Život je plný nevyspitatelných věcí...těch dobrých i zlých....je plný zákeřných,lstivých a závistivých lidí,na které si musíme dávat velký pozor,aby jsme nepodlehli jejich intrikám....ALE... je také plný těch dobrosrdečných,láskyplných a milujících lidiček.....a ty když potkáme,máme velké stěstí.....protože to je v životě to nejdůležitější..mít kolem sebe lidi,o kterých víme,že se na ně můžeme spolehnout a že tu budou pro nás..proto si takových lidí važme a jejich přátelství opatrujme jako oko v hlavě,protože není nic horšího,než být v životě úplně sám a bez přátel...JSOU TO TI,CO PŘI NÁS VŽDY STOJÍ,CO ZA NÁS BOJUJÍ A JSOU TO TI...DÍKY KTERÝM NEBUDEM NA TOM VELKÉM SVĚTĚ ÚPLNĚ SAMI!!!!!
Je skoro ráno a padá déšť,ale mohla jsem se v čase splést,vždyť už se celou věčnost toulám v ulicích.Jseš tu se mnou a je nám fajn,pár kolem jdoucích už nás znaj a co si myslí mě nějak obzvlášť netíží.Bez bot se touláme dál,i když teď prší třikrát víc...
Déšť nám padá do vlasů a jeho kapky mě hladí po tvářích..v ulicích se už rozednívá..jenom stůj a vnímej tu krásu,vždyť víš,že všechno jednou odeznívá.........
Je skoro ráno a prší dál a mě se nádhernej sen zdál,že se s tebou někde toulám v ulicích..že spolu jdem ani nevím kam,jen naslouchám tvým povídkám a ten déšť nám vlastně vůbec nevadí..bez bot se touláme dál,i když nám prší třikrát víc...
Déšť nám padá do vlasů a jeho kapky mě hladí po tvářích..v ulicích se už rozednívá..jenom stůj a vnímej tu krásu,vždyť víš,že všechno jednou odeznívá............
Svítá,slunce ospale zívá.Anděle strážné vzývám,že mohu slyšet tvůj dech.Hýčkám tiše tvá zamčená víčka.Dávno už vyhaslá svíčka ti nechala zář ve vlasech.
Ústa ti polibkem ještě zkrásní.Napíšu snad sbírku básní,jak s tebou přivítám den.Snídám tu na prahu rána lásku.Máš dlaň jako sedmikrásku.Jsi jako můj splněný sen.
Sněhové vločky se snáší lehce,tiše.Hory jsou jako z hedvábí a plyše.Sjezdovky září víc,než bílé stránky.Lyžemi na ně píšeš kristiánky.
Pod bodem mrazu mě jen tvůj úsměv hřeje.Tajně mi kreslíš srdce do závěje.Lavina něhy mě rázem zasypala.Proč jsem se tvojí lásky tolik bála?
Je to jak stoupat na zasněžené hory.Už nemyslím na mráz,na profesorské sbory.už myslím jen na tvé objímání,až tma se snese do zasněžených strání.
LÁSKA JE JAKO SNĚHOVÁ VLOČKA,KDYŽ SI MYSLÍŠ,ŽE JÍ PEVNĚ DRŽÍŠ....ROZTAJE......
ŘÍKÁ SE ,ŽE ČAS JE NEPŘÍTELEM LÁSKY..NENÍ TO PRAVDA!!!!ČAS JEN STÍRÁ NÁTĚR,TAK MIZÍ NEUPŘIMNÝ ŽAL,VYMYŠLENÉ VÁŠNĚ...PRAVÉ CITY VŠAK TRVAJÍ...
NADĚJE-JE OBRUČ,KTERÁ NEDOVOLÍ SRDCI ABY PUKLO....
LÁSKU NEPOZNÁME V OKAMŽIKU,KDY NALEZNEME DOKONALÉHO ČLOVĚKA,ALE V OKAMŽIKU KDY HO JAKO TAKOVÉHO ZAČNEME VIDĚT........
LÁSKA JE JAKO RŮŽE,JEJICHŽ KRÁSA TĚ ZASÁHNE HLUBOCE V SRDCI A JEJICHŽ VŮNĚ SE TI VRYJE DO PAMĚTI...ALE MUSÍ SE S NÍ UMĚT ZACHÁZET,JINAK TĚ RANÍ SVÝMI TRNY A TO SE PAK ŠPATNĚ HOJÍ.....
NENÍ VÍTĚZ TEN,KDO BOJOVAL A ZVÍTĚZIL,ALE TEN KDO MILOVAL,ZKLAMÁN BYL A PŘECI ODPUSTIL.....
LÁSKA JE:
Láska jak sních ,či slaná slza z řasy,vchází nám do srdcí bez vyzvání .předem se nikdy neohlásí,nevolá, neklepe,nevyzvání.
Otevřeš oči a najednou je tady krásný a zvědavý otazník.Občas si s láskou nevíme vůbec rady.Však pochválen buď ten okamžik