Jak jsem Ti o něm povídala

Život námořníka je těžký, poněvadž většina přemýšlení skončí u e-mociálního zvracení, nebo erekce v kapse. Nicméně okolnosti (jo ho ho) mne opět dohnaly do té laciné nálevny, letadla. Nemám tak moc prostoru, kde bych vykonával svou běžnou potřebu. A opět jsem se stal tvorem, oním cosi zvířecích pudů, co koná (tu potřebu), v cirkusovém drilu, do kouta. Ach! Tady.

Nedávná stylistika do kavárenského aktivisty mne donutila vystavit přeskládanej ukazovaček doprostřed ruky levným Sovětským Aeroliniím /pizdec/. Myslím, že to krásně zapadá do #tvrdých sankcí, které začala zavádět EU za ten závěrečný ceremoniál na #Krym-chi 2014™. A já si tak musel o hodně přivstat, resp. vůbec nespat, abych demonstroval svůj ho ho hodně žoviální charakter. Do jisté míry příznačně s Air France. Jo, protože takhle země v tom #umí chodit.

Vše ale není černobílé, byť v Paříži je negrů dost. Dá se zde potkat i pestrobarevnější Aura osobnosti… eh… vážně jsem tak takový rasista (v komentářích prosím oznámkujte na stupnici: B-R-O-W-N, včetně)???

Já potkal Marcuse Halbleblabla, nebo tak nějak, na první pohled sice nula, kterou si lze s kdekým splést. Což se stalo i mně. Protože v davu vypadá trošku jako Ošklivej Ošklivej Kout /uraženej Romeo #MIMO, co zatím čeká na výsledky od doktora/. Ale upřímně, jediný co na něm bylo černého, bylo svědomí

Marcus je další #yuppie dislokovanej v asii. Celou dobu do mě tlačil nějaký ekonomický #kecy a gesta rukou. Vidíc v mé tváři vzrušení… Chtělo se mi chcát. Těch (laciných) piv jsem měl moc a jediný ´smooth´ (na etiketě, údajně v chuti) bylo v jeho vyprazdňování.

Vlastně… pamatujete na film Inception? V tom letadle totiž ještě sedíme (místo dramatizujícího tónu polknutí si představte spláchnutí podtlakového záchodu)! Entropie vyjádřena mými koláči v podpaždí(iiih) exponenciálně narůstá (a naopak má baterie… ale nakonec i ta lidská usíná v průvanu nového Počátku: Kyvadla (čtyř ročních období), aka #teaser k novému cyklu.

JOLLY BOB

Autor mar.io v 00:47 | Permalink | Komentáře

Tak narovinu! Najít formu, jak vám podat svůj Vánočník MIMO, mi dává zase docela zabrat. Říkám si, že určitou formou autismu tu už netrpím pouze já sám (s vámi ale jásám), protože tolik morálního patosu a podprahového sdělení… Kdo to kdy žral? Kam zmizel obyčejný bramborový salát? A co na to Jan Tleskač??

Hlavně jsem si #uvědomil zásadní věc. Panenko Maria??! Vždyť i já jednou budu otec, mírotvorce a tajemný kulisák pimprlového divadla /jo ho ho/. A proto bych tu rád otevřel jakousi předmanželskou smlouvu, eugenického charakteru. Nebo jinak. Je tu někdo, kdo mi zaručí, že u mého dítěte nebude v pubescentním věku hrát hlavní roli *černý knírek?*

Prosím použijte kolonku ´komentáře´ - ozveme se Vám! Pokud se tak nestane do 3 týdnů od zveřejnění… prosím, předejte (a tlumočte) mou výzvu nejbližší romské osadě. Pak #to vždy můžu zahrát na rasovou nesnášenlivost. Protože tohle je jasná diskriminace!

Nuže, a teď dál. Vánočník jsem vyppplnil se svou Nemesis, s #Felis. Toho času laskavým kamarádčoftem. Čímž jsem, hodně hodně, oslím můstkem navázal na mé předchozí vánoční fenomény, tj. Nenávist (pardón) a Nablito (bez komentáře)… no a ta kočka blila, blila, poblila a blila (tj. doslova). A v mezičase mě ještě kousla, ta sviňe, #dvakrát. Až si říkám chudák severokorejský strejda #Čang Song-tchek, ten také málo tleskal, než ho za trest roztrhali psi.

Každopádně o mrtvých už jenom v dobrém, protože se Ježíšek letos pochlapil. Zřejmě si vzal k srdci Blue!ovo první MIMO, když o něm #mluvil, jako o ospalé díře. A já mám tak svou #první vrtačku – předpokládám, že dámy v prvních řadách právě omdlely (chro chro chro). Jop, teď jsem opravdový chlap! Dokonce mám zálusk i na výměnu problikávající zářivky. Ale Blue! řekl (©Nasrat!), že prej má v plánu tu uspořádat setkání anonymních epileptiků. Což zase chápu, odezva by mohla být velká.

A přiznám se, že by mohla být i větší než ta, kterou jsem letos zažil. Na Silvestra, Na party, Na privátu. Protože Na kluky nejsem. Ne, vážně! Ani na silvestra, když zadkem svírám ohňostroje. A naopak trpím lehkou dyshomotolerancí – podmíněnou svými spanilými jizdami po světě. Což nevěděl jeden bezejmenný účastník. Deratizátor, pod jehož gesci spadal celý severní region – krysy pod první řadou dam, právě omdlely. Jop, byl to supergay a nebyl tam sám. To jsem byl naopak já. Vlastně s přibývajícím časem i kaloriemi to #vypadalo, že se všichni v tom(to) horku a sledovaní času T-, našli.

S odstupem, gratulujeme!

Moje letošní heslo Vánoc: „Mír tuleňům,“ ovšem #není tím #dalším menšinově manifestujícím eufemismem, jak by se z výše popsaného mohlo zdát. Pravda je prozaičtější.

Šlo jen o #běžné vjemy z ulice a kontextu s rybí šupinkou pod talířem. No prostě, přišlo mi to stejně (#pokrytecky) dementní, jako ty TVC pro Unicef o dětech v omg Africe – „protože… červená znamená akutní podvýživu“

A tohle je můj Vánočník!

