Sněhové vločky se snáší lehce,tiše.Hory jsou jako z hedvábí a plyše.Sjezdovky září víc,než bílé stránky.Lyžemi na ně píšeš kristiánky.

Pod bodem mrazu mě jen tvůj úsměv hřeje.Tajně mi kreslíš srdce do závěje.Lavina něhy mě rázem zasypala.Proč jsem se tvojí lásky tolik bála?

Je to jak stoupat na zasněžené hory.Už nemyslím na mráz,na profesorské sbory.už myslím jen na tvé objímání,až tma se snese do zasněžených strání.