlo
lidská havěť pravdu nemá
doufám jen že ji to přešlo
pravda ta je vážně cenná.
Klepy mohou ublížit
poslouchej jen kamarády
v klidu budem dále žít
a budem mít se stále rádi.
Hřích
Je to snad velký hřích ?
Vrátit to milování zpátky.
Byl by snad velký hřích ?
Slyšet zvuk letící zátky.
Vnímat náš tlumený smích
Jako posedlá se na Tebe dívám.
Z úst do úst si dáváme pít.
Celé tělo Ti vzrušeně líbám.
Chtěla bych Tě blízko mít.
Vrátit to vzrušení zpátky.
Byl by to snad hřích ?
Dali jsme těla do oprátky.
Viděli touhu v očích svých.
Cítím doteky Tvých nedočkavých dlaní.
Myšlenku máš tak divoce smělou.
Nemohu napětím pohnout se ani.
Ta touha pomalu proniká mě celou.
Vrátit tu posedlost zpátky.
Cítit Tvé ruce na prsou mých.
Vstoupit stehny jak otevřenými vrátky.
Byl by to snad velký hřích ?
Nechci
Já nechci zapomenout, však nechci dál vzpomínat
už nechci být s ní, nechci sám usínat
nechci tu brečet, nechci se radovat
nechci bejt sám, nechci dál milovat
Nechci ji ztratit, nechci ji mít
nechci umřít, však nechci dál žít
nechci ať láska pálí, nechci ať srdce zebe
nechci nic víc, chci má lásko jenom Tebe
Růže
Voní růže,
pod nohou větev praská.
Dospívám v muže?
Co bude dál,to je otázka.
Dospívám v muže
a přitom jsem mlád.
Nesu ti růže,
s přáníčkem že mám tě rád.
Nesu ti růže ručně trhané,
trhané na paloučku.
Růže krásně voňavé,
co povím ti si šeptám potichoučku.
Měsíc a hvězdy svítí mi na cestu,
cesta za mnou je již dlouhá.
Jdu si pro svou nevěstu,
k tobě zbývá hodinka pouhá.
Ťuk,ťuk zlatíčko,
jsem za tvým okýnkem.
Asi mne neslyšíš má holčičko,
proto ti házím do okna kamínkem.
Pojď za mnou,ať mohu ti dát růže,
pojď,ať mohu ti přáti.
Chtěl bych zase cítit,jak voní tvá kůže,
já vím,že jsme mládi.
Ale mým citům věřím
a věřím také tobě.
Jen tobě tvé starosti svěřím,
zůstaneme spolu,dokud jeden neskončí v hrobě
napsal/a: majinka1991 09:56 | Link