JOLLY BOB

Autor mar.io v 19:29 | Permalink | Komentáře

Jedna z vlastností tohoto blogísku by měla být mentální pestrost, která má ovšem svůj racionální základ, ve kterém se mi všichni autoři potkáváme a vnitřně mu snad i rozumíme.

Já se teď pokusím zamyslet a porozumět nad, pro mě, hezkým spojení „Sama sobě věrná,“ které tu vidím v našem redakčním indexu pod *megustou (cool face). A s dovětkem bych ho rád poprosil, aby se tu objevoval častěji se svým kulturním pohledem.

Jak už je u mne zvykem, či aspoň bývalo, rád bych tu aplikoval jednu z (pseudo)rovin, které je možno vnímat. Dnes tu (pseudo)psychologicko-sociální.  Kde zkusím zaměřit: Kdo je dnešní jedinec, Kam patří a Benefity takové (co-)existence, jsou li nějaké.

Dnešní jedinec se chápe jako tzv. #openminded #yolo. Prostor mu pro to dává faktor neustálého pokroku – inovací, kde dokážeme #suspendovat jednotlivé obecně přijímané major-trendy chování. Těmto jevům vždy pomáhal přesah medií, skrz které se šíří. Ekonomie pak podobné vlivy #popisuje jako nepřirozenost v rozhodování. Snažíme se je číst a hledat optima. Ztrácíme sebe sama a nahrazujeme se inverzním pohledem společnosti. Taková forma pak vytváří své publikum, nikoliv už obsah. „M. Mcluhan - Medium je sdělení!“

Ve věku dávných mytologií byli jedinci oslavováni cestou one2one, nebo one2many. Ale dnes jsme se (přirozenou migrací) dostali do vod Nových medií a self-makingu – Internet (many2many)… Výmluvnost podobných řešení pak přináší jinak #nereálná optima.

Dnešní jedinec patří pod svůj mediální obraz, pod své publikum. A sounáležitost se skupinou je vedena podobným měřítkem. Jsme si navzájem Ikonami, čímž se snažíme jeden druhému podobat – tj. jinak znázorněný paradox. A pro změnu, gastronomie toto pojmenovává, Kaše.

Taková skupina, pak nemá sílu ke tření, je homogenní a sebe samu #kritikou neurazí. Což je hlavní a jediná výhoda saturovaného Jedince. Je přímo zavalen svou Jedinečností.

„Sama sobě věrná,“ by tak mohla být pouhá myšlenka, brát věci s nadhledem. S jistou zralostí. Protože tak bychom se mohli stát nesmrtelnými i v reálném světě, a nejenom v té digitální kašovité šmouze. Čest výjimkám. Aspoň takový je můj dojem.

mar.tex

Autor mar.io v 21:00 | Permalink | Komentáře

S takovými tématy se nepřichází jen tak. Ani lehce. Jde o určitý druh vysvobození , návratem ke kořenům. Hledáním sebe. Jde o vzpomínky, kterymi si procházíme. Jde o tu trpkost, radost, nevinnost. Jde to od srdce, a znovu do života

Jde i o mně

*megusta (true face)

Autor mar.io v 21:08 | Permalink | Komentáře

Jenom úvodem. Při poslední poradě se pan majitel zasazoval o vznik jakéhosi inovačního inkubátoru – po vzoru všech důležitých center (ho ho ho). Dobře. Moje předpoklady. Hodně jsem cestoval, byl jsem v každé prdeli. Dovolím si tak tvrdit, že vím, odkud vítr fouká.

Po mém návratu do #ospalé díry jsem byl překvapen. Český trh se pomalu #snaží o transkódování pomocí QR čteček. Třeba pražský dopravní podnik si myslí, že někdo jako je Blue! (© Nasrat!) – průřez společnosti, je celej říčnej použít svůj telefon, když si jakože jednu vteřinu zasouvá #lístek pro označení. A přitom… marketingové studie mluví o třech a čeští šovinisté, dokonce o pěti vteřinách, po kterých přichází k uspokojení .

A v tento moment to na mne dýchlo (uf!). #QR kód je dnes digitální forma jinak pseudoastrálních tetování. Každý si myslí, že na to přišel. Tak proč to rovnou nespojit i s tím analogovým?

Částečně mě k tomuto nápadu přivedl můj vzor aplikované vědy. Pornoprůmysl. Nebýt jeho, nevíme co je internet, nevíme co s penězi, nemáme své sociální vazby, nelížeme si anál… mmm, anákonec… a na konec snad jen dodejme. Mezi lidmi a technologiemi musí být vždy oslí můstek v podobě intuitivnosti. Ne nadarmo Bible nepřímo vysvětluje náš kreténismus, Adamovým incestem s Evou.

Dalším lokálním trendem je product placement se šéfkuchařem. Já poprosil, jakjinak, #Jirku Babicu, aby nám dnes připravil Linguini s lanýži (…), to totiž nemáme. Co #máme, je telefon v ruce při nějaké fázi sexu, kterým /mimojiné/ nahráváme… i ty všemožné tetování analogových jednorožců, co blejou duhu – tam všude kolem, žejo.

Tomu nechť je konec! Teď je tu (nové) QR-Tetování #Orson Welles ™. Jedná se o vizuálně sjednocenou formu, ale s vysokokontrastním potenciálem. Může sloužit jako Tutoriál, když šukáte za prachy (teda pardón). Svůj web propojíte s QR tetováním, zakóduje akupresurní body, po jejichž načtení (multimedií samozřejmě) a stimulací partnerem, se Vám v hlavě vybaví nákup a vy zjistíte, kde a jestli vůbec máte v ledničce #máslo.

Ó ano, i takto může chutnat realita. Ostatně, možnosti jsou neomezené – vždyť už to znáte, stačí jen použít vaší chuť… pro věc.

JOLLY BOB

__________________________________________________

Disclaimer: jakákoliv konfrontace s reálnými lidmi, nebo se zatoulanými psy, je čistě náhodná

Autor mar.io v 03:16 | Permalink | Komentáře

Když už jsme tedy u toho (fakticky nejsme – ale i amatérský spisovatel by měl mít fantazii), pokusím se o retrospektivu přelomu roku z krasohledu made in china. Cítím se nějak výjimečně, proto bych chtěl prve poděkovat akademii – škole života, i rodině… převážně mé sestře, která mě několikrát vyklopila z kočárku. Dost věci tak zapomínám. Nebo to je vodou? Přijde mi, že poslední dobou spoustu lidí zapomíná (…). Nuže, k tomu svátečnímu luxusu. Dovolím si jisté věci dementně zkreslovat. Ale národ sobě, mí Češi mi rozumí!

V Říši středu je všechno tak nějak obráceně. Nebo také úplně jinak. Blbě. Takže jestli se „v naší“ kultuře o vánocích narodil ježíšek… v „čínské kultuře“ naopak chcípnul pes. Ale s tím se tak nějak počítalo. Důležitý je ten překlad do strojové řeči, jak s tím pracovat. Universální binární zápis by měl samozřejmě obsahovat více jedniček, než nul, kdy:  1 = cizinec;  11 = já sám, jásám; 0 = číňan; 00 = opilej číňan. Jinak na mezinárodní společnosti je hlavni deviza ta importovaná přetvářka. Ano, vařil jsem. Ano, vánoční tabuli. A ano, sežrali mi to – doslova. Jen to echt vánoční červené zelí na víně asi v tom dalším a dalším, dalším z dalších vín, ne všem zase tak sedlo. Stává se z toho už pomalu tradice. Kolem outsourcovaných vánoc dostávám od cizích #nablito. Nevím, je toto karma?

Každopádně ze zákonů dynamiky vyplývaly jasné předpoklady, proč se těšit i na oslavu silvestra. Paralelně s tím ovšem do hry vstupují i jiné zákony, jejímiž hlavním jmenovatelem je tzv. kurvítko. Vyprávění  #O Silvestru tak z důvodu fekální plytkosti vynechám. To si naopak schovám pro místní. U nich je s podivem, jak otevřeně mluví o biologickém vylučování. Dokonce mám dojem, že si teď v mé přítomnosti, dáma promine, někdo prdnul. Naopak se chci v melancholii vrátit k tomu krásnějšímu. Se svým importovaným egem tu už po takové době bývám občas naměkko - jak tu hniju. O to víc mě potěšil novoroční koncert s pražskými filharmoniky. Potřeboval jsem si tak podvědomě připomenout, že i větší těleso může vystupovat v harmonii. Což se povedlo a já byl (dojemně) unesen. Zatím nejvíce, co jsem v #kulturním stánku budoucnosti zažil.

City tak zapracovaly a já bych tak chtěl do nového roku popřát místnímu lidu, aby díky jejich rozrůstajícímu se kosmického programu, přiletělo něco, co by je taky (do jednoho) uneslo

JOLLY BOB

Autor mar.io v 13:31 | Permalink | Komentáře

"Svým způsobem," na jednom novinovém serveru, figuruje Téma - viz  #původní docu soap.  Líčící situaci z jiného světa. Jde (údajně) o šikanu úřadů, dost možná na politickou objednávku. To vše v zemi, kterou stačí pojmenovat jako "ta z Východu." To abychom odtušili, jakože, realistický obraz situace.

Jenže…, běžně v takových případech očekáváme informační nahotu, kde se věci ukážou natvrdo a do hloubky. To voyerské Fuj. Ale autorkou reportáží je žena. Proto vzniklo jen něco jako soft-porno, dost možná zaměřené pouze na ženy. Má to příběh. Uhlazený trapas! Který pomalu končí dnes, "svým způsobem" happeningem pro nás muže. Aspoň tak hlavní aktérka, ve své nouzi nad zamítavým stanoviskem o politický azyl - v Česku, "svým způsobem" #ukázala prsy.

Ta citová verze příběhu: odhaluje krásnou ženu, cizinku, situovanou milující matku od rodiny, (momentálně bezpohlavní) pornoherečku, azylantku. Ta je ve své despotické zemi stíhána za šíření pornografie. Dost možná i exemplárně, od budoucí politické stálice.
Proto krásná žena, cizinka, matka, (pornoherečka)..., no prostě (porno)máma, prchá k nám, do (porno)Česka. Snažíc se zde dobrat svých lidských práv a chránit svou rodinu.

Ta absurdní verze příběhu: mi připomíná mnohé virální pokusy, pokrytecky mapující vzdálené situace, o které se jinak nezajímáme… Samotné by nás nenapadli. Stejně, jako bychom si nevymysleli naši (porno)mámu, (kokot)tátu a jejich rukojmí v podobě (smůla)dětí.

Jestli v tomto Tématu má stát něco za pozornost, bude to jistě #sladká náhoda, kde se setkaly dvě aktérky, tvořící zlatý kříž, mezi erotickou gonzo produkci a #gonzo žurnalismem. V obou případech se nedá hovořit o jakési objektivitě, či pojetí širších souvislosti. Jsou tu jen od toho, aby nás vzrušili na židli.

Proto je tam úplně minimalizován psychologicky profil papa Hagena – (kokot)táty, který mi k pochopení celé věci, přijde naprosto zásadní. Také se ignoruje ukrajinský právní řád ve vztahu k pornografii a kruciálním způsobem se intuitivně snaží interpretovat našimi zákony, které pornografii „svým způsobem,“ oproti Ukrajině, #tolerují.

„Svým způsobem“ se zde pouze stáváme svědky další herecké licence paní Hagenové. A jak už to tak bývá v podobném (porno)žánru, dost se zde přehrává. Kupříkladu ten pokus mluvit z patra zaměňujíc naší liberální povahu, za automat pozitivní diskriminace.  Jakožto pokus o zpolitizování kauzy, která byla už v počátku na hraně zákona. Snad jen ta reklama naší #zahraniční politiky, je roztomilá.

Z mého pohledu nezbývá než souhlasit se zamítavým posudkem z odboru ministerstva vnitra, který by se dal ve smyslu k paní Hagenove interpretovat jako „FUCK OFF,“ což beru jako legitimní autoritu mého jinak nevybíravého #razítka.

Jen ještě poslední dovětek. To kvazi téma mělo samozřejmě „svým způsobem“ další trpké vyústění. Ozvala se církev (…). Čímž samozřejmě nechci říkat, že (sorry)děti mají pružné koutky, ale ministrantský potencionál tam určitě je – už z toho rodokmenu.

Až si tak říkám, jestli by nebylo lepší těm dětem říct, že Ježíšek neexistuje, když jejich (porno)máma bude hnít v krimu. Aspoň od toho děcáku nebudou tolik očekávat. Na druhou stranu, stále lepší, než se v kostele na vlastní kůži přesvědčit, že není ani Bůh (…).

S láskou

Blue!

Autor mar.io v 21:34 | Permalink | Komentáře

Můj kamarád JOLLY BOB se ve vší tichosti opět vrátil do Země středu. A já se hodem mincí rozhodl, že jej na nějaký čas přijedu navštívit – no huraaaá, křičeno o stejně notě, jako nedávno truchlící severokorejský lid. Je v tom totiž jistá patologie z minulých zkušeností, ať už se jedná o dopravní zácpy, tedy, zde pravý opak těch střevních, poťouchlá urbanizace, neefektivní socializace a zduřelá byrokracie, plus to dobré – v podobě statistické odchylky

VIZA. Mein Gott!! Zdejší municipality jsou si samozřejmě vědomy nutnosti kolorovat tuto zdejší sebranku zahraničním potěrem (těší mě). Ale tam v hlouby to v nich otevírá behaviorální komplex, latinsky též nazývaný „NIS PEN NIS,“ kterým uměle natahují šňůru čekajících, v podobě duplikujících se administrativních koleček.

BANKA. Prokletí deštných pralesů!! Snad nikdy v životě jsem neviděl tolik kopií kopií, které bylo zapotřebí pro směnu 3 kusů bankovek. Nemluvě, že k ověření počtu bylo nezbytné, chronologicky: 3x kontrola v ruce, 2x strojově, 1x prostorový chichot z okolních přepážek (+ jakože kontrované pomrkávání z mé strany, ho ho ho), 1x finální kontrola v ruce, že člověk zblblý televarietní zábavou přestává dýchat v očekávání návštěvy ředitele ústavu s dramatickým výstupem.

SLOVNÍ ZÁSOBA. Dle mého je sofistikovanost vyjadřování čínského plemene postavena na podobném schématu jako novodobé americké rapové písničky. Tedy neustálé opakování foneticky dobře znějících nesmyslů, důrazné gestikulace negací (kdy jako zbraň vystupuje ´nechutnost´) a pak slova, které v sobě nesou nějaký tlumočící význam – ty jsem částečně rozkódoval, abych se s nimi pochlubil.

„ba ha-ha-hm ha“ – nejsem si jistý, ale udělám to (úplně špatně)

„lálá“ – (rozeplý) poklopec

„méo“ – nejfrekventovanější slovo vůbec, znamená ´ne,´ s odkazem na blbec

A zlatá formulka: „weeeeeeei“ – toto slovo je hlavní komunikační kanál, klíč, a obstojíte s ním v jakékoliv úvodní situaci od objednání si jídla až k vášnivému telefonnímu omylu (pak doporučují pokračovat vzestupně podle mého výkladového slovníku). Nemluvě o tom, že jedinci, kteří přejdou na Temnou stranu síly, mohou s tímto zaklínadlem uprostřed ulice způsobit hotové ochromení života. Doprava ustane, začnou padat letadla a všichni v jeden moment Vás začnou vyhledávat pohledem: (@_@).

Můj dnešní štempl „© Nasrat!“ se mi bude udělovat těžko, protože si tu připadám jak na suché latríně, kde po čase dojde pouze k mechanickému zlepšení, namísto toho tolik očekávaného logického posunu. Tak snad jen menší eufemismus… Velmoc?? Běžte si dělat prdel z někoho jiného, tečka!

S láskou

Blue!

Autor mar.io v 18:01 | Permalink | Komentáře

Rád bych udělal poslední, formální, tečku za kouzelnou výpravou ztracenou v překladu, byť do budoucna uvažují o jakémsi prequelu, který by všechen totok postavil do správného světla komixového superhrdiny (bez urážky, vy tam vzadu) a znovu volně navázal na tu předchozí, tu úplně z_cesty.  Částečně jde i o mou mentální přípravu, když už nic jiného, na ty nadcházející subkulturnosti, ach, jak neobyčejné, Země středu – z režie teď přichází pokyn na trendy prolínačku hvězdou k nějaké dvojsmyslné boratovské hlášce… jenže… jenže, od producentů Velkého bratra mám opět BAN na u:tubíčko. Takže trapná pauza

3…

2…

(2…)

(2…)

1…

Aaaaaaaaaaahahhahahahahha, tečka!

Nějaká bilance je v tomto ohledu bezpředmětná. Náhradou poskytuji své pocity formou václavovských zápisků (…), pár minut před odletem.

Tak třeba, palubní lístek: „Vzduchem je cítit komorní smyčcová sonáta, zřejmě devátá, má poslední!“

Papírový obal od slaného zobání: „Opodál se cpou číňani horkými nudlemi a celé tomuto povyku velí cosi, oblečené do spacáku s ikonickým nápisem  F E T I S H  přes celé záda a stepujícího do rytmu chorálového mlaskaní, ve vy(b)lité polívce… tak, že by lyrický refrén od michala davida zněl:  blem-blem-blem!“

A namátkou poslední, ale z mého pohledu nejlepší mám v papírovém kapesníčku, ve kterém ukrývám zamáčklou slzu.

JOLLY BOB

Autor mar.io v 17:56 | Permalink | Komentáře

www.ceskytucnak.cz

Protože je to nová, lepší, zinscenovaná zábava s korunovaným příslibem nových uměleckých nadějí a hlavně pod brilantním spoluautorstvím a režií Vojty Kotka.

A i přes to, že blázen nemá z litery zákona možnost býti fanouškem, jsem ochoten toto risknout a počkat si na další setkání.

Byl jsem naprosto unešen z té zdánlivě neopracované surovosti, protože z omleté společenské události v přímém přenosu dělá předpřipravené umění formou divácké show:

*megusta (cool face)

Autor mar.io v 17:02 | Permalink | Komentáře

Byla přede mne postavena nová impossibru výzva. Sehnat si vánoční stromeček. Proto přišlo na řadu über chlapské odvozovaní možností:

mám kolo, mám k němu vztah a říkám mu „Lo“ >>> to ale není pravá holka, holky se vozí v transformers autech >>> když chci transformers auto, musím mu dopřát tunning >>> tunning znamená koupit motorový olej a vůni do auta >>> fixed! <<< koupil jsem si aroma (green) stromeček v jedné z mnoha dostupných večerek.

Vhodná instalace a identifikace prostoru tedy mohla začít. Zbyla mi krabice od (ale-i-jo, dala se) pizzy a cca o metr a půl dál, na druhém konci mého bytu, se usmívaly nepoužité jednorázové hůlky (které jsem nejspíš dostal k pizze). Měl jsem tedy krabicový piedestal a v hlavě se mi rýsoval nápad konstrukce pro upevnění stromečku.

Nakonec převážila varianta vytvořit závěsný systém formou šibenice, kam bych pouze zavěsil aroma (green) vánočního stromečku. Šibenice proto, že spolu s pohupujícím stromečkem a na teplo reagujícím aroma (green) se dá lépe tušit onen, či jiný duch Vánoc.

Jako vhodný prostor jsem si v početné ozvěně mého malého bytu a s převahou na první pokus, odhlasoval umístit stojan se stromečkem ven z bytu. Doteď se skláním nad genialitou tohoto nápadu.

Nejenom, že na společné chodbě máme transformers pračky, ke kterým jsem se vyznal ze své nenávisti už minule, ale máme tam i jakože odkládací nábytek, na němž odpočívá akvárium se želvou (zřejmě si jich někdo koupil víc… a taky nechutnaly) a rybičkami – nejsem ortodoxní uctívač tradic, abych musel na Vánoce něco zmrzačit a zabít, tak jsem pouze nasypal do akvária trochu strouhanky a zbytek vajíčka (co kdyby). Beztak je, prej, máme krmit a pečlivě to zaznamenávat křížky na přiloženém papíře – takovej místní community building. Vlastně, do té doby, než jsem se to dozvěděl, jsem se v piškvorkách poměrně razantně zlepšil (…).

Každopádně takhle mám konečně šanci dostat nějaký dárek. A to je možná největší obchod, kterému se mi v zemi karaoke dostane. Pochybuji totiž, že bych si já, duchem i bohem prostý jedinec, něco takového sám legitimní cestou opatřoval. No ale samozřejmě, co bych to byl za superhrdinu spongeBOBA, kdybych tomu pokakanému štěstíčku nešel naproti.

Dal jsem si věci do pračky a čekám, až mi někdo vypere. Ta ujetá práškoprací sranda z minula u mých dveří tu totiž zastavila celé hospodářství s čistě vypadajícím prádlem. TRAPAS! Ještě, že jsem zjevem tajemný cizinec… sakra! Měl jsem si tam pod stromeček napsat o kouzelnickou sadu  >>> double press <<<

JOLLY BOB

Autor mar.io v 17:41 | Permalink | Komentáře

Tuhle jsem měl před sebou další z řady běžných večerů, kdy jsem se chtěl učit počítat karty na naked poker a v mezičase si honit i ego na internetu, prostě klasika v podání komixového superhrdiny v utajení (prý vypadám jak SpongeBob – greeeat success ) Když tu náhle jsem začal nenávidět svůj zvonek u dveří, který mermomocí chtěl, abych šel okusit další z mnoha nepoznaného.

Zde je v krátkosti seznam: jet dvojitou prodlouženou jízdu metrem (10/10);  hledat cestu (10/10); stát v hloučku a pozorovat dramatickou pantomimu s názvem „yellow-stone(d) national park“ (10/10); přijít do restaurace – jíst želvu (2/10), bránit se vypít její krev (9/10); vzdorovat vařícímu saké (0/10); spálit si jazyk a nechat si říkat pussy pussy (10/10); odmítnout, ale znale pokynout k ochutnávce ryby fugu (6/10); pivo zadarmo (TOP); vyprávět o Naganu s Olympik-o Góldo Tcheko Hockey-o Team-u (2/10) a pak nějaké mé dovednosti v praxi (7/10).

Odcházel jsem tedy s poměrně jednoznačně vysokým ratingem. Proto jsme si ho museli jít otestovat do nějakého echt pajzlu. No a podařilo se. Voni jsou totiž pajzly, typu nuselského nonstopu (praha neasi), v zemi anime strašně coooool, bro.

Takže jsem jel hodně v etanolových kaloriích, abych si to přikrášlil a urychlil, proto použiju další seznam v krátkosti: cool face (0/10); smile face (10/10); hudba (wtf/10), nabourávání pantomimi s yellow-stonama (10/10); double smile face (7/10); šahání mi do kapes pro prachy – cože? – „© Nasrat!“ (10/10); cool face (1/10); hudba (8/10); double smile face (8/10); alkohol (17/20), jednostranný požadavek na ranní (eh!) polévku ramen (2/10);  cesta taxikem (10/20); ožralá troska a pozvracené (mnou zapůjčené) triko v mém bytě (EPIC FAIL); svědomí (0/10); důmyslně výmluvná lež (TOP); eliminace yellow-stone(d) duck face z bytu (9/10);  pomsta teatrální yellow-stone(d) face (MASTER GRIND LEVEL)

Přes chodbu (cca 2m) máme transformers pračky (nesnáším praní)… a prací prášek (i tak nesnáším praní). No, ale to už neplatilo, když jsem si šel po ořezané regeneraci těla ala Patrick Bateman a narovnání obličeje (cool face 4/10), nakoupit… woopsy… někdo mi chtěl udělat takovou radost ze sněhu a různých nápisů v něm, až mi vysypal veškerá balení (mnou nesnášených) pracích prášků před dveře… juhuuu… a klouzalo to podobně, jako zimní námraza. mmmmmmmmmmmmmmmmm

No milé děti a tohle je jen začátek mých příprav na Vánoce (nesnáším Vánoce – nesnáším, když k nim navíc dostanu prací prášek)

JOLLY BOB

ps: mám tu nového kamaráda, říká si „*megusta (cool face),“ je pravděpodobné, že tu dostane nějakou rubriku – uvidíme, co na to pan majitel

Autor mar.io v 02:02 | Permalink | Komentáře

Bydlím v amerických zahradách, 80. Západní, 11. patro. Jmenuji se Patrick Bateman, je mi 27let. Vyznávám sebekázeň a zdravý styl. Stravuji se dietně, pěstuji krásu těla, mám režim.

Ráno bývá můj obličej mírně oteklý, aplikuji ledový zábal a hodinu cvičím… nalačno přirozeně. Sundám ledovou masku a nanáším hlubokočistící emulzi. Ve sprše používám aktivační zvláčňující gel. Pak emulze z medu a mandlí na tělo. A na obličej gelovou podkladovou bázi.

Po aplikaci bylinné kosmetické masky, kterou nechám 10 minut působit, praktikuji další body ranní kůry. Po holení zásadně používám tonikum, nejlépe ovšem bez alkoholu. Alkohol totiž vysuší pokožku a urychlí tvorbu vrásek. Následuje denní krém, dále oční krém proti vráskám a péči završím závěrečnou ochranou emulzí.

Jsem iluze jménem Patrick Bateman. Člověk jsem, abstraktní tvor. Já nejsem skutečnost, jsem ono cosi. Iluze vědomí. Možná si řeknete, že mám živý výraz, a když mi stisknete pravici, ucítíte lidskou ruku člověka a není vyloučené, že máte stejný životní styl jako já. Ale pozor, je tu háček. Jsem jen zdání, neexistuji.

Zrovna se potýkám s něčím, co se v kuloárech nazývá: „Pojďužspát.“ Trpím chronickou nespavostí a dnes mám takové malé výročí, tři dny spolu. I když to předtím bylo jen takové nevinné 14 denní koketování. Ovšem znáte to, párkrát se s ní vyspíte a jste v tom až po uši. A ač by se mohlo zdát, že tu hledám rozlučkovou kulhavou trpasličí striptérku s kopytem, kterou bych s tím vším nacpal do dortu se svíčkami, tak vás zklamu. Ostatně, nebude to první ani jediné zklamání. Ale musíte pochopit, že není o co stát.

Autor mar.io v 17:55 | Permalink | Komentáře

To máte písek, vápno, cement, cihly, tvárnice, překlady, krovy- ty tu teda ještě nemáme, latě, tašky, ten odpad, hřebíky, vruty, šrouby, dráty, to máte ty dvojlinky, trojlinky, okapy, plechy, elektroměr, pojistky, hromosvod, krabice pod vypínače, krabice odbočné... no, pojďme si raději říct narovinu, nehoupat! Ale nejdříve mi dovolte menší konspirační tezi. Tentokrát o té nepřekvapivě špatné ekonomické kondici západu a vysvětlení vtipu onoho cirkusového veletoče, zdánlivě pozpátku, na konceptuální pohled zástupu jaderných zdrojů v energetických mixech našich sousedů. Takový počin má totiž 2 rozměry chápání, byť v obou hrají podstatnou roli peníze.  

Tím první je strach… strach z tržních rizik. Mám-li totiž, v očích tabulek, natolik rizikovou položku, jakou se zdá být starý jaderný rektor a jeho průměrné zastoupení na trhu, jeho pojistné krytí musí jít s tímto faktem v přímé úměře a provozovatel takovéhoto zařízení bude muset promítnout tyto náklady do koncové ceny (šok pro ekonomiku ztracené dekády). To u staveb s „prošlou“ životností a opakovaného žádání o prodlužení provozních licencí zavání černou dírou. Jen pro ilustraci, pojistit něco jako rizika spojená s provozováním jaderného byznysu a jeho případné sanace si žádá hned několik subjektů v pojišťovacím poolů, což je poměrně výmluvné.

Ten druhý výklad by se dal brát dokonce jako útočný chvat. Ono je to už skoro pravidlo. V dobách růstu, kdekoliv kolem nás, vše směřuje k centralizaci (která postupně vyčerpává okolní zdroje). Nenásleduje tak nic jiného, než je inverzní křivka pádu a následná decentralizace, které můžeme být v tomto okamžiku svědky. Současný stav ekonomik není schopen absorbovat další náklady, ať už se bavíme o prvním bodu výkladu – neúměrného zdražení provozu, nebo opravdu masivním nákladům při realizaci nových jaderných bloků.

Dostáváme se tak k tomu hlavnímu, tj. stimulu. Díky případnému přechodu na decentralizovanější zdroje energie, formou fosilních paliv, či obnovitelných zdrojů, se v ekonomice začnou točit peníze (momentální zádrhel), jelikož stavby nových zdrojů jsou schopny přes několik na sobě nezávislých dodavatelů, přenést práci do regionů. Tedy okamžitá podpora rizikových skupin, ale zároveň lze tímto způsobem dosáhnou rychlejšímu uvedení jednotek do provozu kvůli jednodušším projektům. Ať se to tedy může zdát nesmyslně řečeno, touto formou dochází k synergickým efektům ze strany státu, který by se jinak rozpustil v neefektivitě byrokratického fungování, tj. přerozdělování.

V roce 2007 nám solární boom přidal 1pct HPD, to samé se dá čekat i na straně Německa, které sice pomalu upouští od fotovoltaiky, ale naproti tomu má velké ambice v severním moři s větrnou energií, jejíž výrobní cena v případě Německa vychází na 0,05e/Kwh versus atomová cena 0,2e/Kwh.  A nepůjde opomíjet ani určitě vzrůstající role plynu (1-2e/Kwh) a biomasy účinnou s hnědým uhlím (3e/Kwh). To vše s končícími licencemi stávajících jaderných bloků (2022), které byly mimoto „pár let“ před uzavřením (2030)

mar.tex

Autor mar.io v 20:27 | Permalink | Komentáře

Celé toto téma se mi v šuplíčku obrací, jako v hrobě, už zhruba rok, kdy ČEZ zahájil veřejnou zakázku na rozšíření jaderných kapacit u nás a případných následných 3 jednostranných opcí na Slovensku, Česku a Balkáně. To celé v nevídaném objemu, při uplatnění všech opcí, přesahujícím 500mld. toho času korun. A kdy jindy to kvůli aktuálnosti vytáhnout, než teď, s plánovaným příjezdem orodujícího prezidenta favorizovaného Ruska.

Na jednu stranu ve mně plesá srdíčko, že zde v Česku, srdci Evropy, se budeme rozpínat takovouto cystou.. teda.. cestou. Už kvůli té lokální výmluvnosti směrem do Rakous: „Scheiße (pozn. „©Nasrat!“)!“ Rezonuje to krásně, co?

Strana druhá, je stěžejní stranou berné mince a ta by to měla celé zacvakat. Plné finanční soběstačnosti se u ČEZu asi nedočkáme, trend jeho posledního zveřejněného (III.)  kvartálu a meziroční téměř 80pct propad zisků bude pár následujících období opakujícím se trendem. Na řadu tak přijdou korporátní dluhopisy a záruky státu, což jsou 2 koule pohromadě v jednom pytli, též známé jako slabiny celosvětového hospodářství.

Problém je ten, že i stát může nabídnout jen ten štěchovický poklad, nebo občasný roj meteoritů. A jak tuším roli státu a poměrů s ČEZem (hrdým majitelem několika solárních polí, gratulujeme), minimálně ten poklad půjde nějak vysoudit (…).

Jediné oč tu tedy půjde jsou tzv. Offsety, neboli míra zastoupení lokálních subdodavatelů, kteří by se za tyto (veřejné) peníze na zakázce podíleli, což na jednu stranu zvyšuje podíl politizace, aby ho vzápětí srazila v bezpečnostních otázkách státu. V tomto ohledu se totiž náš stát, resp. jeho výbory chovají jak lotova stará (Genesis?), která se taky při útěku ze Sodomy a Gomory obracela (obrátila) až se proměnila v solný sloup… což, jak se vám budeme snažit naznačit, by se mohlo stát i nám.

S (prozatímní) láskou

Blue!

Autor mar.io v 20:26 | Permalink | Komentáře

Technicky nejvyspělejším uchazečem je Areva se svým EPR-1600Mw reaktorem třetí+ generace, která má až 15pct úsporu paliva i díky částečné recyklaci již jednou vyhořelého paliva. Paradoxně by na tento fenomén, v něčem vynikat, mohla doplatit naší lokální nemožností realizace.  Když pomineme fakt, že součastné obdoby jsou stále pouze ve výstavbě (čína, finsko, francie) a dokonce kvůli několikaletému prodloužení výstavby a mnohamiliardovému zdražení musela odstoupit bývalá ředitelka.

U nás zatím vyplouvají projekční záležitosti. Jde kupříkladu i o to, jak by se jednotlivé komponenty dopravili na místo. Bývá totiž obvyklé, že podobné stavby, vodou chlazených reaktorů, jsou realizovány poblíž přístavů. Pak už se velké monolitické nádoby zvonu, v tomto případě, o rozměrech tušených 7x27m a váze značně převyšující 1000t, umisťují s přehledem. Navíc to odporuje i případnému offsetovému programu, jelikož by to byl technický zázrak, jestli by se to podařilo ve Vítkovicích vyrobit.

Další možný projekční svízel u Arevy je v podobě možných opcí na rozšíření Dukovan. Tamní ředitel se nechal slyšet, že není přijato konečné řešení pro 5.blok, i když se ve vyhlášeném tendru tvrdí možnost navýšení kapacity až o 1700Mw (tedy Arevyin prostor). Jeho slova doplňují kritiky expertů, kteří si nejsou jisti stávající kapacity toku řeky Jihlavy a tedy i případně nastanuvšímu problému s chlazením reaktorů. Po rozkrytí těchto skutečností se pak objektivně i mediálně stává Areva jako outsider.

Skupina Westinghouse (WH)přichází s klasickým typem AP-1000, srovnatelným výkonem i řešením jako bylo kdysi dodáno Atomstrojexportem do Temelína. Součastná light projektová brožura na stránkách ČEZu skoupě odkazuje na obdržené provozní licence. Motejlek.com pak rozkrývá rozpory, když poukazuje na nesrovnalosti u amerického dozorového orgánu, který vytýká nedostatečnou odolnost proti zemětřesení a zhoršeným meteorologickým podmínkám. A kritiku doplňuje i britský kontrolní úřad, kterému se pro změnu nelíbila pravděpodobnostní analýza možných problémů. S objektivitou ale musím dodat, že konkurenční Strojatomexport podobnými prověrkami zatím procházet nemusel, jelikož v USA, ani Evropě nebyl prozatím licencován.

Pokud jde o samotný Strojatomexport (SAE), ten oproti WH přichází s inovovaným MIR-1200 ovšem stejné technologické základny. Můžeme se tak bavit o podobné technické náročnosti a z toho vyplývají i obdobné memoranda o spolupráci (offsety), kterým jsou schopny obě firmy nabídnout českým dodavatelům. Ovšem u konsorcia SAE odhaduje hospodářská komora (možné) až 2/3 zapojení tuzemských firem, díky historickým zkušenostem. Dalším případným želízkem na straně SAE je možná licence pro dodávky 3.stranám (jako jsou energeticky hodně aktivní země typu Čína, Indie).

V závěru a s pohledu bilance celé situace se ještě jednou musím vrátit k Arevě, mému technologickému snu, jakým bychom se nejspíše měli ubírat. Dalším důležitým aspektem, po překonání projekčních svízelů a mizerné offsetové politice (která určitě vychází z podstaty francouzské mentality, mistrů světa), je tu dost možná důležitý i geopolitický rozměr. Jedině Francie nám totiž může podat pomocnou ruku, v prosazování atomových zájmů uprostřed demoralizované unie. V našem případě nám totiž neprojde pouze přijít a říct: „Ahoj jsem Gunter, opravář komínů…,“ jako v případě Německa. A toho se trochu bojím, protože jak se stále častěji ukazuje, výsadou politiků a nejenom těch českých, je jednání stylem jedné čtvrtníčkovy citace o psech.

Na mém subjektivním hodnocení tedy plně propadá uskupení kolem Westinghouse, který se mi zdá pouze jako dozvuk pravdoláskařů, těm samým, kterým se stále nepodařilo oprostit od již zmiňované Sodomy a Gomory (SSSR). Navíc mě ale vůbec nezajímá, jestli to v Americe způsobí nějaký rozruch v podobě nových pracovních míst. Mají, co si zvolili. Takže mým jasným favoritem na cenu a zároveň razítko „©Nasrat!“ je tato celá chobotnice kolem aktivit Westinghousu.

Areva se mi pak posouvá na místo snů a Stojatomexport zaujímá jasné místo dopadu dráhy duhy, které podle starověkých legend značí zakopaný poklad. A já myslím, že by z toho opravdu něco mohlo kápnout, tečka!

S láskou

Blue!

Autor mar.io v 20:25 | Permalink | Komentáře

Jako malému mi maminka předpovídala kariéru televizního diváka… ale také, že narazím na ropu, z neustálého dloubání se v nose, a že si do ruky zasloužím jen to hovno, abych ho mačkal…

To by byla v kostce má devadesátá léta, doba, která se přes všechny experimenty stále hledala. A právě možná to ve mně zanechalo jakési tušení vakua, které mám potřebu sem tam něčím obsáhnout

S odkazem na maminčina slova jsem se v době myšlenkové anorexie propůjčil aspoň ke konzumaci všelijakých „Simon says… Chcípneš!“ filmů a s pověstnou rukou na srdci konstatuji:  „V žádném z nich nebyla událost, ani v prostřihu, přenesena sem, do země bukkake.

To je má názorná ukázka toho (hovna, jak ho mačkám v ruce), že jsem se opravdu ocitl ve světě odtrženém z okolního dění, byť smyšleného a člověk se zde pro vnější prostředí stává nedosažitelným – howgh.

Stopařův průvodce po budoucnosti radí, obstarat si co nejdříve kolo, telefon a x-tou mocninu peněz. Koupil jsem si tedy kolo… i když je těžké to po nějaké době nazývat koupí, když si k němu časem vypracujete takový kolegiální vztah, že když z něho slézáte, éterem letí akustický třesk připomínající mlaskavý francouzský polibek. Holt když chcete s budoucnosti udržovat krok, musíte jít do toho fest! Navíc, své kolo mám opravdu rád. Říkám mu „Lo.“ Pro neznalé vysvětlím, že se jedná o volnou inspiraci k té malé kurvičce Dolores Hazeové – Lolitě. Jde totiž o klon situace u mého prvního kola, které se mi přes noc objevilo s jiným zámkem. Takže moudro do života – šlapkám se nezavděčíš, prostě smůla!

V průběhu několika let jsem tu potřetí – Ha, slezte z toho lustru Donalde, vím o Vás! Můj telefon tak dostál dílčí obměny. Telefony z mých prvních sérií se mě snažily pomocí instantních aplikací naučit karate, a komu jsem to ještě neříkal, mám 2x žlutý pásek. Ale jak jsem řekl, doba pokročila – budoucnost nemá smysl dopodrobna popisovat, to spíš mě povadl penis a vystoupil pupek. Nejspíš proto je můj nový (budoucí) telefon vybaven aplikací pedometr. Zatím můžu jen tipovat, jedná-li se o měření distancí směrem k harajuku girls, nebo jestli mi to zvedá rating, když se procházím poblíž (dětských) mikroparčíků, v kabátu. Říkal jsem si, že tu bude zima - není, pulzující město tomu nedovoluje. Vzal jsem si tedy kabáty rovnou dva. A vy můžete jen tipovat, kdo tu bude mít v okolí zaděláno na slušný pedo skóre.

Když máte spousty peněz, tak tu nepůjde jen o ten pocit krásně se jimi zahřát (viz. Německo ve třiadvacátem). Tady v budoucnosti vám totiž poslouží i jako ukazatel dostanuvších se ze zamotané situace. Po vzoru Jenička a Mařenky crew si můžete dláždit cestičku s rozsvícenými automaty na jakékoliv štěstí, které jsou tu rozesety bratru každých deset metru jeden. A co teprve, když objevíte hnízdo s deseti najednou. To pak svým pronásledovatelům vypálíte přímo oči, ha!

JOLLY BOB

Autor mar.io v 17:10 | Permalink | Komentáře

Dnes začnu netradičně, abych trochu narušil ten dozvuk zajeté matrace z_cesty. Jo, řekli jsme si s klukama merde (pozn. Blue!, „© Nasrat!“) a opustili rodnou hlínu MIMO. Můj svět se tak opět smrsknul na pár sbalených slipů a balíček žvýkaček, které u mě budou vyplňovat společenské nedostatky z minulosti.

Skautská přísaha mne odmala nabádala, abych se mimo svůj zavedený biotop choval co nejrezervovaněji. Zúžil jsem tak vykrkávání abecedy na pár vyšuměle znějících tónů pralesa, smál se pouze s plnou pusou, nebo někomu za zády a zadek si vytíral jen tím, co mi leží u nohou. Ale co když je tenhle prostor v budoucnosti na první pohled neviditelný a já v notorických situacích čním jak péro z gauče – tu matraci mi už zřejmě nikdo neodpáře.

V mar.texových zákonech budoucnosti se na konci čtvrté kapitoly Čas, říká, cituji: „Nic se nestalo.“ Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopil. Tahle budoucnost se mně snaží karikovat, protože nemá nic víc, než odkaz na minulost, kdy jsme si jí ještě ani nedokázali představit. No co dodat, zájem o mou osobu vždycky potěší.

Takže ruku na srdce, jsem taky pořád člověk… a ten zbytek dožene čas.

JOLLY BOB

Autor mar.io v 06:38 | Permalink | Komentáře

Autor mar.io v 21:20 | Permalink | Komentáře

Jistá zatuchlina ve vzduchu prozrazuje, že tu něco tlí. Jenže jde spíš o to vidět mě MIMO a to kolem, brát jako smrad z nového kompostu, který jsem svými sametovými ančí-dlaňovkami vykopal a zasypal čerstvě posekanou trávou, na kterou sr*l dlouhou dobu jen ten pes.

Víte, je to jako v té reklamě na Hornbach, kde se v jedné Ospalé díře z ničehož nic, objeví velký nadutý vořech a ve svých útrobách nese (hypertextové) poslání: „Punk is not dead!“ A tak se i já snažím zpunktovat, co se dá (…).

Jenže to je jen jedna půlka téhle prd*le. V té druhé se musím vyrovnávat i s místním malo-životem a mým rozšiřujícím seznamem kosmopolitních omylů. A to mi ho vyndej!

Čas teprve ukáže, zdali si k sobě pozvu svého kamaráda JOLLY BOBA, aby zde opět povytáhl své řítké literární střevo a rozmázával vše, co jsem zde jen letmo načrtl. No, a kdyby ne, tak téhle periferii skládám svůj štempl „© Nasrat!“ a ať si s tím vytře každý podle svého.

S láskou

Blue!

ps: jestli JOLLY BOB nakonec nepřijede, hledám někoho, kdo mi bude prát a dělat akustickou kulisu, když budu, už jenom, v myšlenkách MIMO

pps: moloko – the time is now (bez odkazu)

Autor mar.io v 03:19 | Permalink | Komentáře